Článek
Románek končí zde.
Kamenem úrazu se stalo veřejné vyjádření Milionu chvilek ke stavu demokracie v Polsku a Maďarsku a také k tomu, že v Česku byl zvolen ombudsmanem Stanislav Křeček, jehož jako sociálně blízkého ihned uvítali představitelé Dělnické strany sociální spravedlnosti a Slušných lidí zde.
Toto zaplutí do politických vod se už české demokratické pravici nelíbí. Zvláště nepříjemné je to pro ODS, v níž jsou viditelně aktivní stoupenci autoritářských vládců zmíněných zemí, a dokonce jejich přímí obdivovatelé.
Míra odmítání Milionu chvilek je mezi pravicovými politiky různá, ale na demonstraci už nikdo přijít nehodlá. Takže sbohem a šáteček. Nebylo to překrásné a nebylo toho dost, ale co naděláte. Jenže co bude dál? Přesný vývoj nezná nikdo. Můžeme jenom nakreslit předpokládané křižovatky.
Milion chvilek bude pokračovat v úsilí bez opory v politicích. Sám se do politiky zapojit nechce a je to tak moudré, protože na demonstrace chodí lidé nejrůznějších názorů a stranických preferencí. Budou chodit dál ve stejném počtu? Uvidíme, ale je to na vážkách.
Demokratická pravice vyhlásí cíl: porazit Andreje Babiše ve sněmovních volbách v příštím roce, protože přece slíbil, že v takovém případě odejde z politiky zde.
Budou tyto strany úspěšné? Uvidíme, ale je to na vážkách.
Voliči, kteří žijí se sílícím pocitem, že Babiš je jejich osobní osina v zadku, budou zoufale hledat stranu, které by dali hlas, aby provedla jednoduchý, leč odkládaný úkon vyndání dotyčné z dotyčného. Každá jednotlivá strana však není podobné operace schopna a spojovat se jim příliš nechce. Vymizí jejich nesmyslné poměřování svalů v léčebně pro podvyživené? Uvidíme, ale je to na vážkách.
Babišova hegemonie se může otřást ve chvíli, kdy vyjde definitivně najevo, že vláda sebestředných chaotů vede Česko pevnou rukou zu grunt. Pro tento předpoklad jsou ale nezbytné dvě podmínky. Má se to stát ještě před volbami 2021 a Babišovi voliči by museli být s to situaci pochopit. Naplní se tyto podmínky? Uvidíme, ale je to na vážkách.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Neztrácejme rovněž ze zřetele, že česká politika měla jen dva státníky, kteří dokázali promluvit do světového dění. TGM a Václava Havla. Dnešní garnitura je ve vleku událostí. Světová stabilita je ohrožena vývojem hned ve třech klíčových zemích: USA, Rusku a Číně. Nepůjde svět, jak ho známe v posledních třiceti letech, do háje? Uvidíme. Ale je to na vážkách.