Hlavní obsah

Poche: Itálii bychom pomoci měli, formy jsou různé

Právo, Jan Rovenský

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Česko by mohlo svou deklarovanou solidaritu dokázat tím, že by z Itálie přijalo několik lidí, jejichž žádosti o azyl by vyřídilo a pak je vrátilo zpět do země původu nebo tam, kde by jim byl udělen azyl. V rozhovoru pro Právo to řekl europoslanec ČSSD a politický tajemník na ministerstvu zahraničí Miroslav Poche.

Foto: Milan Malíček, Právo

Europoslanec za ČSSD a politický tajemník na ministerstvu zahraničí Miroslav Poche.

Článek

Na ministerstvu zahraničí jste nastoupil zatím jako de facto nehonorovaný politický tajemník. Jaká je vaše náplň práce?

Jistě chápete, že to je výsledek situace, kterou jsem nezavinil ani já, ani předseda soc. dem. Jan Hamáček, ani ČSSD. Šlo o situaci, kterou nebylo možné řešit na půdorysu Ústavy.

V tuto chvíli pomáhám Janu Hamáčkovi, radím mu, koordinuji některé kroky na resortu. Je to běžná agenda, kterou byste si představil mezi ministrem a jeho poradcem.

Hamáček asi nemůže věčně vést resorty vnitra a zahraničí. Do kdy by se ta situace měla vyřešit?

Probíhal tu nějaký korespondenční ping-pong mezi Milošem Zemanem a Andrejem Babišem, jehož se soc. dem. neúčastnila, a výsledkem bylo nejmenování navrženého kandidáta. Jak dlouho situace může vydržet, záleží na tvrdohlavosti pana prezidenta nebo váhavosti pana Babiše, ne na mně ani Janu Hamáčkovi.

Že by ČSSD odcházela z vlády, tak to určitě ne. Ta situace někdy v budoucnu nastat může, ale nikoli kvůli Pochemu

Určitě to není komfortní situace pro zahraničí politiku, na druhou stranu jsou parlamentní a vládní prázdniny. Předpokládám, že do několika týdnů, maximálně měsíce dvou se to musí řešit.

Babiš ale kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu podávat nechce, prezident považuje vaše nejmenování za hotovou věc. Spíš to působí dojmem, že to všichni včetně Hamáčka chtějí nechat vyhnít.

Pokud prezident říká, že to má za hotovou věc, pak je třeba učinit takové kroky, aby situace jako hotová nepůsobila. Ale to nechte na politické jednání.

Těch možností je celá řada, o kterých se s Janem Hamáčkem bavíme, nechci je ale odkrývat.

Třeba že v případě, že byste u prezidenta Zemana opět neprošel, by soc. dem. odešla z vlády?

Nechci komentovat žádnou z variant. Myslím si ale, že jsou pružnější a klidnější možnosti, než kterou jste zmínil. Že by ČSSD odcházela z vlády, tak to určitě ne. Ta situace někdy v budoucnu nastat může, ale nikoli kvůli Pochemu, ale kvůli programovým či jiným neshodám. Nechte to na nás, do konce srpna bude situace zřejmá.

Prohlásil jste, že kdybyste necítil podporu předsedy Hamáčka, tak byste o nominaci neusiloval. Stále máte jeho podporu i podporu strany?

Ano, určitě.

Zatím tedy stále neuvažujete o tom, že byste couvl?

Neuvažuji, a to především proto, že důvody, které v květnu a červnu zaznívaly, byly dost zástupné a vágní, a zároveň je pro mě jako demokratického, evropsky a liberálně smýšlejícího člověka velmi složité si představit, že bych ustoupil tlaku předsedy KSČM Vojtěcha Filipa.

Ale podpora Babišovy vlády komunisty vám nevadí.

Jsem jediný, koho KSČM kádrovala, ačkoli nakonec přistoupila na všechny ostatní nominace včetně ministra dopravy Ťoka a zdravotnictví Vojtěcha. Takže ta situace je pro mě pocitově velmi příznivá, pokud jsem tím, koho komunistická strana odmítá.

Co si myslíte o vládní migrační politice, respektive slovech premiéra Babiše, že ČR nepřijme ani jednoho migranta navzdory výzvě italského premiéra Conteho, že by Česko mělo být solidární? Kdybyste byl ministrem zahraničí, byl byste pro, abychom nějakého uprchlíka přijali?

Za Sobotkovy vlády, když jsme odmítali kvóty, jsme říkali, že nechceme nic závazného, ale že by to mělo být na bázi dobrovolnosti.

