Zlom ve válce: Třetí bitva u Sava znamenala konec japonských snah ovládnout Guadalcanal

Japonský admirál Isoroku Jamamoto se rozhodl na konci října 1942 vyslat na Guadalcanal dalších 7000 vojáků, které mělo dopravit jedenáct obchodních lodí doprovázených torpédoborci kontradmirála Raiza Tanaky, jenž zajišťoval úspěšně dopravu posil i zásob na ostrov.

Tak velký konvoj potřeboval dostatečnou ochranu. Především bylo nutné zabránit tomu, aby se stal terčem útoků amerických letadel z Hendersonova letiště na ostrově Guadalcanal, na němž se spolu s dalším ostrovem Tulagi vylodilo 7. srpna 1942 11 000 amerických vojáků. Američanům se rychle podařilo obsadit letištní plochu, kterou začali budovat Japonci. Japonci se se je při opakovaných útocích marně pokoušeli vytlačit – nepodařilo s jim to, i když bylo na Guadalcanal vysílána od 19. srpna japonská 17. armáda.

Hendersonovo letiště sloužilo jako nepotopitelná letadlová loď Američanům, kteří úspěšně odrazili několik japonských ofenziv včetně říjnové, do které se zapojilo 15 000 vyloděných Japonců především z 2. pěší divize. I Američané posilovali, za dva měsíce stoupl počet jejich vojáků na 20 000. Štěrbině, jak se nazýval průliv mezi Guadalcanalem a ostrovy Tulagi, se začalo říkat „Průliv s ocelovým dnem“, a to podle množství lodí, které tam byly potopeny v tvrdých bitvách. Pod hladinou jich skončilo přes padesát.

Letadla na letišti měla být zničena palbou lodních děl z bitevních lodí Kirišima a Hiei. Pro tento úkol dostali speciální šrapnelovou munici san šiki, jejíž střepiny měly ničit trupy letadel z duralu a zabíjet personál. Obě lodě doprovázel lehký křižník Nagara a jedenáct torpédoborců.

Protože americká rozvědka zjistila, že se Japonci opět pokusí dobýt Hendersonovo letiště a posily by měly dorazit 12. listopadu, zamířila k pobřeží hlídkovat skupina amerických lodí pod vedením admirála Daniela Callaghana, kterou tvořily dva těžké křižníky, tři lehké a osm torpédoborců. Pět lodí bylo vybaveno radary SG, jež mohly japonskou flotilu odhalit, jenomže Callaghan si jako vlajkovou loď vybral těžký křižník San Francisco, který radar neměl a lodě s radary zařadil až na konec konvoje.

Japonský svaz pod velením viceadmirála Hiroakiho Abého zvolil nezvyklou přístupovou cestu úzkým Savským průlivem mezi Guadalcanalem a západním pobřežím ostrova Savo. Za bezměsíčné noci ho zastihl prudký déšť, který skupinu roztrhal.

I tak se ale japonské lodě dostaly v noci 13. listopadu v 1:25 na dostřel letiště a připravily se k palbě, kterou zahájily krátce po půl druhé. Posádky amerických lodí s radary japonská plavidla odhalily, jenomže se jim nepodařilo předat zprávu Callaghanovi. Ten neměl ani plán bitvy a nepovedlo se mu zaujmout s loděmi tradiční postavení příčky na T, kdy se může využít plné boční salvy, protože Japonci nepluli od severu. Mířil k japonskému svazu čelně.

Bitva propukla bez přípravy, neorganizovaně, protože se do ní nehnal ani Abé. Na lodích měl pořád připravené speciální šrapnelové granáty san šiki a nevěděl, jestli je má vyměnit za klasické protipancéřové.

V 1:47 rozsvítily světlomety Hiei a torpédoborec Akacuki, které začaly pálit na osvícený americký křižník Atlanta plující v čele amerického svazu. Byl vzdálen jen 2700 metrů, takže palba nepotřebovala ani korekce. Na Atlantu se se soustředila japonská palba. Taky ji zasáhlo několik torpéd. Jedno ji připravilo o zdroj elektřiny. Ochromený křižník se navíc dostal do dráhy granátů vystřelovaných z lodi San Francisco.

Když Callaghan zjistil, že je obklopen japonskými loděmi, nařídil polovině lodí pálit napravo a druhé polovině nalevo. Američané soustředili palbu na loď Hiei, protože měla rozsvícené světlomety. Během bitvy ji minul americký torpédoborec Laffey ve vzdálenosti šesti metrů a způsobil jí značné škody palbou svých děl ráže 127 mm. Bitevní loď nemohla odpovídat, cíl byl příliš blízko pro její děla, která místo toho pálila na americký křižník San Francisko. Palbou z amerického torpédoborce byl zraněn i Abé a jeho náčelník štábu padl. Poškozenou bitevní loď navíc zasáhlo torpédo.

