Znáte kuriozity z říše rostlin?

Mnoho rostlin závislých na specifických opylovačích vytváří fantasticky bizarní květy napodobující včely, můry, netopýry, našpulené rtíky, střevíce, holubičky.

Okouzlující strelície královská (Strelitzia reginae) dokonale imituje exotického ptáka, a právě ptáčci ji v domovské Jihoafrické republice opylují. I tam se však za spolehlivější pokládá ruční opylení člověkem.

Impozantní silueta, tropicky rozbujelé listí v odstínu bordó, rybízově červené ježaté plody, rychlý růst. Tím vším skočec obecný (Ricinus communis) boduje u zahrádkářů. Ale pozor, za hezounkou tvářičkou tahle jednoletka skrývá vražedné choutky! Semena totiž obsahují prudký jed ricin, který je i v malé dávce smrtelný.

116 metrů. To je výška sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), pojmenované Hyperion, která po objevení v kalifornském národním parku Redwood v roce 2006 získala titul Nejvyšší strom planety. Je zdravá, stará šest století, což prý odpovídá pouhým 20 rokům lidského věku, a vesele roste dál.

Nejnižší dřevinou s odvěkým domovským právem v naší zemi je vrba bylinná (Salix herbacea). S přísně chráněným křovíčkem pamatujícím dobu ledovou se potkají jen bystrozrací návštěvníci Krkonoš a Hrubého Jeseníku, poněvadž větvičky nenatahuje výš než do dvou až deseti cm.

Tuto přezdívku si vysloužil jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), strom s nádherným olistěním, jež ho překvapivě zařazuje mezi jehličnany. Je jediným zástupcem rodu, jehož předci obývali planetu dřív než dinosauři. Divoce roste už jen v Číně, kde nejsou výjimkou jedinci starší 1000 let.

Paraziticky žijící tropické byliny z rodu raflézie (Rafflesia) nemají stonek, listy ani kořeny, zato se pyšní největšími a nejtěžšími květy, které barvou připomínají syrový steak. Rekord z roku 2020 drží Rafflesia tuan-mudae z Indonésie s květem širokým 111 cm o váze přes 10 kg.

Vodní rostlinka trefně pojmenovaná drobnička (Wolffia globosa) měří jen 0,6 mm x 0,3 mm. To jí nebrání v tom, aby vykvetla, byť kvítkem ještě drobnějším. Příbuzná nechvalně známého okřehku, který při přemnožení omezuje okysličování vody v zahradních jezírcích, je tak nejmenší členkou říše kvetoucích rostlin.

Ucho slona afrického může být dlouhé 1,8 m a široké 1,4 m. Podobných, ba i větších rozměrů dosahují v prostředí deštného pralesa celistvé listy alokázie (Alocasia macrorrhizos). Pěstovat ji můžeme jako přenosnou pokojovku. Listy sice budou menší, ovšem atmosféru džungle navodí dokonale.

Na úpatí Himálaje, v lesním podrostu na Srí Lance i jinde v Asii roste kopřiva (Dendrocnide sinuata), jejíž vrchol dělí od země 5 m. Listy rozkládá doširoka na výhonech se žahavými chlupy. Ty způsobují mučivou bolest, proti které je žahnutí naší kopřivou dvoudomou lehounkým zašimráním.

Rýže setá (Oryza sativa) je nejdůležitější obilovinou a nejkonzumovanější rostlinou světa. Historie říká, že poprvé byla kultivována v Číně před více než 10 000 lety. Dnes ji jako základní potravinu využívá většina lidské populace.

Exkluzivně na Seychelách roste palma (Lodoicea maldivica), na kterou se turisté jezdí dívat ani ne tak pro její půvaby jako spíš pro macatá, nestydatě tvarovaná semena zvaná coco de mer. Jediné semeno může vážit okolo 20 kg, což žádné jiné dosud nepřekonalo. Tento unikátní plod lze obdivovat ve sbírce Botanické zahrady v Praze.

Pampeliška, správně přírodopisně smetanka lékařská, je důležitou rostlinou medonosnou. Ve stopách člověka už dobyla skoro celou zeměkouli. Po odkvětu tvoří nažky s pernatým chmýrem, jenž jí doslova dává křídla. Když se spolčí s větrem, urazí klidně 100 km.