Hlavní obsah
Do televizního pořadu pro děti S Honzou Onderem na plese si zve účastníky StarDance, mezi nimiž byla i Veronika Arichteva. Foto: Česká televize

Jan Onder: StarDance zásadně ovlivnila můj život

Třikrát se zúčastnil StarDance, dvakrát vyhrál, potřetí mu vítězství uniklo ve finále. Suverénně nejúspěšnější tanečník populární soutěže je už několik let jejím odborným poradcem neboli hlavním choreografem. Vytváří společná vystoupení a ladí choreografie jednotlivých párů.

Do televizního pořadu pro děti S Honzou Onderem na plese si zve účastníky StarDance, mezi nimiž byla i Veronika Arichteva. Foto: Česká televize
Jan Onder: StarDance zásadně ovlivnila můj život

Je pro vás letošní desátá řada v něčem snazší, či naopak obtížnější?

Snadnější je v tom, že už vím, co mám dělat. Umím si líp rozvrhnout síly. Když někdo z mých "oveček", tedy kolegů tanečníků, udělá dobrou choreografii, tak ji jen zkontroluju, pochválím a jdu se věnovat těm, kteří ji tak dobrou nemají. Těžší to je v tom, že jsou na nás kladeny stále vyšší a vyšší nároky, divácká očekávání jsou velká. StarDance má i letos rekordní sledovanost.

Jak vás kolegové berou coby odborného poradce?

Je to individuální. Někdo si nechá rád poradit, jiný mi chce dokázat, jak je dobrý, že je lepší než já. Ani taneční svět není prost závisti.

Letos jste kompletně obměnili, a hlavně omladili sestavu tanečníků.

Mnozí považovali nasazení deseti nových tanečníků, kteří mají v průměru dvacet let, za příliš radikální. Jenže dneska tanečníci začínají ve čtyřech pěti letech, ve třinácti jsou dobří a v osmnácti jsou hotoví profíci. Třeba devatenáctiletá Natálie Otáhalová a stejně stará Veronika Lišková jsou dokonalé profesionálky, zvládající standard i latinu. Dominiku Vodičkovi je jednadvacet a má taneční Thálii.

Teď už mohu být klidný, vím, že jsme se s výběrem tanečníků trefili: jsou neokoukaní, plní energie a nápadů. Tento ročník má novou taneční kvalitu. Tělo je ve dvaceti v jiné kondici než v pětatřiceti.

„Byl jsem dominantní, hrozně jsem chtěl být dobrý, šel jsem na dřeň. Obecně platí, že když se kluci do tance zažerou, jsou ambicióznější a houževnatější.“

Foto: Jan Handrejch, Právo

Vybíráte je taky podle toho, zda jsou hezcí?

Ne, i když tanec je estetická záležitost. Tanečníci jsou v principu pohlední lidé, jelikož na sobě musejí pracovat. Podstatné však je, aby byli sympatičtí.

Liší se průběh letošního, desátého ročníku od předchozích?

Z mého pohledu ne. Stejně jako v minulých letech vypadli ti kontroverzní nebo tanečně vyloženě nešikovní a do finále se dostaly páry, které jsou sympatické, pokorné, usměvavé, upřímné, a ještě umí dobře tancovat.

Fandil jste někomu?

Ne. I když mám nějaké tanečníky radši, snažím se být naprosto nezaujatý. Když vidím problém, zasáhnu, snažím se pomoct bez ohledu, jak mi je zrovna kdo sympatický. Moje krédo je, že chci, aby vyhrál každý.

Tipujete vítěze nebo aspoň finalisty?

Ano a většinou se trefím. Včetně letoška.

Mluvíte často do výběru rekvizit?

Snažíme se tanečníky přesvědčit, aby rekvizita "hrála", když se s ní začne, aby se s ní i skončilo, aby s ní byla spojená nějaká pointa, nápad, ne aby tam jen stála. Což se někdy podaří, někdy ne.

Koho před jedenácti lety napadlo, že byste mohl ve StarDance vystupovat?

Oslovil mě tehdejší hlavní choreograf Petr Čadek, pod jeho vedením jsem tančil třikrát: dvakrát jsem vyhrál, potřetí nás s Taťánou Kuchařovou porazili Anička Polívková s Michalem Kurtišem.

Proč?

Anička byla lidštější.

Jak na své hvězdné taneční partnerky vzpomínáte?

Když mě představili Daně Batulkové, vyděsila se, proč jí přidělili někoho, kdo by mohl být jejím synem. Diváky ale tohle věkově nesymetrické partnerství bavilo. Dana je úžasná dáma se skvělým smyslem pro humor. Navíc jako herečka uměla dobře pracovat s prostorem. Snažil jsem se do choreografií zakomponovat nějaký příběh, zařazovali jsme herecké prvky.

S o 27 let starší herečkou Danou Batulkovou v roce 2008 soutěž vyhráli.

Foto: ČTK

To jsem s atletkou Katkou Baďurovou dělat nemohl, ta však zase uměla dokonale pracovat se svým tělem, u ní byla kvalita samotného tance nejvyšší. S Taťánou Kuchařovou jsem si mohl dovolit velké rozsahy figur, má dlouhé nohy i ruce, umí se postavit, zatvářit, mohlo to být postavené na tom, že tančí krásná žena. Dostal jsem prostě pokaždé naprosto úžasné dámy! S Danou Batulkovou a Katkou Baďurovou doposud často vystupujeme.