Soustředná palba obou japonských bitevních lodí a dvou torpédoborců vážně poškodila americkou vlajkovou loď San Francisco a zabila Callaghana. Na pomoc křižníku San Francisco přispěchal lehký křižník Helena, čehož si nevšimla posádka japonského torpédoborce Amacukaze, která chtěla americký kolos dorazit. Místo toho se musela s vážně poškozenou lodí klidit. Helena se ovšem se stala terčem útoku dalších tří lodí.

Křižník San Francisco sice byl těžce poškozen, ale podařilo se mu značně poškodit i Hiei, když po zásahu z jeho děl byly vyřazeny generátory ovládající kormidlo. Převaha Japonců v nočním boji, který cvičili, se nakonec projevila, Američané ztratili dva lehké křižníky Atlanta a Juneau (zásah torpédem z japonské ponorky) a čtyři torpédoborce Monssen, Cushing, Laffey a Barton. Japonci přišli o tři torpédoborce.

Po čtyřiceti minutách palba utichla v 2:26. Abé se začal stahovat, i když měl k dispozici ještě značné množství nepoškozených nebo jen lehce poškozených lodí – bitevní Kirišimu, jeden lehký křižník a čtyři torpédoborce. Nepokusil se dál pronásledovat americké lodě ani splnit primární úkol ostřelovat letiště. Kvůli tomu se muselo odložit přistání konvoje a japonský admirál Isoroku Jamamoto ho za jeho postup poslal předčasně do důchodu.

To, že nebylo vyřazeno z provozu Hendersonovo letiště, bylo pro Japonce osudné. Z místa bitvy se pokoušely odplout tři těžce poškozené japonské lodě, bitevní Hiei a torpédoborce Judači a Amacukaze. Ráno čelil náletům torpédoborec Amacukaze, ale tomu se podařilo uniknout. Druhý torpédoborec potopila americká loď Portland a osudu hlavně neušla Hiei, které čelila několika náletům, zaútočily na ni těžké bombardéry z B-17 z Espiritu Santo i torpédové bombardéry TBF Avenger z Hendersonova letiště a střemhlavé SBD Dauntlessy a další Avengery z TBF a dauntlessy z letadlové lodi Enterprise. Nálety neodrazily ani stíhačky A6M Zero z lehké letadlové lodi Džunjo. Abé sice nařídil, aby Hiei odtáhla Kirišima, ale to se neuskutečnilo, protože se po náletech nedařilo poškozenou bitevní loď udržet na hladině a hrozil útok amerických ponorek.

Jamamoto se však nemínil vzdát a chtěl dostat posily na Guadalcanal. Bitevní loď Kirišima se přidala k lodím z Druhé flotily vyslané pod velením Nobutaka Kondóa na pomoc. První sled tvořily čtyři křižníky, dva lehké křižníky a šest torpédoborců. Křižníkům Suzuja a Maja se podařilo 14. listopadu ve 2:30 ráno ostřelovat Hendersonovo letiště, na kterém způsobily značné škody, ale nevyřadily ho z provozu. Ráno z něj proto mohla vzlétat letadla, které spolu s bombardéry letícími z Espiritu Santo proti japonským lodím. Starší křižník Kinugasa byl potopen, přičemž zahynulo 550 lidí, Maya utrpěla tak velké poškození, že se musela stáhnout, poškozen byl zásahy těsně vedle trupu i křižník Čókai, který musel snížit rychlost a torpédoborec Mičoisi. Japonci tak byli oslabeni ještě před propuknutím další námořní bitvy v noci z 14. na 15 listopadu, které se účastnila na japonské straně bitevní loď Kirišima, dva těžké a dva lehké křižníky a devět torpédoborců.

Japonci čelili dvěma americkým bitevním lodím Washington a South Dakota, které doprovázely čtyři torpédoborce. V této bitvě už hrály roli radary umístěné na obou amerických bitevních lodích, které odhalily japonský svaz admirála Nobutaka Kondóa. Ten svou skupinu lodí rozdělil na několik menších, přičemž ostrov Savo obepluly z obou stran. Americké lodě Japonci zpozorovali okolo jedenácté večer, Kondó se však odpustil osudové chyby, spletl si americké bitevní lodě s křižníky.

Vyslal proto napřed do boje lehký křižník Nagara se čtyřmi torpédoborci, jež zahájily boj ve 23:20. Během deseti minut potopily dva americké torpédoborce Walke a Preston, torpédem zasažený Benham přišel o kus trupu a musel se stáhnout, ale stejně se na hladině neudržel, druhý den se potopil. Zásah do strojovny vyřadil i čtvrtý americký torpédoborec Gwin.

Kondó, přesvědčený, že jsou americké lodě zničeny, vyslal své těžké lodě k pobřeží Guadalcanalu, aby je mohly ostřelovat. Americké bitevní lodě se sice ocitly bez ochrany, ovšem to jejich kapitány neodradilo od boje. Washington pálil na torpédoborec Ajanami a zapálil jej. South Dakota se ovšem potýkala s problémy kvůli opakovaným zkratům. Japonci soustředili palbu právě na South Dakotu, kterou osvětlili svými světlomety, vypálená torpéda ji minula, ale zasáhlo jich 26 granátů, které vyřadily její komunikační systém, řízení dělových věží a také zapálily část nástaveb. Loď se začala stahovat.

Japonci ale nezaregistrovali druhou americkou bitevní loď Washington, jež se zaměřila na Kirišimu a zblízka ji opakovaně zasáhla, přičemž vyřadila všechny její dělové věže. Japonská loď, která měla poškozené kormidlo, hořela a současně nabírala vodu, protože měla proražený trup. Kondó v 0:25 nařídil všem lodím, aby pronásledovaly ty americké. Japonci ovšem nevěděli, kde je Washington, a když ho objevili a vypálili po něm torpéda, už ho nezasáhli. V 1:03 Kondó nařídil stažení. Následky bitvy, kterou Američané označují jako druhou námořní u Gudalcanalu, byly pro císařské námořnictvo fatální. Torpédoborec Ajanaki museli Japonci potopit sami 15. listopadu ve 2:00 a Kirišima šla ke dnu v 3:25.

Ve čtyři ráno dorazily k pobřeží Guadalcanalu čtyři zbylé transportní lodě. Doprovodné Tanakovy torpédoborce se musely rychle stáhnout zpět. Od 5:55 byly japonské lodě u břehu terči opakovaných náletů amerických letadel a pálila po nich polní děla. Veškeré vybavení bylo zničeno, stejně jako zásoby potravin a munice. Ze 7000 vyslaných mužů se jich vylodily asi dva až tři tisíce.

Další zásoby dopravovaly už jen torpédoborce a občas také japonské ponorky, bylo jich ovšem zoufale málo, japonští vojáci umírali nejen následkem americké palby a bombardování, ale také z vyčerpání, hladu a kvůli nemocem. I když japonská armáda stále věřila, že šlo ostrov ovládnout, generální štáb po třetí bitvě u Sava, jak střet označují Japonci, nařídil 31. prosince zbylé jednotky evakuovat a vytvořit novou obranou pozici na Nové Georgii. Japonský odpor skončil 9. února. Guadalcanal byl pro Japonce ztracen.

Japonci ovšem neutrpěli porážku jen na Guadalcanalu. Prohráli i na Nové Guineji, kde se vylodili 8. března poté, co 23. ledna 1942 ovládli Rabaul, který proměnili ve svou pevnost. V půlce června, tedy už po porážce u ostrova Midway, padlo rozhodnutí dobýt přístav Port Moresby na jihozápadním pobřeží ostrova po souši přes pohoří Owena Stanleyho po Kokodské stezce. Obávali se, že vylodění by nemuselo uspět, protože nebude zajištěno dostatečné krytí ze vzduchu. Útok z Buny ale znamenal překročit hory vyšší než 3000 metrů.

Na vesnici Kokoda zaútočili 29. července, ovšem australský protiútok den po americké vylodění na Guadalcanalu je 8. srpna vyhnal. Australané však Kokodu nebyli schopni udržet.

Japonský postup měly v srpnu podpořit operace u Milne Bay na špičce ostrova a v horách Isuravy, odkud se museli Australané na konci srpna stáhnout. Ovšem u Milne Bay utrpěli porážku Japonci.

Po neúspěších u Guadalcanalu se koncem září Japonci stáhli z v půlce září dobytého hřebenu Irobaiwa, aby se jim postupující Australané nedostali do týlu.

Kokodu Australané osvobodili 2. listopadu a Japonci museli dál ustupovat. Nezbylo jim než se zakopat v Goně i Buně, přičemž Gonu dobyli Australané 9. prosince a Bunu spolu s Američany 2. ledna. Australské tažení na Papuu skončilo 23. ledna.

Porážka u Midway se sice považuje za zlom ve válce v Pacifiku, jenomže Japonci i poté postupovali. Teprve porážky na Guadalcanalu a na Nové Guineji znamenaly skutečný zlom, kdy se Japonci v Pacifiku už soustředili jen na obranu.

U Midwaye sice ztratili čtyři letadlové lodě a řadu zkušených námořníků i vycvičených pilotů, ztráty v bojích o Guadalcanal však byly mnohem větší početně i materiálně. Japonské letectvo v opotřebovacích bojích vykrvácelo, což ukazují vraky japonských letadel, které se stále dají najít na Papui-Nové Guineji nebo Šalomounových ostrovech.

Nešlo však o jednotlivou bitvu, ale několikaměsíční kampaně. Pro Japonce byly porážky osudné. Japonský průmysl měl potíže nahrazovat samotné ztráty na technice, ovšem ztráty mezi vycvičenými vojáky, piloty a námořníky byly nenahraditelné.

Američané naopak mohli vést současně tvrdé boje na Guadalcanalu, podílet se na náletech na Německo a ještě podniknout a krýt ze vzduchu vylodění v severoafrickém Maroku.