Hlavní obsah

Ředkvičky jako pochoutka i starověký trest za nevěru

Právo, Eva Müllerová

Ředkvičky se vyskytují v mnoha barvách i tvarech. Jedno mají ale všechny druhy společné. Vždy se jedná o lahodnou chuťovku nabitou zdravím. Navíc se dají vypěstovat rychle a třeba i na balkóně.

Článek

Sice není jisté, odkud se k nám ředkvičky dostaly, ale nejspíš to bylo z daleké Asie. Ostatně mezi jejich největší producenty stále patří Čína a Japonsko.

Proti škůdcům vlastním i lidským

Ředkvičky sice obsahují celou řadu zdraví prospěšných látek, ale kralují mezi nimi hořčičné oleje a silice, které mají na svědomí i pikantní štiplavost bulviček. Zelenina si je sama tvoří k ochraně před škůdci, bakteriemi a plísněmi. Vědecké výzkumy však ukázaly, že stejně působí také v lidském organismu. Zabraňují totiž na sliznicích, zejména v zažívacím traktu, množení nežádoucích bakterií, které způsobují střevní i žaludeční problémy, nadýmání a průjmy.

Hořčičné oleje podobně dezinfikují také ústní dutinu a oblast nosohltanu, kde navíc pomáhají rozpouštět usazený hlen. Proto by se měly ředkvičky konzumovat při onemocnění dýchacích cest i nachlazení, neboť za pomoci vitamínu C, jehož jsou rovněž bohatým zdrojem, posilují naši imunitu.

Připočteme-li k tomu také značný obsah vlákniny, která pozitivně upravuje střevní peristaltiku, měly by se štiplavé bulvičky stát pravidelnou součástí jídelníčku.

Nejlepší za syrova

Ředkvičky si lidé dopřávají nejčastěji čerstvé, pouze omyté. Záleží však na tom, jaká voda se k tomu účelu použije. Teplá podtrhne jejich jemně štiplavou chuť, která dodá na pikantnosti salátům, předkrmům a pomazánkám. Pálivost bulviček naopak sníží namočení do studené vody a zmírní ji i posolení při konzumaci.

„Pro ředkvičky také platí totéž, co pro ostatní zeleninu. Měly by se krájet vždy až těsně před jídlem či před další kuchyňskou úpravou. Tepelný proces musí u nich ale trvat jen krátce, jinak ztratí nejen barvu, ale také všechny prospěšné látky,“ upozorňuje ještě Martin Havel, šéfkuchař hotelu Park Holiday v Praze-Benicích.

Trest za zanášení

Ale abychom tuhle šťavnatou, křehkou zeleninu jen nechválili, dáváme k dobru na závěr malou historickou pikantnost. Antičtí Řekové jsou dodnes považováni za národ kultivovaný. Jejich noblesa byla ale rázem ta tam, když se v manželském vztahu provalilo cizoložství. Pak často nastoupil trest zvaný rhafanidosis, při němž právě ředkvičky hrály významnou roli.

Červené bulvičky jsou sice lahodné, ale na sliznici v ústech jak známo řádně pálí. Jenže sliznicí není vybaven jen vstupní otvor trávicího ústrojí, nýbrž i ten opačný. A dávné letopisy praví, že jedním z trestů za manželskou nevěru bylo vsunutí rozkrojené ředkvičky do těla právě z téhle druhé strany.

Vhodné při snižování hmotnosti
Jemné a křehké ředkvičky, více nebo méně štiplavé, jsou pro svoji nízkou energetickou hodnotu velmi vhodné pro diety redukční a diabetické. Energetická hodnota (100 g): 84 kJ, 3,7 g sacharidů, 0,1 g tuku.
Lidskému tělu přinášejí hojnost vitaminů skupiny B a kyselinu listovou, která posiluje nervovou soustavu dospělých a je nesmírně důležitá také pro zdravý vývoj lidského plodu.
Ředkvičky patří mezi bohaté zdroje vápníku, draslíku, karotenu a selenu.

Dvě otázky pro Martina Havla, šéfkuchaře hotelu Park Holiday v Praze-Benicích

Jako šéfkuchař známého hotelu máte jistě také mezi pokrmy z ředkviček nějakého favorita…

I když se dají velmi lahodně upravit jako dušené zelí nebo ředkvičkový krém a použít jako vložka do míchaných vajec i polévek, musím se přiznat, že s nimi stejně nejraději pracuji ve studené kuchyni. Dokonce je pak ani nemáčíme, aby jim zůstala zachována jemná štiplavost. Občas se sice najdou hosté, jimž se musí oloupat, ale těch bývá skutečně jen pár. Víte, on totiž takový krajíc grilovaného chleba s dobrým máslem a plátky šťavnatých ředkviček vůbec není špatný.