Dovedete si představit svůj život bez StarDance?

Zásadně ovlivnila můj život, díky ní jsem pochopil, co chci v život dělat. Dělám ale i jiné věci: natočil jsem spoustu televizních pořadů pro děti, moderuji, vystupuji na plesech, hraji v divadle Ypsilonka.

Takže jste nastartoval i hereckou kariéru?

Tak bych to neřekl. V Ypsilonce hraji ve dvou inscenacích: Varieté Freda A., kde představuju Freda Astaira (legendární hollywoodský herec a tanečník - pozn. red.), a v představení Kostky jsou vrženy, které je věnováno hudbě Jaroslava Ježka. Hraju tam Dona Juana. Těší mě, že z obou diváci odcházejí s dobrou náladou. Kromě hraní tam dělám i choreografie.

Jak jste zmínil, zabodoval jste i svými televizními pořady pro děti…

V průběhu pěti let jsme natočili 280 Tanečních hrátek s Honzou Onderem. Letos k nim přibylo dvacet dílů S Honzou Onderem na plese, kde probíráme společenské tance. V každém díle mám hosta ze StarDance.

Kdy by měly děti začít s tancem?

S nějakou formou rytmického pohybu tak v pěti letech. V šesti sedmi letech bývají děti připravené se učit kroky.

U vás to bylo jak?

Začal jsem v sedmi letech. Byl jsem hyperaktivní dítě, nechával jsem si od rodičů pouštět gramofonové desky s Matuškou, Gottem, Petrou Janů, Olympikem a před zrcadlem jsem na ně tancoval. Ve druhé třídě jsem zahlédl na nástěnce letáček, že nabírají do taneční přípravky. Přinesl jsem to domů a už tancuju 27 let.

Kolik let učíte lidi tancovat?

Deset let učím veřejnost. Taneční páry učím od sedmnácti.

V posledních letech se taneční úroveň na plesech neuvěřitelně zlepšila

Souhlasíte s tím, že dnešní děti a dospívající jsou tlustější a nemotornější než předchozí generace?

Tohle platilo před pár lety, to byla opravdu krize. Teď už děti zase berou pohyb jako přirozenou součást svého života. Pomalu to jde nahoru. Ale pořád je to horší než před třiceti lety. Příčina je zřejmá: já měl první telefon v sedmnácti, dneska umí děti zacházet s tabletem dřív, než se naučí mluvit.

Začíná sezóna plesů. Jak posuzujete jejich úroveň?

Vystupuju na nich od svých deseti. V posledních letech se taneční úroveň na plesech neuvěřitelně zlepšila. Je to tím, že lidé hodně chodí do tanečních kurzů pro dospělé a díky tomu umějí. Když se má tancovat ča-ča nebo waltz, poznám je.

Je krásné, když si jdou manželské páry spolu zatancovat, je to skvěle strávený čas. Jsou při téhle činnosti na sobě závislí, hodně se o sobě dozvědí. Ženská a mužská role je tam jasně daná.

V tanci se opravdu nedají mužské a ženské role relativizovat.

Je to tam naprosto jasně dané. Když si někdo jde s manželkou zaběhat, tak jí většinou uteče, v tenise ji většinou porazí. Fyzické možnosti mužů a žen jsou jinde. V tanci to je však vyrovnané. Je to vřelé a pro vztah zdravé a správné. Při tanci se ale páry, hlavně ty manželské, mohou i hádat. Někteří dokonce chodí na kurzy upouštět páru. Pak jdou domů v pohodě.

Vy se s partnerkou hádáte?

Dřív ano. Byl jsem dominantní, hrozně jsem chtěl být dobrý, šel jsem na dřeň. Obecně platí, že když se kluci do tance zažerou, jsou ambicióznější a houževnatější. S jednou partnerkou (stejně stará Lucie Hunčárová - pozn. red.) jsem tančil jedenáct let, deset let jsme spolu žili. S tou jsem se na parketě hodně hádal. Pak jsem všechno přehodnotil a se dvěma tanečními partnerkami, které jsem od té doby vystřídal, jsem v klidu a jen si to užívám. Chci tancovat špičkově, ale taky chci na tréninky chodit pro radost. Už se ani ve vztahu nebudu s nikým hádat.

S Lucií Hunčárovou tančil jedenáct let.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Jak to tedy teď máte?

Jsem zamilovaný do jedné krásné sympatické dívky.

Má něco společného s tancem?

Ano.

A co vaše dlouholeté plány na založení rodiny? Mají nějaké konkrétní obrysy?

Rád bych, aby měly, ale ještě budu muset nějaký pátek počkat.

Jak si představujete svůj život za deset let?

Představuji si, že mám děti, že mám někoho rád a někdo má rád mě, že budu dělat, co mě baví. Že budu trávit víc času s rodiči a o dva roky mladším bratrem, který je psycholog. Příští rok se bude ženit. Rád bych pokračoval v tanci, divadle i moderování. Musím do toho započítat i zpívání: s Evou Pilarovou jsem na její desku nazpíval duet, jmenuje se Tak zpívej dál.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků