Hlavní obsah

Tři operety najednou ve Státní opeře tvoří nesourodý slepenec

7. 4. 2009, 12:10 – Praha
Právo, Radmila Hrdinová

Stání opera Praha se rozhodla nahradit letitou inscenaci Straussova Netopýra titulem Vivat opereta!, pro nějž se těžko hledá pojmenování. Jedno dějství z Kálmánovy Hraběnky Marici, dvě z Lehárovy Země úsměvů a jedno ze Straussova Netopýra tvoří se dvěma přestávkami značně nesourodý a únavně dlouhý slepenec.

Článek

Operetní klipy, jak své dílo v programu nazývá režisér Petr Kracik, by musely mít pointovanou stručnost a vtip, někdejší oblíbené operetní poutpourri zase strukturovaný výběr čísel, ale mechanické spojení tří operet je vskutku dramaturgické unikum, jehož logiku lze vysledovat stěží.

Režisérem avizované téma vztahu ženy a muže se dá aplikovat na 99 procent veškeré dramatické produkce. Kracik ho navíc nedokázal nijak výrazněji akcentovat, takže zůstalo u tří navzájem nespojených celků, jež neozvláštnila ani inscenační podoba – operetní klišé a přehrávání protagonistů na jedné a statické aranžmá sborů na druhé straně.

Oživení přineslo jen baletní vystoupení

Jediným „nápadem“ tříhodinové inscenace je oblečení sboru v Zemi úsměvů do uniforem čínské lidové armády, ovšem zůstalo jen u nápadu, který lze ostatně v následujícím ději zúročit jen stěží.

Vítané oživení přinesl na scénu baletní soubor v profesionálně zvládnutém provedení tanečních čísel v nápadité choreografii Pavla Ďumbaly.

Nic proti operetě, ta na repertoár Státní opery nepochybně patří, ostatně se jí nezříkají ani zahraniční operní domy. Ovšem v podobě dobře zvoleného titulu v nápadité inscenaci, jež by operetě vrátila její pamětnický půvab a zazářily v ní skvělé hlasy.

Bohužel ani v tomto smyslu nenabídla operetní trilogie přesvědčivou kvalitu. Jitka Svobodová předvedla v trojroli Marici, Lízy a Rosalindy unavený a nezdravě znějící hlas, Jana Levicová v Manji a Princi Orlofském intonační problémy, Miloš Horák v Županovi, Čangovi a Frankovi děsivě přehrávanou operetní šarži a rozkolísaný hlas.

Název Vivat opereta! není na místě

Slušný standard přinesli na scénu Tomáš Černý jako Tassilo, Su-Čong a Eisenstein, Oldřich Kříž jako Štěpán, a Dr. Falke a Jana Sibera jako Mi a Adéla. Orchestr pod taktovkou Františka Drse hrál solidně, ale bez patřičného lesku.

Operetní večírek by se snad dal chápat jako vhodný program na Ples v opeře, na samostatnou inscenaci je to opravdu málo. Zvláště když způsob, jakým byl inscenován i hudebně uchopen, si název Vivat opereta! rozhodně nezaslouží.

Vivat opereta!

Vivat opereta! Námět, úprava a režie: Petr Kracik, dirigent: František Drs, choreografie: Pavel Ďumbala.

Vivat opereta! Námět, úprava a režie: Petr Kracik, dirigent: František Drs, choreografie: Pavel Ďumbala. Premiéra 2. dubna ve Státní opeře Praha

Reklama

Související články

Opereta se vrací do Státní opery

2. 4. 2009, 12:43

Návratem ke tradici uvádění operetních titulů ve Státní opeře Praha je čtvrteční premiéra Vivat, opereta! V režii Petra Kracíka se v ní spojily ukázky ze tří...

Výběr článků