Hlavní obsah

Tři operety najednou ve Státní opeře tvoří nesourodý slepenec

Stání opera Praha se rozhodla nahradit letitou inscenaci Straussova Netopýra titulem Vivat opereta!, pro nějž se těžko hledá pojmenování. Jedno dějství z Kálmánovy Hraběnky Marici, dvě z Lehárovy Země úsměvů a jedno ze Straussova Netopýra tvoří se dvěma přestávkami značně nesourodý a únavně dlouhý slepenec.

Tři operety najednou ve Státní opeře tvoří nesourodý slepenec

Operetní klipy, jak své dílo v programu nazývá režisér Petr Kracik, by musely mít pointovanou stručnost a vtip, někdejší oblíbené operetní poutpourri zase strukturovaný výběr čísel, ale mechanické spojení tří operet je vskutku dramaturgické unikum, jehož logiku lze vysledovat stěží.

Režisérem avizované téma vztahu ženy a muže se dá aplikovat na 99 procent veškeré dramatické produkce. Kracik ho navíc nedokázal nijak výrazněji akcentovat, takže zůstalo u tří navzájem nespojených celků, jež neozvláštnila ani inscenační podoba – operetní klišé a přehrávání protagonistů na jedné a statické aranžmá sborů na druhé straně.

Oživení přineslo jen baletní vystoupení

Jediným „nápadem“ tříhodinové inscenace je oblečení sboru v Zemi úsměvů do uniforem čínské lidové armády, ovšem zůstalo jen u nápadu, který lze ostatně v následujícím ději zúročit jen stěží.

Vítané oživení přinesl na scénu baletní soubor v profesionálně zvládnutém provedení tanečních čísel v nápadité choreografii Pavla Ďumbaly.

Nic proti operetě, ta na repertoár Státní opery nepochybně patří, ostatně se jí nezříkají ani zahraniční operní domy. Ovšem v podobě dobře zvoleného titulu v nápadité inscenaci, jež by operetě vrátila její pamětnický půvab a zazářily v ní skvělé hlasy.

Bohužel ani v tomto smyslu nenabídla operetní trilogie přesvědčivou kvalitu. Jitka Svobodová předvedla v trojroli Marici, Lízy a Rosalindy unavený a nezdravě znějící hlas, Jana Levicová v Manji a Princi Orlofském intonační problémy, Miloš Horák v Županovi, Čangovi a Frankovi děsivě přehrávanou operetní šarži a rozkolísaný hlas.

Název Vivat opereta! není na místě

Slušný standard přinesli na scénu Tomáš Černý jako Tassilo, Su-Čong a Eisenstein, Oldřich Kříž jako Štěpán, a Dr. Falke a Jana Sibera jako Mi a Adéla. Orchestr pod taktovkou Františka Drse hrál solidně, ale bez patřičného lesku.

Operetní večírek by se snad dal chápat jako vhodný program na Ples v opeře, na samostatnou inscenaci je to opravdu málo. Zvláště když způsob, jakým byl inscenován i hudebně uchopen, si název Vivat opereta! rozhodně nezaslouží.

 

Vivat opereta!
Námět, úprava a režie: Petr Kracik, dirigent: František Drs, choreografie: Pavel Ďumbala.
Premiéra 2. dubna ve Státní opeře Praha

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků