Do práce a domů: Pařížané v tvrdém lockdownu nestíhají ani nákupy

Hodiny v Paříži ukazují 18.30. Už třicet minut platí zákaz vycházení. Premiér Jean Castex nařízení pro celou Francii oznámil ve čtvrtek, s platností od soboty 16. ledna. A to od šesti večer do šesti ráno. Někdo nadává, někdo ne a je mu to jedno.

Většina obyvatel pracuje právě do 18h. Pro mnohé obyvatele je to absolutně nelogické řešení.

„Vůbec to nechápu,” říká mi čtyřicátnice Esther, právnička, která vychovává osmiletého syna. Právě ona patří k těm, kteří jsou za normálních okolností v práci do sedmi hodin večer. „Od teď budeme v práci jen maximálně do půl šesté, abychom stihli dojít domů. Znamená to ale, že si budu povinnosti brát ještě domů a po večerech dodělávat, co jsem nestihla. A to se mi samozřejmě nelíbí,” zlobí se Esther.

Do práce chodí třicet až čtyřicet minut pěšky. Metro v tuhle chvíli chce používat co nejméně. „Starám se ještě o maminku a jezdím za ní na předměstí. Chci se tak nákaze vystavit co nejméně. V tuhle chvíli je nás i v práci málo, asi padesát procent. Pro mě je to ale důležité, jezdit a být tam alespoň s někým.”

Francouzské nařízení vyvolalo nevoli mezi lidmi i kvůli nákupům. Některé obchody tak oznámily, že otevřou už v 7 hodin ráno. „Na nákup už mi po práci nezbyde čas, něco málo možná koupím přes polední pauzu, ale jinak jedině o víkendu,” říká mi Esther. V sobotu a v neděli by pak hrozilo přeplnění obchodů, a situace by tak mohla být ještě horší.

Stejně tak se bude muset i jinak zařídit a postarat o syna. Ve Francii naštěstí podle jejích slov zachovali přístupnost základních a středních škol pro všechny děti. Její Philippe chodí už do druhé a většinou ho ve škole v 16.30 vyzvedne chůva.

„Vůbec nevím, jak bych to dělala, pokud bych ji neměla. Dokonce mi volali z agentury, zda bych mohla smlouvu s chůvou zachovat co nejdéle, aby nepřišla o práci.”

„Potřebuju se vidět se svými přáteli aspoň dvakrát v týdnu. Takže, co nám zbývá? Možná v sobotu nebo v neděli zorganizujeme oběd nebo odpolední „apéro”, ale maximálně ve čtyřech a maximálně do půl šesté,” směje se Esther a dodává, že je to pořád lepší než úplný zákaz vycházení (confinement).

V půl sedmé se město pomalu vylidňuje. Obchody, lékárny, pekárny i bistra (prodávající jen občerstvení s sebou) jsou zavřené. I když lidé tady v 10. pařížském obvodu nikam nespěchají a v ulicích jich je ještě pořád hodně. Někdo venčí psa, někdo se vypravil na jogging, je vidět i rodiny vracející se z vycházky. Žádný spěch.

Na pařížském Náměstí Republiky (Place de la République) takzvaný couvre-feu ale zákaz nejspíš neplatí. „Máme rozehranej match, ještě nekončíme!” říká mi Cyril a s kamarády dál hrají fotbal, improvizované branky si vytvořili z pytlů na odpadky.

V chudších čtvrtích, kde v malých bytech bydlí i několikačlenné rodiny (někdy i multigenerační), prostě nevydržíte dlouho. Podobně jsou na tom slavné pařížské minibyty (takzvané chambre de bonne), nepřesahující velikosti 10 až 20 metrů čtverečních. Lidé jsou prostě zvyklí žít venku a tohle právo na veřejný prostor jim je teď upíráno. Kam se tedy mají podít? Za porušení hrozí přitom pokuta 135 eur.

Jiné je to v méně rušných čtvrtích – jako třeba v 6. obvodu na druhém břehu Seiny, kolem metra Duroc a Sèvres – Babylone. Tam na ulicích už nikoho nepotkáte. Na ulicích zůstávají jen lidé bez „oficiálního” domova.

Tma i zima mě žene do metra. Tam to ale není o nic příjemnější. Je půl osmé večer, prázdná nástupiště, prázdné chodby, prázdné soupravy metra. Nic moc. V Paříži tak najdete místa absolutně vylidněná, i ta, kde to na ulicích o něco víc žije i po zákazu.

Oficiálně se ven sice nesmí, ale samozřejmě existují výjimky - pracovní nebo zdravotní důvody, péče o blízkou osobu, doprovod do školy. Takzvanou „attestation” musíte předložit, pokud vás kontroluje policie nebo zástupci radnice. Kontroly ale v ulicích Paříže vidět po setmění skoro není.

Podle premiére Jeana Castexe je posunutí o dvě hodiny z osmi na šest hodin určující. Důvod je nasnadě: prevence proti britské a jihoafrické mutaci viru. Dobrým příkladem pro vládu byl podobný zákaz zavedený na východě Francie, v departementech, kde stoupaly počty pozitivně testovaných na začátku ledna a panovaly zde obavy z opětovného přetížení zdravotního systému.

Podle Castexe se takovým dvouhodinovým posunem zásadně podařilo snížit virulaci.

Ovšem posunutí zákazu vycházení nahrálo k prohloubení deprese mezi lidmi. Přece jen dvě hodiny znamenaly alespoň dvouhodinovou možnost třeba procházky po práci se svařákem, nebo jogging.

Ne náhodou už na sociálních sítích i v médiích koluje parafráze slavného hesla pro přepracované Pařížany métro-boulot-dodo (metro-rachota-spinkání) na métro-boulot-couvre-feu (metro-rachota-zákaz vycházení).

Nařízení o zákazu vycházení po šesté večer ve Francii v tuhle chvíli bude platit dva týdny.