Hlavní obsah

Bydlení podle mistrů sociálního odstupu aneb Co by většina lidí nezvládla ani pár měsíců

Wendell a Mariann Hardyovi z Nového Mexika mohou být bez velké nadsázky označeni mistry v sociální izolaci. To, co si více či méně vyzkoušela v minulých týdnech většina z nás, tj. život bez fyzického kontaktu s ostatními lidmi, je jejich životním stylem už tři desetiletí. Ve svém domě uprostřed divočiny se naučili velké soběstačnosti. Největší starostí je pro ně v poslední době turistický ruch a obava o to, aby o svou izolaci nepřišli.

Bydlení podle mistrů sociálního odstupu aneb Co by většina lidí nezvládla ani pár měsíců

Manželé Hardyovi z Nového Mexika mohou být v dovednosti sociální izolace mnoha lidem příkladem. To, co si většina z nás vyzkoušela možná i poprvé v životě a v mnoha případech ještě jenom tak napůl, je pro tyto samotáře denním chlebem.

Jejich dům stojí uprostřed americké divočiny na pozemku velkém něco přes 10 hektarů, koupili jej v roce 1986 a svůj domov pojmenovali španělsky - El Medio de Nada, Uprostřed ničeho. Nejbližší samoobsluhu mají od domu tři hodiny jízdy.

„Abyste tu přežili, musíte být prostě samostatní. Musíte o věcech přemýšlet o něco víc, než že prostě zaskočíte do krámu pro něco k jídlu. Solární energie byla například jedinou možností, aby to tu vůbec fungovalo. Někdy uplynou týdny, aniž bychom viděli živáčka. Obzvláště, když se zvedne hladina řeky. K tomu dochází dvakrát až třikrát za rok. A to jsme pak odříznutí od zbytku světa,” popisuje Wendell pro agenturu Reuters.

Není proto divu, že jejich sklad, kterým je pod zem zakopaný přepravní kontejner, praská téměř ve švech. Každý druh potravin, které využijí, mají do zásoby tak, aby je rozvodnění řeky ani jiná podobná situace nezaskočila.

„Tohle všechno jsme si našetřili během let. Všechno je uložené tady vzadu a já si vedu zápisky, co tam máme. Takže když například potřebuji mouku, kouknu do seznamu a vím přesně, ve které bedně je,” říká Mariann.

Podle předpokladu si na svém životě v odloučení oba manželé nejvíce cení klidu a soukromí. Ruch a v jistém smyslu nátlakovost života ve městě jim rozhodně nechybí. „Když tu zůstanete uvězněni na měsíc bez možnosti někam jít, tak to patrně spoustu lidí otráví. Ale nás ne. Jsme tu prostě sami,” poznamenává Wendell.

Jejich každodenní život zahrnuje i nutnost čelit nebezpečí v podobě pum či chřestýšů. Oba dva se ale během let naučili být samostatní. Wendell je designér a technik samouk, z Mariann se stala zkušená elektrikářka, instalatérka, zednice i zahradnice. Ke svému životu potřebují málo. Důchod a něco z úspor.

„Abyste tomu nerozuměli špatně, na počátku jsme čelili spoustě problémů. Spoustě bolesti, konfliktů i fyzické bolesti,” varuje Mariann. Jejich dny života v osamění se ale pomalu chýlí ke konci, jak si oba neradi připouštějí. S rostoucím věkem se ozývají nemoci, které nelze přehlížet. Wendell prodělal rakovinu jater, má cukrovku a je závislý na pravidelných dávkách inzulinu.

„Jsme šťastní za každý den, který jsme tu mohli strávit. Cítíme se tu jako v nebi,” uzavírá Wendell.

Anketa
Dokázali byste žít uprostřed divočiny odkázaní sami na sebe?
Určitě ano.
31.8 %
Snad ano.
20.2 %
To vůbec netuším.
16.8 %
Asi ne.
12.9 %
V žádném případě.
18.3 %
Celkem hlasovalo 3633 čtenářů.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků