Sloupek Táni Zabloudilové: Vidlákův žalozpěv

V USA tehdy narůstalo povědomí o polarizaci společnosti a liberální elity se začaly zajímat o rurální oblasti, které se tentýž rok ve volbách přiklonily na stranu Donalda Trumpa.

Vance v knize, česky vydané v nakladatelství Argo jako Americká elegie, s hlubokou empatií, ale i zaťatostí self-made mana popisuje prostředí maloměsta v Ohiu, kam se z kentuckého venkova přistěhovali jeho prarodiče za prací v továrně. Kromě neschopnosti matky vymanit se ze závislosti na prášcích, drogách a toxických partnerech sledujeme hlavně babičku. Ta sice kdysi při hádce polila benzínem a zapálila dědečka alkoholika, je to však její urputnost, co malého Vance podepře ve snaze uniknout chudobě a dopracovat to až na prestižní Yaleovu univerzitu.

Vidlácká success story vzbudila po vydání sympatie jak konzervativců, jejichž vidění světa konvenuje, tak levicových čtenářů, zaujatých detailním popisem kultury amerických hillbillies z Apalačského pohoří. Pro ně je kniha důkazem minimální společenské mobility dané dlouhou historií vytěžování kraje. Půdu tu už v 19. století skoupily velké společnosti, které na rozdíl od místních lidí zbohatly na zdejším uhlí.

Vance, který je na Yaleu za exota a při večeři vyprskne bublinkovou vodu, protože ji nikdy předtím nepil, si širší kontext vývoje domovského regionu uvědomuje. Přesto je pro něj rezignovanost, smutek, vztek i tendence propadat alkoholu a drogám, které se v Apalačském pohoří už po generace dědí, důkazem, že je cosi zkaženého přímo v nátuře místních. Svůj vzestup pak chápe jako důkaz, že americký sen je možný.

Nový film Netflixu, jehož je Vance výkonným producentem, v češtině opět nazvaný Americká elegie, příběh do kontextu samozřejmě nezasazuje. Místo svědectví o společenské neprostupnosti pozorujeme drama jedné specifické rodiny, jejíž členové se dělí na ty silnější, kteří se nenechají udolat prostředím (Vance a babička), a ty slabší (matka a dědeček).

Film je proto možné vynechat, Vancova kniha je však jedním z nejčtivějších a zároveň nejinformativnějších pramenů, které umožňují porozumět polarizaci dnešních Spojených států. Pro ještě komplexnější pochopení by nicméně bylo lepší, kdyby příběh interpretoval někdo jiný než mladý venture kapitalista, tedy vítěz stávajícího systému. Jeho reflexe je sice láskyplná, ale kraj symbolicky nechává v minulosti.

Podobně jako Trump se svým (navíc nedodrženým) předvolebním slibem, že znovu ve velkém otevře doly. „Budete nosit kšiltovky s nápisem Trump těží uhlí, vidím to před sebou,“ prohlásil v Západní Virginii v roce 2016. S receptem, jak region přenést do 21. století, však zatím nepřišel ani jeho nástupce Joe Biden.