Hlavní obsah
 

Do práce a domů: Pařížané v tvrdém lockdownu nestíhají ani nákupy

Francie od sobotního večera zpřísnila celonárodní lockdown. Lidé až na výjimky nesmějí vycházet už po šesté večer. Za porušení přitom hrozí přísné pokuty. Jak se se situací vyrovnávají v jindy životem tepající metropoli Paříži, popsala přímo z místa spolupracovnice Novinek.

 
Do práce a domů: Pařížané v tvrdém lockdownu nestíhají ani nákupy

Hodiny v Paříži ukazují 18.30. Už třicet minut platí zákaz vycházení. Premiér Jean Castex nařízení pro celou Francii oznámil ve čtvrtek, s platností od soboty 16. ledna. A to od šesti večer do šesti ráno. Někdo nadává, někdo ne a je mu to jedno.

Většina obyvatel pracuje právě do 18h. Pro mnohé obyvatele je to absolutně nelogické řešení.

Nákupy o víkendu, práci i po večerech

„Vůbec to nechápu,” říká mi čtyřicátnice Esther, právnička, která vychovává osmiletého syna. Právě ona patří k těm, kteří jsou za normálních okolností v práci do sedmi hodin večer. „Od teď budeme v práci jen maximálně do půl šesté, abychom stihli dojít domů. Znamená to ale, že si budu povinnosti brát ještě domů a po večerech dodělávat, co jsem nestihla. A to se mi samozřejmě nelíbí,” zlobí se Esther.

Jindy plná turistů i místních, nyní prázdná Martova pole před Eiffelovou věží.

Foto: Lewis Joly, ČTK/AP

Do práce chodí třicet až čtyřicet minut pěšky. Metro v tuhle chvíli chce používat co nejméně. „Starám se ještě o maminku a jezdím za ní na předměstí. Chci se tak nákaze vystavit co nejméně. V tuhle chvíli je nás i v práci málo, asi padesát procent. Pro mě je to ale důležité, jezdit a být tam alespoň s někým.”

Francouzské nařízení vyvolalo nevoli mezi lidmi i kvůli nákupům. Některé obchody tak oznámily, že otevřou už v 7 hodin ráno. „Na nákup už mi po práci nezbyde čas, něco málo možná koupím přes polední pauzu, ale jinak jedině o víkendu,” říká mi Esther. V sobotu a v neděli by pak hrozilo přeplnění obchodů, a situace by tak mohla být ještě horší.

Stejně tak se bude muset i jinak zařídit a postarat o syna. Ve Francii naštěstí podle jejích slov zachovali přístupnost základních a středních škol pro všechny děti. Její Philippe chodí už do druhé a většinou ho ve škole v 16.30 vyzvedne chůva.
„Vůbec nevím, jak bych to dělala, pokud bych ji neměla. Dokonce mi volali z agentury, zda bych mohla smlouvu s chůvou zachovat co nejdéle, aby nepřišla o práci.”

„Potřebuju se vidět se svými přáteli aspoň dvakrát v týdnu. Takže, co nám zbývá? Možná v sobotu nebo v neděli zorganizujeme oběd nebo odpolední „apéro”, ale maximálně ve čtyřech a maximálně do půl šesté,” směje se Esther a dodává, že je to pořád lepší než úplný zákaz vycházení (confinement).

Lockdown na dvaceti metrech

V půl sedmé se město pomalu vylidňuje. Obchody, lékárny, pekárny i bistra (prodávající jen občerstvení s sebou) jsou zavřené. I když lidé tady v 10. pařížském obvodu nikam nespěchají a v ulicích jich je ještě pořád hodně. Někdo venčí psa, někdo se vypravil na jogging, je vidět i rodiny vracející se z vycházky. Žádný spěch.

Na pařížském Náměstí Republiky (Place de la République) takzvaný couvre-feu ale zákaz nejspíš neplatí. „Máme rozehranej match, ještě nekončíme!” říká mi Cyril a s kamarády dál hrají fotbal, improvizované branky si vytvořili z pytlů na odpadky.

V chudších čtvrtích, kde v malých bytech bydlí i několikačlenné rodiny (někdy i multigenerační), prostě nevydržíte dlouho. Podobně jsou na tom slavné pařížské minibyty (takzvané chambre de bonne), nepřesahující velikosti 10 až 20 metrů čtverečních. Lidé jsou prostě zvyklí žít venku a tohle právo na veřejný prostor jim je teď upíráno. Kam se tedy mají podít? Za porušení hrozí přitom pokuta 135 eur.

Jiné je to v méně rušných čtvrtích – jako třeba v 6. obvodu na druhém břehu Seiny, kolem metra Duroc a Sèvres – Babylone. Tam na ulicích už nikoho nepotkáte. Na ulicích zůstávají jen lidé bez „oficiálního” domova.

Tma i zima mě žene do metra. Tam to ale není o nic příjemnější. Je půl osmé večer, prázdná nástupiště, prázdné chodby, prázdné soupravy metra. Nic moc. V Paříži tak najdete místa absolutně vylidněná, i ta, kde to na ulicích o něco víc žije i po zákazu.

Oficiálně se ven sice nesmí, ale samozřejmě existují výjimky - pracovní nebo zdravotní důvody, péče o blízkou osobu, doprovod do školy. Takzvanou „attestation” musíte předložit, pokud vás kontroluje policie nebo zástupci radnice. Kontroly ale v ulicích Paříže vidět po setmění skoro není.

Socializace - to je to, co chceme

Podle premiére Jeana Castexe je posunutí o dvě hodiny z osmi na šest hodin určující. Důvod je nasnadě: prevence proti britské a jihoafrické mutaci viru. Dobrým příkladem pro vládu byl podobný zákaz zavedený na východě Francie, v departementech, kde stoupaly počty pozitivně testovaných na začátku ledna a panovaly zde obavy z opětovného přetížení zdravotního systému.

Podle Castexe se takovým dvouhodinovým posunem zásadně podařilo snížit virulaci.

Ovšem posunutí zákazu vycházení nahrálo k prohloubení deprese mezi lidmi. Přece jen dvě hodiny znamenaly alespoň dvouhodinovou možnost třeba procházky po práci se svařákem, nebo jogging.

Ne náhodou už na sociálních sítích i v médiích koluje parafráze slavného hesla pro přepracované Pařížany métro-boulot-dodo (metro-rachota-spinkání) na métro-boulot-couvre-feu (metro-rachota-zákaz vycházení).

Nařízení o zákazu vycházení po šesté večer ve Francii v tuhle chvíli bude platit dva týdny.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků