Článek
Že socioekonomické ohrožení, skrytá chudoba, úpadek veřejných služeb či strach z pádu na sociální dno souvisejí i s vnímáním demokracie, svobody nebo s důvěrou ve stát a jeho instituce, jsou dlouhodobě popisované jevy. V Česku ale delší dobu chyběla opravdu kvalitní datová infrastruktura, skrze kterou by šlo argumentovat. A tak to měli ti, kteří chtěli realitu chudší nebo ohroženější části české populace ignorovat, poměrně snadné.
Výzkumy zaměřené na popisování problémů i možností, jak z nich pomocí dobře zacílené politiky vystoupit, byly spíše raritní, stejně jako mediální pozornost vůči slabším nebo bezbrannějším. Nezřídka se debaty o chudobě točily v bludném kruhu přílišné individualizace a viktimizace: chudí si za to můžou sami, měli se lépe učit, stačí, aby více pracovali a nefňukali. Občas to bylo k uzoufání. I proto, že strukturální jevy nelze devalvovat na „pocity“ a „dojmy“, je nutné je brát vážně a tak s nimi nakládat. Vzhledem k absenci dat to ale mnohdy bylo komplikované.
Za spravedlivá města. Sloupek Apoleny Rychlíkové
Situace se nicméně v posledních letech změnila. Dnes již o sociální realitě lidí v Česku leccos víme. Známe počty těch, pro něž se každodennost pod vlivem inflace a energetické krize stává neúnosnou. Víme, že chudoba je provázaná se stresem i zhoršeným zdravím. Dokážeme doložit, jak zvyšující se výdaje na základní potřeby ovlivňují atmosféru v domácnostech.
Co naopak nevíme, je, jak přimět odpovědné elity vidět za těmito čísly reálné osudy reálných lidí. Poslední krize postupují rychle a mezi obyvateli rostou obavy o budoucnost. Mávnout nad tím rukou a odbýt jejich těžkosti nějakou přezíravou, paternalistickou poznámkou znamená ignorovat zhoršující se realitu stále většího počtu lidí.
Skutečnost, že jsme dnes díky řadě výzkumů vybaveni daty a argumenty, je skvělá. Teď zbývá to hlavní: naučit se vidět svět i jinýma očima, než jsou oči privilegovaných tříd. Občas se však zdá, že je pro řadu českých politiků jednodušší dál popírat i to, co dnes už díky výzkumům jasně víme. V jiných než sociálních oblastech pro to existuje specifický termín: dezinformace.
