Hlavní obsah

Ulicemi Brna proti proudu času: kniha o tramvajové dopravě přiblíží i místa, jimiž vedou koleje

Brunensií – knih a knížek věnovaných z různých úhlů pohledu moravské metropoli, utěšeně přibývá. Brněnské nakladatelství JOTA obohatilo nabídku zajímavou publikací Petra Fialy Ulicemi Brna proti proudu času.

Ulicemi Brna proti proudu času: kniha o tramvajové dopravě přiblíží i místa, jimiž vedou koleje

Publikací o Brně se v porovnání s minulostí vydává hodně. Dříve, snad, že nabídka nebyla tak velká, sdělovací prostředky (média) každé novince věnovaly pozornost. Dnes se nejedna knížka médiím i čtenáři ztratí v záplavě nových titulů.

Autoru, který předchozími publikacemi přesvědčil znalostmi i vztahem k dopravě a městu Brnu, to nehrozí. Ta zatím poslední je psána poutavě a opírá se o fakta. Text o 358 stranách provází množství obrazového materiálu. Z černobílých i barevných fotografií zvlášť přitahují historické snímky, připomínající, co odnesl čas, mnohdy ke škodě věci.

Kniha byla vydána k výročí 150 let, jež uplynuly od uvedení prvních tramvají do provozu v tehdejším zemském hlavním městě Brně. V roce 1869 se stalo prvním na území dnešní republiky, a po Vídni a Budapešti třetím, které zahájilo provoz městské kolejové dopravy.

Samozřejmě, nešlo o tramvaj, jak jsme zvyklí, ale o „koňku“ – koňskou dráhu. Páteřní linka číslo 1 jezdila z dnešního Moravského náměstí do Králova Pole, tehdejších Kartouz. S problémy se „koňka“ potýkala od počátku. Teprve parní trakce přinesla pravidelnost i rentabilitu.

V brněnské tramvajácké historii mají významné místo Pisárky. „Jsou jakýmsi srdcem brněnského dopravního podniku,” upozorňuje autor. Obálkou knihy připomíná brněnskou tramvaj (šalinu) ověšenou hrozny do ulice z vozu visících pasažérů. Jistě nebudu sám, u koho četba vyvolá dávné vzpomínky...

Tažný vůz jedničky z konečné od vozovny v Pisárkách do Řečkovic míval za sebou i dva vozy. Nižší stupačky, plošiny, ideální byly k naskakování a vyskakování za jízdy. Samozřejmě se to nemělo. Tehdy tak připomínalo Brno spíš nějakou jihoamerickou metropoli.

V nátřesku s visícími lidskými hrozny se jezdilo třeba v létě trojkou do Bystrce k přehradě. Trojka později nastolila nový řád. Pasažér si již nemohl vyskakovat. Na trať byly uvedeny moderní vozy z Královopolské strojírny, „plecháče“. Průvodčí tu již neprocházel s brašnou přes rameno, se svazečkem jízdenek a cvikacími kleštičkami v ruce. Na vyvýšeném místě za pultem seděla paní průvodčí. Na každé zastávce se dveře samočinně otevíraly a zavíraly. Brno tak předstihlo metro, které dosud v Praze nebylo. Fialova kniha evokuje vzpomínky.

Členěna je do devíti kapitol. Autor zve čtenáře k projížďce pěti historickými tratěmi z konce 19. a začátku 20. století, po dvou z doby německé okupace a dvou těch novějších. Jízda po každé z tratí je i pozorným pohledem z tramvaje na městskou krajinu, jíž projíždíme. Pasažér může spatřit nejen to okem viditelné, ale i zmizelé. Co přidalo městu na kráse i zbytečné ztráty. Vnímat i neviditelný čas peripetií, jimiž Brno prošlo.

Kniha o historii brněnské tramvajové dopravy, přibližuje místa, kudy koleje vedou. Pohled přes okénko vybídne čtenáře prošlápnout si je pak po svých.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků