Hlavní obsah

Chřest se vždy považoval za krále zeleniny

Že asparagus patří spíš do vázy, než na talíř? U druhu Asparagus officinalis byste se ovšem mýlili. Jde totiž o latinské označení zeleniny. A ne ledajaké. Chřest obecný, jak zní její český název, oceňují labužníci natolik, že mu odedávna přezdívají král zeleniny.

Chřest se vždy považoval za krále zeleniny

Lehce povařené stonky této křehké rostliny, nebo ještě lépe připravené v páře, představují totiž nejen velmi chutnou, ale také zdravou lahůdku. Chřest obsahuje pestrou škálu nutričních látek - vitamíny a minerály počínaje, aminokyselinami a vlákninou konče. Jedna stogramová porce stačí pokrýt 75 procent denní dávky kyseliny listové a 25 procent doporučeného množství vitamínu C.

Léčivé i redukční účinky

Za vynikající prostředek pro povzbuzení kardiovaskulární činnosti označil chřest i slavný profesor Christian Barnard. Podle něj tato zelenina pomáhá svými močopudnými účinky odlehčit srdci. Lidová medicína zase doporučovala chřest při léčbě revmatismu, k utišení bolestí zubů, a dokonce i při impotenci.

Jen osoby trpící dnou by měly jeho konzumaci raději omezit. Chřest totiž jako jedna z mála zelenin obsahuje velké množství purinů. A ty, jak známo, zvyšují hladinu solí kyseliny močové v kloubech, čímž zesilují bolesti, které jsou věrným průvodcem tohoto onemocnění. S chřestem lze také báječně hubnout. A jíst se může do sytosti, sto gramů totiž obsahuje jen 17 kcal (91 kJ).

Vařit ve svazku

V obchodech by měl být čerstvý chřest uložen do chladicích boxů o teplotě 8-10 °C. Doma v chladničce vydrží zabalený ve vlhké utěrce asi čtyři dny. Před kuchyňskou úpravou se loupe, u bílých druhů celý stonek (začíná se asi 1 cm pod hlavičkou), u zelených spodní třetina výhonku. Chřest lze jíst syrový, ale většinou se tepelně upravuje, varem nebo na páře. Doporučuje se pak tento postup:

* Stonky chřestu svázat nití. Svazek s hlavičkami na stejné straně by měl mít nejvýš 500 gramů. Výhonky se vyplatí zkrátit před varem na stejnou délku (konce bývají dřevnaté).

* Do vařící vody. Svázaný chřest se vkládá do vroucí osolené vody s cukrem a citrónovou šťávou hlavičkami vzhůru. Hladina by měla sahat těsně pod ně. Hlavičkám chřestu stačí ke změknutí kratší doba, takže se vlastně připravují v páře. K vaření chřestu lze použít i speciální hrnec s vnitřním sítem, s nímž se pak vyjme.

A ještě malá rada zkušených labužníků. Na rozdíl od jiných potravin, těstovin či zmrazené zeleniny, by se chřest neměl vařit al dente. Připravený tzv. na skus nemá totiž optimální chuť. V závislosti na délce výhonků potřebuje tedy nejméně deset, ale raději patnáct minut.

Bílý, zelený i fialový
Základní druhy chřestu se odlišují podle barvy na bílý, zelený a fialový. Mezi sebou se však i dále kříží, takže třeba z Itálie pochází bílo-fialová i fialovo-zelená odrůda. Za nejlahodnější se dlouho považoval chřest bílý, dnes získávají body i druhy barevné. Pro všechny platí při nákupu jediné kritérium - stonky musí být čerstvé a šťavnaté. Což se pozná na řezu a při krájení, kdy výrazně skřípou. Je-li chřest lehce zavadlý a místo odříznutí oschlé, raději si jej odřekneme.
* Zelený. Obsahuje více vitamínu C a má také výraznější, lehce nahořklou chuť. Stonky jsou různě silné, záleží na odrůdě. V Itálii se celé jaro nabízejí tenké výhonky, které se konzumují jen s citrónem nebo v omeletě frittata. K nám se dostává hlavně chřest středně silný, dovážený ze Španělska. Z Francie pochází varianta mini, vyhledávaná pro svou smyslně trpkou vůni.
* Fialový. Silně aromatická zelenina se středně silnými stonky se pěstuje hlavně v Německu. Proti ostatním se vyznačuje výraznější nahořklou chutí.
* Bílý (bělený). Chřest zezelená působením slunce. Proto se na jaře přehrnuje zeminou a sklízí se hned poté, jakmile stonky tento příkrov prorazí. Rostou velmi rychle (až 10 cm za 24 hodin), proto se v sezóně sklízejí každý den.
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Související články

Výběr článků