S krokusy zbývá k jaru už jen krůček

Vytrvalou cibulovinu, jejíž název není odlišný od latinského Crocus, botanici přiřadili do čeledi k mečíkům a kosatcům. Vystupuje rovněž pod jménem šafrán. Pod ním se však leckomu vybaví vzácné koření, které skýtá šafrán setý. Ten nakvétá od konce léta, kdežto s krokusem zbývá už jen krůček k jaru. Jarnímu poslíčkovi se podobá ocún. Rozdíl je v tom, že ocún ukazuje květy až na podzim.

Zahrádkáři nečekají, až jim o jaru poví forzýtie. Znamením změny je pro ně cokoli, co procitlo ze zimních mrákot, třeba právě krokusy, ať už nejpěstovanější jarní (C. vernus), nebo tmavokvětý (C. tommasinianus), zlatý (C. chrysanthus), Sieberův (C. sieberi) a dvoukvětý (C. bifl orus).

Jakmile cibulnatí „pidižvíci“ vytuší jarní pohodu, ukazují směle, co je v nich síly. Ani mrazík neublíží nedočkavcům, kteří se nechali ošálit oblevou a rozkvetli už v únoru. Z měsíců si krokusy zamilovaly nejvíc březen. Od výkvětu uplyne týden dva a je po divadle, jak už to mají jarní efeméry ve zvyku. I přes jepičí život jsou to optimisté, vracejí se ochotně každý rok a dobrou náladu rozdávají plnými hrstmi.

Sílu pro nové rašení a krásu krokusů živí hlízky, které sázíme od září do října do kypré, lehké země šest až osm cm hluboko. Kdo na podzim nesázel, může si nyní koupit rozkvetlý trsík v květináči.

K tomu, aby krokusy kvetly, nepotřebují hnojivo, nýbrž slunce. To jejich květy rozevírá málem naplacato a obnažuje nitro s nápadnou bliznou. Jakmile se nebe zakaboní, získají zpět svůj typický tvar pohárku na štíhlé nožce. Na noc nebo při dešťové přeháňce se zavírají jako dětské pěstičky.

Šídlovitě tenké listy s bílým proužkem uprostřed vyrážejí současně s květem nebo záhy po něm, po odkvětu se výrazně prodlužují.

Některé druhy a odrůdy mají barvu jedinou – bílou, žlutou po žemli i žloutku, lilákovou, našedle modrou, fialovou, nachovou. Jiné jsou dvoubarevné, žíhané či pruhované. Všechny toužebně vyčkávají, až se k nim přiletí popást včely a čmeláci. Hmyzí medvídci jsou otužilejší než medonosky, venku se zdržují déle. Občas se tak stane, že to domů nestihnou a v uzavřeném květu přenocují. Pohostinnosti krokusových květů využívají přezimující housenky můrky osenice šťovíkové. Okousané plátky a tmavé housenčí výkaly jsou jasným důkazem jejich řádění i důvodem, proč do zahrady přilákat víc ptáčků, ti už s malými ničemy zatočí.

Jako mávnutím kouzelného proutku vyčarují krokusy pohádkovou scénku v přední řadě záhonu i ve skalce, byť měří jen okolo 10 cm. Pěkně zblízka a bez ohýbání si je užijeme v nádobě umístěné na sloupku či zídce. Tulipány a modré hvězdičky ladoněk je nevtíravě doprovodí.

Skupina menších květináčů, v nichž se vedle jednotlivých odrůd předvádějí primule s řebčíky, vyburcuje k jarní náladě i ty, kteří zahradničí jen na balkoně nebo okenní římse. K experimentům svádějí rozličné barvy. Pod opadavými keři zalahodí oku pestrá strakatina i bělostná návěj z bělokvětých krokusů a sasanek doplněných bramboříky se stříbrnou kresbou na listech.

Krokusy popírají moudro, že všeho moc škodí. Zvlášť to platí o trávníku, který, je-li drobnými pohárky hustě posetý, má v úchvatnosti pramálo sobě rovných. Na přelomu března a dubna se o tom můžeme přesvědčit na vlastní oči na loukách v Lačnově, které jsou nejbohatším nalezištěm krokusů u nás.

Kdo chce mít rozkvetlý koberec ve vlastní zahradě, vysází hlízky na podzim do krátce posečeného trávníku buď jednotlivě, nebo do hnízd. Aby rostlinky v trávníku zplaněly pomocí semen a dceřiných hlízek, nesmíme na ně vytáhnout sekačku dřív, než jim odumřou listy, což je asi pět šest týdnů po odkvětu.