Marie Rottrová

Ostravská rodačka Marie Rottrová je zpěvačkou, textařkou a skladatelkou. Jako jedna z prvních hudebnic v Československu propadla americkým žánrům blues a soul a díky tomu si vysloužila přezdívku česká Lady Soul. Proslavila se také spoluprací s kapelou Flamingo. Žije v Praze se svým třetím manželem. Z prvního manželství má dva syny, oba jsou hudebníky.

Narodila se 13. listopadu 1941 v ostravské části Hrušov do katolické rodiny. Oba její rodiče se věnovali hudbě, otec pracoval jako varhaník, skladatel a hudební pedagog a matka zpívala ve sboru a amatérské operetě. Ačkoliv se hlásila na střední pedagogickou školu a později na práva, pro její katolický původ ji nepřijali a pracovala tedy jako úřednice.

Ve volném čase zpívala a hrála na piano, tehdy se v ní také probudila lásku ke swingu. Začala navštěvovat pěvecké kurzy a vystupovala na večerních zábavách s kapelou. V roce 1961 se zúčastnila ostravské pěvecké soutěže Hledáme mladé talenty a probojovala se až do finále. Tehdy se o ní začaly zajímat televize i rádio, zpívala s orchestrem a seznámila se s americkými žánry blues a soul. Ve stejné době se také vdala za hudebníka Vlastimila Kučaje a narodili se jí dva synové.

V 60. letech ji začala doprovázet rhythm&bluesová a soulová kapela Majestic, ve které hrál na kytaru Kučaj a která se proslavila zejména ve zpěvaččině rodné Ostravě. V roce 1969 ale natrvalo přešla do profesionální hudební skupiny Flamingo, kde již působili zpěváci Hana Zagorová a Petr Němec a díky které se stala známou v celém tehdejším Československu.

S Flamingem vystupovala v zahraniční a nazpívala nadčasové covery jako byly písně Tobogán, Kůň bílý, Tisíc tváří lásky nebo Markétka. Zároveň vydávala i sólové singly. V roce 1971 si z divácké soutěže Zlatý slavík odnesla bronz. Ve stejné době se rozvedla a začala žít s vedoucím Flaminga Richardem Kovalčíkem. V roce 1973 se z politických důvodů musela kapela přejmenovat na Plameňáky a vydat singl Válku ne, čímž si zajistila možnosti cestovat se svojí tvorbou i na Západ.

Rottrová spolupracovala mimo jiné s textaři Jiřinou Fikejzovou a Jaroslavem Wykrentem. Díky druhému jmenovanému vznikly například singly Lásko a Řeka lásky, Fikejzová je zase autorkou hitu To mám tak ráda, který vyšel krátce po smrti Kovalčíka. Rottrová ale tvořila i sama, je například autorkou úspěšného singlu Měli jsme se potkat dřív.

70. a 80. léta pro ni znamenala vrchol tvorby, a kromě svých obvyklých žánrů zkusila i jazz, rock a disco. S kapelou vydala singly Co mám, to dám, Ráno, Pouť, Ty, kdo jdeš kolem nebo Štěstí. Obrovské úspěchy zažívala také během koncertování a podívala se i na muzikálové pódium nebo do filmu. Spolupráce s Jaromírem Nohavicou přinesla hity Lásko, voníš deštěm a Tahitská dívka. Textař Jiří Zmožek napsal Rottrové singl Zřejmě letos nikde nejsou kytky a s Pavlem Bobkem nazpívala duet S tím bláznem si nic nezačínej.

Ačkoliv zpěvačka dlouho zůstávala věrná Ostravě, v roce 1985 se natrvalo přestěhovala do Prahy. Tady poznala svého druhého manžela, Němce Georga Burgesteina a přestěhovala se za ním do Stuttgartu. Tuto pauzu od koncertování si zpěvačka naordinovala kvůli zdraví, Prahu ale pravidelně navštěvovala a na narozeninové oslavě Karla Gotta podepsala výzvu Několik vět.

Comebackové album Jeřabiny natočila v roce 1995 a o rok později začala po svém druhém rozvodu také koncertovat. Za album Povídej s hitem Lakomá z roku 2001 dostala platinovou desku. Následovalo koncertní turné, alba Všechno nejlepší a Ty a já s největšími hity zpěvačky a také třetí manželství s Milanem Říhou. V roce 2009 byla uvedena do Síně slávy. Ačkoliv příležitostně stále vystupuje, se svojí pěveckou kariérou se česká Lady Soul rozloučila v roce 2011 velkolepým koncertem tam, kde to celé začalo – v rodné Ostravě.