Zdařilá rekonstrukce domu po babičce probíhala podle vlastního tempa majitelky

Rekonstrukce trvala pět let, máš za sebou velký kus práce. Jak dům z roku 1920 po babičce původně vypadal?

Na půdě byla ještě jedna místnost, která šla pryč, abychom odlehčili střeše. Kuchyň s obývákem jsou přistavěné ke staré části domu, což je vidět v místě širokých průchodů, kde původně končila obvodová zeď. Došlo i ke změně dispozic, které jsem sama navrhla.

Díky rozpříčkování jedné velké místnosti vznikla koupelna, technická místnost a chodba. Na místě ložnice kdysi babička ložnici opravdu měla, na místě dětského pokoje stála kuchyň a v místě nynější šatny prádelna, zvětšila jsem původní toaletu a díky zbourání špajzu vznikla malá chodbička jako průchod do obýváku proti sedačce.

S přístavbou a hrubými pracemi pomáhala stavební firma, velké poděkování patří mému tatínkovi, který mi pomáhal především s technickými věcmi až po hrubou stavbu a dělal i stavební dozor. Od hrubé stavby už bylo všechno v mé režii.

Babička by asi byla překvapená. Máš tu na ni nějakou vzpomínku kromě domu samotného?

Každá knížka, petrolejka, nádobí a další věci po babičce mi prošly rukama, sama jsem je čistila, umývala a zase uskladňovala, abych jim, až přijde čas, mohla v novém domově najít místo a přivítat je zase doma. Stůl, který měla babička v kuchyni, jsem rozřízla na půl a jednu část umístila na toaletu a druhou do předsíně. Okýnko v koupelně, za kterým se skrývá nika, je původní okýnko ze špajzu.

Podařilo se zachránit a zrenovovat i všechny dveře včetně vchodových, které jsou teď jako stěna v šatně. I kování je původní, jen bohužel při nasazování prasklo, ale obešla jsem sousedy a několik starých klik od nich dostala. Moje nejmilejší vzpomínka na babičku se váže k dětskému pokoji, původní babiččině kuchyni. Když vejdu dovnitř, vidím ji, jak sedávala u stolu a čekala na mě, když jsem k ní jako malá chodila na obědy.

S čím ses při rekonstrukci nejvíce potýkala?

Jednoznačně s řemeslníky, protože pokud vybočujete ze standardu, což u mě představovala třeba pokládka travertinu a cihlové stěny, je to problém. Ale abych byla spravedlivá, našli se i řemeslníci, kteří jsou jak profesně, tak lidsky na svém místě, a bez nich by se realizace nepovedla tak, jak se povedla.

V jednom ze starých trámů jsem si domů přivezla červotoče, prostě na mě vykouknul a já šla do mdlob, ale naštěstí se nám s ním podařilo zatočit.

Největší výzva?

Cihlové zdi. Sehnat staré cihly byla jedna věc, ale pak mě čekala nekonečná práce se štětečkem, kterým jsem každou jednu cihlu nejdříve očistila a poté ji dvakrát přejela voskem a olejem, aby se zatáhla. Cihlovou stěnu v kuchyni a v předsíni dělal člověk, kterého jsem prosila, aby je spároval jenom na klacík, hrubě na maltu, aby zeď působila starým dojmem. On k mému zděšení cihly v kuchyni umyl houbou a na záchodě je začal čistit rejžákem.

Cihlovou stěnu v chodbě jiná firma zase spárovala na spárovačku, takže je to také jiné, což naštěstí není na první pohled vidět. Prostě jiný řemeslník – jiná malta.

Koupelna zejména díky úžasnému travertinu působí, jako bych se ocitla ve wellness…

Koupelna se opravdu povedla. Jsem vděčná za to, že jsem si mohla dopřát koupelnu bez pračky a toalety, ve které si ráda po náročném dni zapálím svíčky a dopřeju zasloužený relax. Travertin je nejen krásný, ale také skvělý na údržbu.

Pyšná jsem i na kamenná umyvadla z říčního kamene, takové je i na toaletě. Nemohla jsem vybrat lépe, protože na něm není vidět ani vodní kámen, ani barva na vlasy, dalo by se říci, že jsou téměř bezúdržbová.

Autor: Edita Erbsová, www.bydlenimagazin.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz: Rekonstrukce a přestavby, Architekti