Pokud jsme nedávno dosáhli na summitu v Bruselu pádu kvót a revize dublinského systému, tak bych se přikláněl k tomu, abychom tu solidaritu, kterou jsme tak dlouho proklamovali, vyjádřili přijetím nikoli uprchlíků, ale několika žadatelů o azyl.

Musíme udělat racionálnější kroky, tedy ustanovit legitimní režimy a podpořit je, aby samy zabránily lidem v cestě do Evropy.

Jejich azylová procedura by probíhala v Česku, a až by byla vyřízena, tak ti lidé by byli buď repatriováni, anebo by jim byl udělen azyl, ale například v Itálii či jiné evropské zemi. Itálie žádá jen o to, aby se pomohlo přesycenému azylovému řízení, které probíhá na jejím území. Stejně tak je to v Řecku a dalších zemích.

Buď budeme pomáhat posíláním našich lidí a techniky do hotspotů, aby se ta procedura zrychlila, anebo ji budeme provádět tady. Chápu, že politický diskurz je proti tomu, ale myslím, že jako výraz solidarity bychom to udělat mohli. Dělá to téměř každá evropská země včetně Slovenska.

Babiš namítá, že když bude Česko přijímat migranty či třeba i žadatele o azyl, tak jen budeme podněcovat nelegální migraci a pašeráky. Není to racionální argumentace?

Není, racionální argumentace o migraci je někde úplně jinde. Tím, že nebudeme solidární s Itálií, nedáváme signál do Alžírska či Libye, aby sem lidé nejezdili.

Musíme udělat racionálnější kroky, tedy ustanovit legitimní režimy a podpořit je, aby samy zabránily lidem v cestě do Evropy. A pak v subsaharské Africe musíme rozvojovou pomocí zajistit, aby tam ti lidé mohli žít, aby tam měli zavlažovací systémy, aby byl dostatek potravin a aby měli práci.

To je ale otázka mnoha let, migrace se děje teď.

Lidé odcházejí z Afriky kvůli bezpečnosti jako z Nigérie či Jižního Súdánu a druhý důvod je ekonomicko-sociální, který se týká států subsaharské Afriky od Gambie přes Senegal po Kongo. A ti lidé si myslí, že odcházejí za lepším životem a jsou ochotni riskovat i smrt ve Středozemním moři.

Musíme jim v Africe zajistit takový život, aby neodcházeli, a stejně tak v těch zemích udělat jasnou mediální kampaň proti té pašerácké, která ukáže, že jsou ti lidé repatriováni.

Proč to podle vás musíme zajišťovat my? Česko nebylo koloniální velmocí a za 50 let nezávislosti africké státy mohly také něco dělat pro své vlastní lidi.

Ten důvod je náš komfort. Pokud chceme bezpečí a aby sem nepřicházeli statisíce migrantů přes Středozemní moře, tak to budeme muset platit.

A co zavřít přístavy, zatočit s neziskovkami a důsledně odtahovat čluny zpět na africké pobřeží, odkud vyjely?

Před deseti lety přesně to Španělsko dělalo, když v Maroku suplovalo policii. Dnes ale nemáte kam ty čluny odtáhnout, italská pobřežní stráž nemůže vtrhnout do Libye. Tam musí vzniknout běžný režim.

Chápu italské orgány, které brání člunům neziskových organizací, aby vjížděly do jejich přístavů, ale rozhodně to není cesta, jak problém vyřešit. Migraci nezabránila železná opona nebo zeď na jihu USA. A radši bych řešil příčiny než její následky. A mimochodem trochu mi vadí, že většina neziskovek je financována německou vládou.

Říkáte, že lidé prchají kvůli bezpečnosti a kvůli ekonomickým a sociálním důvodům. Tak proč na lodích vidíme samé mladé muže?

Protože se rodina složí na nejsilnějšího mladého muže, což dělá asi 1200 dolarů (asi 26 tisíc korun) ze subsaharské Afriky až na člun, a ten pak bude z Evropy posílat peníze.

Babiš naopak upozorňuje, že většina migrantů do Evropy nemíří za prací, ale za dávkami.

Nelze míchat žadatele o azyl, ekonomické migranty a azylanty. Někteří politici nejsou schopni tyto tři kategorie rozlišit. Lidé, kteří sem přišli nelegálně a azylová procedura byla vyřízena negativně, mají být repatriováni do zemí původu. To je nejlepší kampaň, když v těch zemích přistane letadlo plné lidí, kteří před půl rokem odešli do Evropy.