S jakými surovinami si ředkvičky rozumějí nejlépe a se kterými naopak vůbec ne?

Ředkvičky velmi dobře zapadnou do jakéhokoliv zeleného salátu, a to nejen bulvičky, ale také mladé lístky, s nimiž je hotový pokrm příjemně pikantní. Chuťově nevšední, o to však zajímavější bývá také jejich spojení s ovocem. Asi bych je ale raději nekombinoval s jehněčím masem, králíkem a nejspíš ani s rybami.

Mrkvový krém s ředkvičkami a plátky česneku (4 porce)
400 g mrkve, 1 l zeleninového vývaru, sůl, bílý pepř, muškátový květ, 200 g ředkviček, 20 g česneku, 50 g másla, 1 dl smetany, 4 vejce natvrdo
Do vroucího vývaru dáme drobně nakrájenou mrkev, sůl i muškátový květ a uvaříme do měkka. Pak vše propasírujeme, čímž se polévka částečně zahustí, přidáme smetanu a pomalu povaříme. Na másle opečeme plátky ředkviček, zvlášť plátky česneku. Krém vhodný i pro děti podáváme v teplém talíři, kam vložíme orestované ředkvičky, česnek a rozpůlené vejce. Podáváme s teplou bylinkovou bagetou.
Ředkvičkové suflé (4 porce)
400 g ředkviček, 200 g sýru Niva, 2 vejce, 4 dl šlehačky, sůl, bílý pepř, 400 g brambor, 200 g žampiónů, 1 avokádo, 100 g másla, mix zelených výhonků řeřichy na ozdobu
Brambory bez slupky uvaříme do poloměkka. Pak je spolu s oloupaným avokádem nakrájíme na plátky a na pečicím papíře vložíme na 6 minut do trouby (180 oC). Do formičky dáme vrstvu opečených brambor, na ně plátky ředkviček a rozdrobenou nivu. Dvakrát zopakujeme a pak necháme 3 minuty prohřát v troubě (180 oC). Hmotu ve formičkách zalijeme částí šlehačky s rozšlehanými vejci i kořením a pečeme 10 minut při 160 oC. Čtvrtky žampiónů orestujeme na másle, zalijeme zbylou smetanou a svaříme dohusta.
Lehký bramborový salát s ředkvičkami
400 g ředkviček, 400 g brambor, 50 g šalotky (cibule), 20 g pažitky, 50 ml červeného vinného octa, 50 g cukru, sůl, bílý pepř, 1 lžička olivového oleje, 100 g avokáda, 10 g nakládaného zeleného pepře
Brambory ve slupce uvaříme, oloupeme a ještě teplé nakrájíme na plátky, které rozpůlíme. Přidáme jemně sekanou pažitku i šalotku a měsíčky ředkviček. Ze soli, pepře, octa, olivového oleje a vody (asi 250 ml) připravíme zálivku, jíž zlehka pokropíme salát a necháme pět minut odpočívat. Vidličkou důkladně rozmačkáme avokádo s olejem, doplníme nakládaný pepř a obložíme salát na talíři.
Ředkvičky na smetaně s grilovanou kotletou (4 porce)
1 kg ředkviček, sůl, 100 g cukru, 100 g másla, 1 citrón, 150 ml šlehačky, 4 vepřové kotlety, bílý pepř
Na másle opečeme plátky ředkviček, přidáme sůl, cukr i citrónovou šťávu, orestujeme a zalijeme šlehačkou. Bez pokličky necháme 5 minut na ohni. Ochucené kotlety připravíme na grilu. Podáváme s barevnými klíčky s medem a olivovým olejem, jako přílohu bramborovou kaši vyšlehanou s propasírovanou vařenou mrkví.

FOTOGRAFIE: František Petrák, Právo

Víte, že…

  • Ve Francii patří mezi nejoblíbenější červené ředkvičky Radis gaudry s bílou špičkou. Kuchaři vždy pečlivě kontrolují podle charakterů připravovaného jídla, kde je vypěstovali. Bulvičky, které vyrostly venku, jsou totiž ostřejší, než když pocházejí ze skleníku.
  • Šťavnatost ředkviček záleží na způsobu zalévání. Čím je totiž přísun vody nižší, tím víc bývá jejich dužnina pálivá.
  • Ředkvičky tvořily ve starém Egyptě jednu ze základních potravin dělníků při stavbách pyramid. Z jejich semen se zde také lisoval olej.
  • Planě rostoucí ředkvičky se kdysi jídaly ještě před snídaní. Podle kulinářské magie se totiž jen tak člověk vyvaroval výprasku a vyhnul všem těžkostem, které ho během dne mohly potkat.

Reklama

Související články

Výběr článků

Načítám