Ruský voják v zápiscích vysvětluje, proč se okupanti chovají jako barbaři

Filaťjev svůj memoár „ZOV“, pojmenovaný podle taktického značení namalovaného na ruských armádních vozidlech, publikoval 1. srpna. Tento týden informovala lidskoprávní organizace Gulagu.net, že se jí podařilo dnes už bývalého parašutistu evakuovat na bezpečné místo dřív, než by byl dopaden příslušníky FSB.

Ještě než ze země utekl, poskytl rozhovor pro britský deník Guardian. Ten nyní úryvky jeho zápisků publikoval s popisem, že jde zatím o „nejdetailnější popis z pohledu ruského vojáka podílejícího se na invazi na Ukrajinu“.

„Nechci to ospravedlňovat, ale myslím si, že je důležité vysvětlit, proč se lidé takhle chovají, aby je ostatní mohli pochopit a zastavit to,“ řekl britskému novináři Andrew Rothovi v jedné z moskevských kaváren. V tu chvíli už Filaťjev věděl, že po něm úřady jdou a že musí ze země zmizet.

Podle svých slov nevidí v aktuálním konfliktu „spravedlnost ani pravdu“. „Nebojím se bojovat ve válce, ale potřebuji cítit spravedlnost a rozumět tomu, že to, co dělám, je správné,“ říká.

Den po dni si zapisoval, co vidí a zažívá. Jak byla jeho výsadková jednotka vyslána z Krymu na pevninskou Ukrajinu, jak vstoupila do Chersonu, dobyla přístav a jak více než měsíc v zákopech odolávala dělostřelecké palbě u Mykolajivu. A jak byl nakonec poraněn a odvezen z fronty kvůli zánětu v oku.

Říct světu pravdu o skutečných poměrech v ruské armádě se rozhodl asi po měsíci, když seděl a nechával se ostřelovat Ukrajinci, kteří se snažili dobýt si zpět svůj Mykolajiv. „V tu chvíli už jsem si říkal, že tu akorát děláme kraviny, k čemu nám ta válka, sakra, je? A hlavou mi znělo: Bože, jestli to přežiju, tak udělám všechno pro to, abych to zastavil.“

Většinu času prý vojáci strávili uprostřed pole bez možnosti se pořádně vyspat nebo osprchovat. Jedli všechno, co našli, respektive ukradli. Na ničem jim nezáleželo.

„Všechno kolem nás vyvolávalo odporný pocit, jako ubožáci jsme se snažili akorát přežít,“ popisuje a dostává se k historce o tom, jak jeho kolega ukradl Ukrajincům počítač. „Vím, že tohle bude znít zahraničnímu čtenáři jako barbarství, ale ten voják věděl, že to (počítač) má větší cenu než jedna jeho výplata. Tak si ho vzal,“ říká Filaťjev.

„Beztak nevěděl, jestli bude druhý den naživu. Nesnažím se to ospravedlnit. Ale myslím, že je důležité vysvětlit, proč se takhle někdo chová, pochopit, jak jej lze zastavit... Čeho je člověk v takových extrémních situacích schopen,“ líčí mentalitu ruských okupantů.

V deníku, který je možné si přečíst v originále zde, píše o vojácích, kteří se sami postřelili jenom proto, aby se dostali z fronty pryč a dosáhli na kompenzace. Většina vojáků prý není spokojená, je ale otázkou, zda to znamená, že s válkou nesouhlasí, nebo je jen frustrovaná ze špatného velení a nedostatečných výsledků.

Filaťjev zmiňuje i mučení a mrzačení těl ukrajinských vojáků, byť tvrdí, že se na zločinech sám nepodílel a ví o nich jen z doslechu.

Britský Guardian ve svém textu upozorňuje, že podrobnosti Filaťjevova příběhu nelze nezávisle ověřit, ale že novináři obdrželi spoustu dokumentů a fotografií, které dokazují, že skutečně sloužil jako výsadkář u 56. výsadkového pluku umístěného na Krymu a že byl v dubnu hospitalizován se zraněním oka, které utrpěl při „plnění speciálních úkolů na Ukrajině“.

Před zveřejněním svých zápisků rovněž odeslal –⁠ stejně jako tisíce dalších Rusů –⁠ stížnost na válku přímo do Kremlu.