Výsledkem té veřejné debaty v Česku by mělo být nějaké rozhodnutí vlády o tom, že buď euro přijme, nebo vyhlásí referendum

Problém je, že Evropa repatriační dohody vyjednává extrémně pomalu. Máme se ale postarat o lidi, kteří pocházejí ze země, kde zuří válka nebo nějací fundamentalisté vedou boj proti vlastním obyvatelům. To je naše povinnost podle mezinárodního práva.

Tedy řešení migrace je pomáhat na místě, což děláme velmi málo, pak repatriace i dohody o volném obchodu, aby země sem mohly dovážet produkty, většinou zemědělské, které nekonkurují těm našim.

Řekl jste, že bychom měli být solidární. Jak to jde s tím, že chcete být ministrem zahraničí ve vládě, jejíž premiér říká ani jednoho migranta?

Ani jeden nejsme v rozporu s programovým prohlášením vlády, které odmítá přijetí kvót. Pan premiér je hlava vlády. Jestli tedy říká, že nepřijmeme ani jednoho žadatele o azyl, tak se to nestane. Já na to sice mohu mít jiný názor, ale...

Lidé s jiným názorem by pak ale do takového kabinetu nešli, kdyby to bylo proti jejich svědomí.

Pan premiér jede do Itálie na konci srpna a předpokládám, že nabídne jiné formy pomoci, jak to bylo v minulosti. Těch forem solidarity je hodně.

Kromě migrace je v Česku třaskavé téma i euro. Četl jsem, že vy sám byste chtěl, aby se v dohledné době o tom rozhodlo například v referendu. Vláda ale v programovém prohlášení píše, že v současné době nevidí možnost přijetí společné měny. Další rozpor?

Říkám, že jsme se zavázali ke přijetí společné měny, ale bez termínu, a byl bych rád, aby vláda po veřejné a velmi intenzívní debatě stanovila harmonogram nějakých kroků, které by k tomu mohly vést. Zároveň jsem se zmínil, že to je jedna z věcí, o které si umím představit, že by se konalo referendum na rozdíl od členství v NATO nebo EU.

ČR by neměla být zemí, která bude zpochybňovat protiruské sankce.

Především bych byl rád, aby se o tom závazku otevřela veřejná debata a aby se do ní zapojila podnikatelská sféra, neziskový sektor, vláda a ministryně financí a začalo se vysvětlovat, co to znamená. Celá debata o EU a euru byla vedena názory exprezidenta Klause a stále se o tom ten diskurz vede.

Je v ČR vůbec poptávka po euru, zejména když se podíváte na to, co se dělo v Řecku?

Určitě poptávka je, minimálně mezi podnikateli. A když říkáte Řecko, tak já říkám Slovensko nebo Slovinsko. Ano, Řecko je špatný příklad, ale těch přínosů, které vidí Slováci, je celá řada.

Výsledkem té veřejné debaty v Česku by mělo být nějaké rozhodnutí vlády o tom, že buď euro přijme, nebo vyhlásí referendum, ale to není otázka na mě, nejsem ministr. Toto volební období by se mohla vést debata a pak po příštích volbách do Sněmovny by mělo být řečeno, že o věci proběhne referendum.

Jaký máte názor na protiruské sankce?

ČR by neměla být zemí, která bude zpochybňovat protiruské sankce. Jsou jedním z mála nástrojů, které demokratické státy mají, aby vyjádřily nesouhlas nebo nespokojenost s kroky svého partnera. Kromě obchodních sankcí a diplomatického tlaku můžeme využívat velmi málo kanálů.

To, že jsou sankce absolutně nefunkční podobně jako na Kubě, v KLDR či Íránu, je zcela zřejmé, ale moc jiných kroků nemáme. V Rusku nemůžeme posilovat občanskou společnost, či ovlivňovat média. Takže bylo správné sankce prodloužit, a dokud nebudou plněny minské dohody, tak jsem rád, že pokračují. Přihlásil se k nim i prezident USA Trump.

Když jsme u Ruska a zmínil jste Trumpa, hodně se mluví o ruském vlivu na americké volby. Co si o tom myslíte?

Závěry vyšetřování ukazují na to, že se Rusko snažilo ovlivňovat volební kampaň. Tomu čelí mnohé země i v EU včetně nás, ale to není něco, co bych Moskvě vyčítal. Myslím, že to dělají i jiné země, třeba Turecko se snažilo ovlivňovat volby v Nizozemí, Německu i Rakousku. Musíme se tomu bránit všemi diplomatickými prostředky.

