V původně průmyslové stavbě vznikl domov a ateliér pro spisovatele

Jak vysvětlují hned v úvodu své zprávy architekti, v Madridu v posledních 30 letech nezadržitelně mizí průmyslové plochy a s nimi i stavby, neboť je průmysl vytlačován na předměstí. Tyto zóny se mění na rezidenční či obchodní a město tak z architektonického hlediska ztrácí cosi podstatného ze svého charakteru. Proto si vzali za cíl právě tento odkaz v podobě průmyslových budov uchovávat.

Erbovním příkladem této jejich snahy je dům nazvaný Blasón, tedy erb. Jeho majitelem je španělský spisovatel, který chtěl vytvořit jak domov, tak zároveň prostředí, ve kterém by mohl tvořit.

Architekti interiéru průmyslové haly navrátili to, co v průběhu minulých let ztratila - dvě nádvoří. Páteří a hlavní osou domu je zeď z přiznaných betonových tvárnic, která se táhne napříč celou jeho délkou, přičemž slouží nejenom jako dělicí čára mezi společenskou a soukromou částí domu. Zároveň funguje i jako opora pro spoustu prvků, které z ní vycházejí, nebo jsou k ní připojené. Ať to jsou již niky, do nichž je vloženo vybavení chromové kuchyně, nebo kovové schodiště směřující vzhůru k loftu a jídelně tam umístěné. To vše souvisí s centrální zdí. V ní je ostatně ukotvena i subtilní konstrukce střechy, jíž architekti záměrně ponechali v původní podobě.

Působí totiž lehce, vzdušně a umožňuje téměř ničím nerušený průchod světla i vzduchu domem. Z tohoto hlediska je zajímavé, že všechny prostory domu (s výjimkou toalet) jsou navzdory vnitřnímu členění propojeny a mají společný vzduch. Díky dvojici nádvoří jej lze tak snadno vyvětrat a tím v letních dnech i ochladit. Na druhé straně se nabízí otázka, jak často bude majitel parkovat s autem doopravdy uvnitř domu, tím spíš, že hned v sousedství stání pro vůz je umístěna tělocvična oddělená pouze závěsem.

Do domu se vstupuje přes parkovací stání pro vůz. Hlavní obytný prostor zahrnuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Po zděném, kratším schodišti se vystupuje na nižší loft (prostor pod ním je využit jako úložný prostor), kde je umístěna jedna ložnice. Toto schodiště, stejně jako koupelny, má tmavomodrý obklad z malých kostiček, které evokují atmosféru bazénu, eventuálně přímořských letovisek.

Za kuchyní je pak průchod do koupelny, za níž následuje šatna, skrz níž vede cesta do hlavní ložnice. Ta se těší z vlastního nádvoří se zahrádkou a venkovní sprchou. Po delším, kovovém schodišti se vystupuje na vyšší loft, jenž je ve skutečnosti spíše přemostěním zastřešujícím koupelnu. Zde je pak spisovatelova pracovna s maličkým trojúhelníkovým balkonkem.

Zajímavé je i zpracování fasády domu, která přejímá ráz kolem vedoucí zdi ohraničující pozemek. Architekti vše sjednotili prostřednictvím hrubé omítky.

Celkové uspořádání interiéru tak působí dojmem, že se architektům podařilo splnit vše, co si předsevzali. Vytvořili pánský budoár pro každodenní život i uměleckou tvorbu a zároveň zachovali Madridu jednu z budov se stále dobře patrným industriálním původem.