RECENZE: Severské Šťastné a krvavé zbytečně mísí žánry

Na zasněženou norskou samotu přijíždí americká rodinka v čele s původem norským otcem Billem, který usedlost zdědil a rozhodl se, že v ní bude úspěšně podnikat. Vedle něj se v autě trvale culí jeho pitomoučká pozitivní mladá americká manželka Carol a vzadu sedí dvě podmračené děti z mužova předchozího vztahu.

Dokonale naštvaná puberťačka Nora, jež nechala za velkou louží všechno a všechny, které má ráda, a mladší Lucas, který je ještě dětsky zvědavý a plný jen mírně podezřívavého očekávání.

Realita jejich příjezdu a zabydlování je samozřejmě úplně jiná než romantické představy, které na místo dospělou část rodiny přivedly. Mentalita tamních nemluvných a většinou podmračených lidí je v přímém kontrastu ke komunikativní, věčně usměvavé Carol, která je rozhodnutá si tam najít přátele, ať to stojí, co to stojí.

Satirický pohled na obě kultury a jejich průnik patří k nejzábavnějším chvílím filmu a škoda, že z něj scenárista Aleksander Kirkwood Brown s režisérem Magnusem Martensem nevytěžili ještě víc. Základ k tomu měli velmi dobře nastavený. Přesto se člověk docela od srdce zasměje, třeba když Carol uspořádá večírek, který začíná ze strany hostů velmi mrazivě, ale s postupujícím množstvím vypitého alkoholu Norové velmi snadno tají.

Dokonce tak, že naštvou tamního starého elfa, který bydlí ve stodole, a když lidé dodržují jeho pravidla, je ochoten jim i pomoci. Ale když zavalí dům vánočními světly, hosty a rámusem, moc se rozzlobí. Jeho přátelský kontakt s nejmladším členem rodiny vezme rychle za své a skřet vyráží za pomstou.

I tato linie je zprvu zábavná, byť nikoli hororová, na to pár lekavých okamžiků nestačí. K závěru je pak film i nadupaný akcí, když se ke stodolnímu skřetovi přidá horda jeho kumpánů a nastává boj o život. Nakonec tvůrci opustí horor i komedii a spočinou se svými hrdiny v láskyplném pohádkovém objetí, které bychom čekali spíše v americkém než severském filmu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina