Článek
Tato epizoda ukázala, jak komplikovaně se vláda staví k pandemii. Toto prosím nemá být frontální kritika kabinetu. Bitva na covidovém poli poodhalila stav společnosti nejen v Česku a předvedla odlišné přístupy vlád a obyvatelstva. Toto všechno se promítne do dalšího vývoje i poté, co se v dostatečném množství objeví vakcíny.
Nepatřím k lidem, kteří detailně sledovali vývoj pandemie a činy vlád ve všech zemích světa, přesto ani mně neušly dvě zcela odlišné polohy, které vyplývaly z odlišných typů společenského uspořádání.
Na jaře jsem často četl Telegram kanály z Číny. Samozřejmě v dosahu svých schopností, takže šlo zpravidla o postřehy Rusů, kteří do Číny odjeli za byznysem a zůstali. Byly tam věci, které by v Evropě nikdy neprošly. Naprostá blokace – a to dobrovolně povinná, s vlastní domobranou a řídícími osobami – celých čtvrtí a měst. Zavírání nemocných v jejich příbytcích bez kontaktu s okolním světem. A samozřejmě zatloukání, zatloukání, zatloukání.
To nakonec pokračuje dodnes a potrvá bezesporu nadále. Zároveň pořádně nevíme, co se v Číně děje a zda lze věřit oficiálním statistikám. Asi co se týče průběhu pandemie v zemi lze jim důvěřovat stejně jako těm ruským. V každém případě použila Čína na vyřešení problému velký klacek pobitý hřeby.
Na druhém pólu je Švédsko. Země, kde se k minimu řezů, které dovolují zákony a úcta ke svobodě obyvatel, úzkostně používá skalpel. Nezakazuje se, s pár výjimkami, jako jsou veřejné akce s více než osmi účastníky či prodej alkoholu po 22. hodině. Vše se doporučuje, něco naléhavě. Počítá se s tím, že lidé mají rozum a nepolezou do smrtící covidové pasti. Proto je Švédsko po celou dobu pandemie terčem nenávistných poznámek, neřkuli překrucování, jako zbytečně liberální. Přitom má zhruba stejné výsledky jako země, které skáčou od lockdownu k rozvolňování a zase zpět.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Jako třeba Česko. Srážky ve veřejném prostoru mezi stoupenci zákazů a těmi, kteří věří v rozum, jsou vášnivé. Vláda je tak slabá, že kolísá mezi těmito postoji a občas dělá zoufalé věci. Ale celkově – nejen v Česku – i na Západě vítězí omezování svobod. A opět, není to frontální kritika. Jen poznámka, že tento vývoj posiluje země, které na tomto omezování staví politiku. Abychom zůstali u Číny, momentálně to zkouší ve velkém.