T. G. Masaryk, táta a děda: dosud nepublikované dopisy

Veřejná stránka TGM je všeobecně známá: vzdělaný profesor filozofie a nekompromisní „rváč“, který se kvůli pravdě nebál jít do konfliktu proti všem, ať už to byl spor o Rukopisy nebo obhajoba Žida Leopolda Hilsnera. Prezident Osvoboditel, jehož krédo „Nebát se a nekrást“ dalo tvář celé první republice. A také milující manžel a laskavý tatínek.

Pan univerzitní profesor se péči o děti nevyhýbal (v té době nevídaná věc!): měnil plenky, vařil a krmil, vyprávěl vlastní pohádky. K potomkům přistupoval důsledně, ale spravedlivě. A přiznával vlastní chyby, takže si občas šel za trest stoupnout do kouta sám. O to víc ho děti respektovaly.

Když stanul TGM v roce 1918 v čele státu, upřel se zájem veřejnosti i na jeho rodinu. Mladá republika potřebovala nové vzory chování a všichni Masarykovi si toho byli vědomi. Vystupovali jako dokonalá, racionální, demokratická rodina.

Obdivovaný otec Tomáš, milující matka Charlotte, skvěle vychované děti Alice, Herbert, Jan a Olga: všichni nekuřáci a abstinenti. Doma se plynně hovořilo třemi jazyky: německy, anglicky i česky, rodiče rozvíjeli umělecké sklony dětí. „Cti otce svého a matku svou“ sice stále platilo, úcta k rodičům však byla zasloužená, nikoli daná přikázáním.

Všichni členové Masarykovy rodiny reprezentovali vlast i v nedbalkách, a tak „člověk Masaryk“ zůstával poněkud skrytý za cíleně budovaným obrazem „tatíčka Masaryka“.

Rodinnou autocenzuru je vidět i v soukromých dopisech, kterými jen občas proniknou záblesky opravdového citu. Jedním z nich je láskyplný pozdrav „Pac a půsu na chloupénky“ – tedy prezidentovy vousy – s nímž se v dopisech tátovi vždy loučila nejmladší dcera, a to i jako třiatřicetiletá Olga Revilliod-Masaryková, matka dvou dětí, v dopise z prosince 1924.

Sám Masaryk píše dospělým potomkům krásně. Nezapře vytříbený styl vyjadřování, ani když chválí a dává najevo upřímný cit. „Jak se má moje drahá malá holčička? Je stále moudrá daleko víc, než by odpovídalo jejímu věku?“ posílá za první světové války vzkaz Olze.

Děti otci oplácely vřelou náklonností, nepředstíranou úctou a místy až nekritickým obdivem. Nejstarší dcera Alice to ironicky nazvala „klanění se otcovským principům“ a sama mu podléhala nejvíc: „Ty jsi Čechy; a k Tobě a k Čechám mám takový cit, že život svůj vesele položím, je-li třeba.“

Podobně vnímal vztah k otci syn Jan. „Musím být nesmírně odporným, když hlučně, hloupě křápám, jsem neklidný a bez programu. Omluvy nemám, naopak – jen naději, že v budoucnu budu lepším,“ konstatuje sebekriticky. Vlasti a otci byl ochotný obětovat vše.

Zkrátka a dobře: TGM představoval mravní ideál pro své děti i pro národ – a byl si toho vědom. Proto po smrti manželky obětoval na oltář vlasti i lásku. Zakladatel státu přece nemůže mít obyčejné lidské slabosti!

A tak do ztracena vyšuměla jeho náklonnost ke krásné italské markýze Benzoni, dcera Alice později rázně ukončila otcův milostný poměr s podstatně mladší spisovatelkou Oldrou Sedlmayerovou a v Čapkových Hovorech s TGM vyškrtala všechny pasáže, které dělaly z prezidenta člověka…

Ve veřejném životě zůstávala první dáma v prezidentově stínu, v soukromí však manželé tvořili harmonickou dvojici. „Rodina – to byl hrad. (Má žena) byla to nejlepší, čím může být žena muži v rodině... Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol,“ řekl o manželce TGM. Z úcty k ní přidal do svého jména její rodné příjmení Garrigue.

Když vypukla první světová válka, opustil Masaryk vlast. Pod záminkou, že doprovází dceru Olgu na léčebný pobyt, zamířili nejdřív do Itálie a pak do Švýcarska. Právě včas. Na oblíbeného politika byl v Rakousku-Uhersku vydán zatykač. Jako vlastizrádce byl odsouzen k trestu smrti.

Zbytek zaskočené rodiny nebyl o úmyslu uprchnout zřejmě informován a rok 1915 se pro něj stal zlomovým. Jan musel narukovat do rakouské armády. Syn Herbert podlehl skvrnitému tyfu. Alice osaměla s matkou, trpící srdeční vadou a potácející se v depresích. Obě ženy tvrdě vyslýchala rakouská policie kvůli Masarykově útěku.

V té chvíli už nedokázala křehká Charlotte dál vzdorovat: odvezli ji do sanatoria pro duševně nemocné. Válka sice skončila rozpadem Rakouska-Uherska a prezident Masaryk odvedl manželku ze sanatoria rovnou do prezidentského sídla, ona se však už nikdy úplně nevzpamatovala.

Charlotte Masaryková zemřela 13. května 1923 na mozkovou mrtvici.

Nejstarší Alice sice převzala po matce roli první dámy, zvláštní vztah měl však prezident k nejmladší Olince. Po prezidentově boku stála i první dva roky na Hradě jako sekretářka – než se vdala za švýcarského lékaře Henriho Julese Revillioda a znovu odešla do zahraničí, tentokrát už definitivně.

Lásku a úctu k TGM Olga úspěšně vštěpovala i prezidentovým vnukům, svým synům Herbertovi, přezdívanému Hébé, a Leonardovi, kterému doma říkali Léno. „Grand papa Masalyk“ byl pro ně malým bohem a k dědečkovi měli krásný vztah i poté, co odrostli.