Rusko se řítí do ekonomického zapomnění, sankce jsou efektivní, tvrdí studie z Yale

„Pro Rusko neexistuje žádná cesta z ekonomického zapomnění, pokud budou spojenecké země jednotné v udržování a zvyšování sankčního tlaku,“ tvrdí ve svém závěru studie, jež zkoumala dopady západních sankcí na ruskou ekonomiku.

Tu výrazně poškodil zejména exodus více než tisícovky zahraničních firem, které podle autorů studie představovaly až 40 procent HDP Ruska. Jejich hromadný odchod vrátil ruskou ekonomiku o tři dekády zpět. Jakýkoli projev síly nebo odolnosti ze strany Moskvy tak není přesným odrazem toho, co se v zemi ve skutečnosti děje. Oficiální státní statistiky nejsou pravdivé, uvedli vědci.

Významný dopad měly sankce na dovoz. „Ruský import z velké části zkolaboval,“ konstatovali autoři s tím, že v zemi vznikly masivní výpadky v dodavatelském řetězci a chybějí například důležité technologické součástky. Symbolem toho je například údržba letadel, kterou v naprosté většině případů obvykle prováděly firmy Airbus a Boeing. Obě společnosti se však ze země stáhly.

V neposlední řadě pak utrpěla i domácí produkce. „Ruská domácí výroba se úplně zastavila,“ dodali autoři. Jejich závěr dokládají i data. V květnu se například v Rusku meziročně vyrobilo o 96,7 procenta méně aut, o 58 procent poklesla výroba ledniček, o 59 procent výroba praček a téměř o polovinu výroba televizorů.

Jediným světlým bodem pro Rusko zůstává export fosilních paliv. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) v květnu oznámila, že příjmy z ropy letos vzrostly o 50 procent. Ačkoliv USA nákup ruské ropy zakázaly a Evropa její dovoz omezila, tak díky vysokým cenám komodity a zvýšenému exportu do Číny a Indie to Rusko citelně nezasáhlo.

Velké zisky si Putinův režim připisuje i z vývozu zemního plynu, na kterém je Evropská unie závislá. Cena plynu stoupala už před válkou, po zahájení útoku ruských vojsk na Ukrajinu pak vyletěla ještě výš a tento týden se vrátila na březnovou hodnotu více než 200 eur (4920 Kč) za jednu megawatthodinu.

Rusko situace využívá a na plynu závislou Evropu testuje škrcením dodávek. Úplné odpojení by nicméně Moskvě neprospělo. Studie z Yale došla k závěru, že Rusko potřebuje více, aby Evropa od něj kupovala plyn, než Evropa potřebuje, aby jí Rusko plyn dodávalo.

Zemní plyn je převážně dodáván potrubím, jehož výstavba trvá desetiletí, přičemž Rusko má pro svůj plyn jen velmi málo náhradních exportních trhů – až 83 procent jeho vývozu totiž směřuje právě do Evropy, zatímco Evropa dováží z Ruska „jen“ 46 procent z celkového dovozu plynu, argumentuje studie.

Právě i kvůli stále silnému exportu fosilních paliv počáteční optimismus z uvalených sankcí na západě časem vyprchal. Z laického pohledu se totiž nezdá, že by účinky sankcí byly pro ruskou ekonomiku fatální, ba dokonce mohou působit jako nefunkční. Rubl se ze svého pádu vzpamatoval a nyní je dokonce silnější než před válkou a zatímco, v USA a Evropě centrální banky úrokové sazby zvyšují, tak v Rusku je naopak snižují.

Jak ovšem poznamenal server časopisu Foreign Policy, západem uvalené sankce se efektivně projevují především v dlouhodobém horizontu, kdy postupně omezují a budou omezovat technické a logistické možnosti Ruska.

„Nelze očekávat, že se účinky sankcí projeví ve stejné časové ose jako vojenský útok. Jejich smyslem – kromě odstrašování budoucích agresorů a potrestání ruských elit – je omezení ekonomické aktivity. Očekává se, že snížená ekonomická aktivita se promítne do snížení vojenské síly. To se ale nemůže stát přes noc,“ upozorňují autoři serveru v názorovém komentáři.

„Opatření, která oslabují domácí ekonomiku (stahování západních společností z Ruska) snižují schopnost Ruska platit vojáky a vyrábět zbraně. Opatření, která omezují export, omezují schopnost nakupovat zbraně a technologie ze zámoří. Opatření, která omezují dovoz, omezují schopnost udržovat průmyslová zařízení a vyrábět špičkové vojenské zásoby,“ uvádí dále Foreign Policy.