Češi zmapovali nejhezčí cyklistické trasy Chorvatska. Zavedou i do odříznutých míst, kde se zastavil čas

Nejkrásnější chorvatské trasy mapovali Češi v průběhu dlouhých deseti let. Putování je zavedlo do vnitrozemí, ale i na turisticky exponované pobřeží; cílem však bylo ukázat místa, která jsou cestovním ruchem dotčená méně či vůbec. „Osobně najíždím mnoho tras i v Česku a dalších okolních zemích a nikdy nepředkládám čtenářům cíle typu Karlštejn. Udržitelný turismus je pro mě při tvorbě tras a přemýšlení o nich zásadní,“ zkonstatovala Slávka Chrpová pro Novinky.

„Někdo může namítnout, že právě zapadlé kouty se mohou stát dalšími ,Karlštejny‘ a kvůli tomu, že místo v knize zpropagujeme, ho zničíme. Ale to se nikdy nestane, protože mnoho cílů není dosažitelných autem a dostane se do nich jen ten, kdo vyvine alespoň minimální úsilí dopravit se tam vlastní silou,“ dodala s tím, že vypíchnutí takových míst může ve výsledku ulevit exponovaným lokalitám typu Makarska.

I ta se do průvodce sice dostala, ale jak šéfredaktorka časopisu Cykloturistika zdůraznila, trasa není vedena po hlavní promenádě, ale v kopcích.

V knize se objevuje 20 oblastí a přes 50 tras. Zásadním kritériem při výběru byly zejména menší známost a odlehlost. „K srdci mi přirostly dvě oblasti, které mají společné to, že jsou v okolí krásných řek Cetiny a Krky, tedy ve vnitrozemí Chorvatska. Naleznete tu úplně jinou přírodu než u moře. V případě Cetiny je zde její prameniště, tyrkysové oko s malebným kostelíkem nad ním,“ popsala česká cyklistka s tím, že oblast je vyloženě odříznutá, opuštěná a syrová. Něco takového se podle ní v Evropě vidí už málo.

„V případě Krky je to podobné. Čtenáři jistě budou znát vodopády Skradinski Buk, ale to je Disneyland a přesně ten typ místa, který bych k návštěvě nedoporučila. Směrem k prameni Krky je ale celá řada dalších vodopádů, ke kterým lze dojet na kole a dá se v nich i vykoupat. Příkladem je Roški slap, k němuž vedou z obou stran panoramatické silničky, které jsou doslova cyklistickou nirvánou,“ tvrdí.

V obou lokalitách podle cestovatelky zaujmou také římské památky a muzea. „To je moje doména, neb jsem studovala latinu a mám k této době vřelý vztah.“

Okolí Cetiny a Krky je však jen špičkou ledovce zážitků, které na turisty v Chorvatsku čekají. Země na pobřeží Jadranu je totiž malebnými místy napěchovaná. „Lidé tu mohou zažít cesty, které vedou přímo po břehu moře nebo pár desítek metrů nad mořem, často po mnoho kilometrů kopírují členité pobřeží plné zátok a mysů. Cyklistovi přitom poskytují pěkné vyhlídky na moře a okolní ostrovy nebo na pevninu. K některým zátokám pak vedou stezky, které umožní sjezd k liduprázdné panenské plážičce na vykoupání,“ vyjmenovala Slávka Chrpová jen některá lákadla.

Těmi dalšími jsou třeba menší vápencové jeskyně, hradní zříceniny se skvělým výhledem na jezera i řeky či již zmiňované vodopády. „V okolí Motovunu si mohou turisté dát třeba pochoutky z lanýžů, ochutnat různá lokální vína, zažít slavnosti…“

Setkání s místními kulturními zvyklostmi je podle Chrpové rovněž silným důvodem, proč se odklonit od profláknutých míst. „V Chorvatsku je ještě možné vidět babičky v tradičním černém oděvu na polích, jak okopávají zeleninu. Chorvati si pěstují potraviny mnohem více než my a mnohdy i polovinu své vlastní spotřeby získávají vzájemnou směnou nebo výpomocí. Výhodou je zaručená kvalita – takové produkty jsou zpravidla lepší než průmyslové.“

Cestovatelka potvrzuje, že i pro řadu Chorvatů je v zemi přes léto draho, i proto se spoléhají na vlastní produkci. „Přebytky výpěstků pak prodávají ve své domácí hospodě – sýr, pršut, co kdo uloví. Vše pak potěší břicho cykloturisty,“ vyzdvihla.

Mapování těch nejhezčích tras se neobešlo ani bez drobných komplikací. Při jedné cestě si Chrpová vykloubila a zlomila kosti v obou kotnících, a tak musela vyhledat lékařskou pomoc. Stavem nemocnice ve Splitu byla prý nemile překvapena. „Vybavení bylo dost nemoderní a přístroje jako u nás před dvaceti lety, naštěstí péče byla odborná. Nemocnice navíc nejsou v Chorvatsku jako u nás v každém okresním městě, je jich mnohem méně a na ostrovech žádné,“ popsala.

Lidé mířící za zážitky právě na ostrovy se tak mohou při vážnějších onemocněních či zraněních dostat velmi rychle do problému. „V nepříznivém počasí někdy i více dnů po sobě neplují trajekty ani nevzlétne záchranný vrtulník, takže jsou ostrované i turisté odkázáni na mnohdy velmi skromné zdravotnické zázemí. Tomuto faktu je nutno přizpůsobit i jízdu na kole,“ dodala.

V této návaznosti je klíčová také vhodně zvolená doba na cyklovýlet. „V červenci a srpnu je sezona a pro jízdu na kole je velké teplo. V letních měsících je všude také hodně lidí, a to i na promenádách, po kterých někdy vedou i cyklotrasy. Kličkovat na kole mezi rodinkami nesoucími plážové pomůcky typu labutě či plameňáka není nic příjemného,“ konstatovala cestovatelka. Provoz je v létě také značně hustší i na cestách, které jsou jinak téměř bez aut.

Ideální je proto za cyklistikou vyrazit buď v květnu a červnu, anebo po prázdninách. „Na jaře vše kvete a je zelenější, příroda je svěžejší. Na podzim je zase teplé moře, zraje víno, fíky a další ovoce. Ale to jsou známá fakta.“

Cyklisté jsou pro Chorvaty mimo sezonu navíc důležitým zdrojem příjmů, za což se návštěvníkům náležitě odvděčují dobrým servisem nebo domácími dobrotami. „A to i v těch nejzapadlejších ostrovních koutech.“

Každý z autorů cyklistického průvodce Chorvatskem projel asi třetinu uvedených tras. Díky tomu se čtenáři podle Chrpové mohou těšit na různé úhly pohledu. „Mám dva další spoluautory: Zdeňka Kukala, tvůrce Kololodi a naprostého znalce chorvatských ostrovů, a kartografa Standu Raucha. Zdeněk jezdí do Chorvatska od války, umí skvěle jazyk a zná rozdíly mezi Čechy a Chorvaty a také ví, jak nás Chorvaté vnímají. Tyto jedinečné postřehy se v knize objevují.“

Deset let sběru informací rozdělili autoři do mnoha cest. Kolik kilometrů dohromady najeli, ale netuší. „Já počítám jen zážitky, o kilometry mi nejde,“ uzavřela cestovatelka.