Za mnohem horší považuji energetickou bezpečnostní politiku Ruska vůči střední a východní Evropě. Považuji za klíčový zájem ČR, aby se tomu bránila.

Zároveň ale nechci, abychom s Rusy nevedli dialog. Na tom se nějak shodneme s panem prezidentem, že když nevedeme dialog, tak konflikt eskaluje. Putin v poslední době jednal s Macronem, Trumpem, byl na návštěvě Rakouska, chystá se do Německa. Takže pokud chceme mít vůbec nějaké vztahy s Ruskem, ty teď nemáme, tak musíme vést dialog.

Na Rusko se ukázalo i v kauze novičok v Británii, Česko vyhostilo kvůli ní i tři ruské diplomaty. Byl to správný krok, vezmou-li se v potaz všechny otazníky, které případ provázejí?

Byl to výraz evropské solidarity a solidarity s Velkou Británií.

Jak hodnotíte odstoupení USA od jaderné dohody s Íránem?

Byl jsem velmi rád, když dohoda byla uzavřena, stejně jako klimatická dohoda z Paříže. Od obou ale Trumpova administrativa odstoupila. Je to špatně, Írán je středovýchodní velmocí. Pokud dohoda měla vést k zastavení íránského jaderného programu, tak to bylo jedině dobře, což ukazuje i to, že ostatních pět subjektů oddohody neustoupilo.

Dohodu jsem považoval i za příležitost pro český byznys, aby se vrátil na obrovský a v tuto chvíli nenasycený íránský trh, především pokud jde o strojírenskou nebo energetickou část.

Nyní analyzujeme, jaké by angažmá mělo dopad na české firmy, protože Američané deklarují, že budou uplatňovat sankce na firmy, které v Íránu budou investovat. Proto se stáhl například Total nebo Maersk, nesmí tedy jít o firmy, které mají byznys se Spojenými státy.

V tuto chvíli je to tedy šance spíš pro malé a střední podniky, které ale nemají moc know-how, jak v Íránu působit.

Z Hradu jste také byl označen za nepřítele Izraele, když jste kritizoval českou politiku vůči Izraeli.

Tuto nálepku jsem dostal v atmosféře, která v květnu byla kolem mé nominace, ale myslím, že moji kolegové z Evropského parlamentu mohou dokázat, že jsem se naopak vždy snažil mírnit všechny rezoluce, které odsuzovaly Izrael.

Nikdy jsem nekritizoval českou politiku, kritizoval jsem nějakou situaci, ve které je Izrael. Chápu Izrael jako zásadního partnera na Blízkém východě, s žádným jiným státem mimo Evropu nemáme tak dobré vztahy. Důkazem toho jsou mezivládní schůzky, chystají se dvě klíčové návštěvy na bilaterální úrovni a otevírá se České centrum v Jeruzalémě.

Byl byste pro přesun české ambasády do Jeruzaléma?

Požádal jsem úředníky ministerstva zahraničí, aby analyzovali, jaký bude mít dopad z hlediska mezinárodního práva, protože ten krok bude doprovázen velmi silným ohlasem v diplomatické sféře, a pokud se ukáže, že to nemá příliš rizik, tak proč ne.

Ministerstvo zahraničí má opět dva politické tajemníky, vlivného člena pražské ČSSD Kauckého a vašeho bývalého asistenta pana Petříčka. Jmenoval je Hamáček na váš popud? Resortu nestačí pět odborných náměstků?

Myslím, že zvlášť v situaci, kdy není plnohodnotný ministr, je potřeba, aby na resortu byl politický náměstek, který bude zastupovat ministra na jednáních nebo ve vládě. Proto ta místa vznikla. Ve chvíli, když, bude plnohodnotný ministr, tak by nebyla taková potřeba mít dva politické náměstky.

Pan Kaucký na MZV už náměstka dělal, tak se tam vrátil a doktor Petříček vystudoval prestižní britskou univerzitu na téma mezinárodní energické bezpečnosti a jeho erudice a zkušenosti ve státní správě jsou takové, že může plně vykonávat funkci prvního náměstka.

Reklama

Související články

Babiš to schytal od naštvaných Italů

Kriticky odpověděla část italských politiků i médií na nedělní rozhodnutí českého premiéra Andreje Babiše (63) nevyslyšet žádost jeho protějšku Giuseppa...

Výběr článků

Načítám