Hlavní obsah

Byrokracii jsem čekala, ale její velikost mě překvapila, přiznala Bradáčová

Právo, Josef Koukal

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová (39) je ve funkci necelých pět měsíců. Právu nyní poskytla exkluzivní rozhovor o změnách v chodu úřadu i prvních pocitech z nové funkce.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová

Článek

O rozhovor jsem vás žádal od října, několikrát jste ho odložila kvůli zaneprázdněnosti. Dnes je trochu pozdě ptát se na první zážitky a příliš brzy na bilanci. Přesto řekněte, co zásadního se tu změnilo?

Nedá se říct, že by všechny změny k zefektivnění tohoto úřadu byly u konce. To ani nejde, je to tak roční záležitost.

Prvotní změny spočívají ve změně organizační struktury, zeštíhlení samotného úřadu v rámci administrativy, asistentů, není tu analytik, takže takového toho obslužného personálu.

Šlo ale i o zefektivnění struktury samotné, kdy se zrušila oddělení a schvalovací proces prochází přes jediného člověka, a to je ředitel příslušného odboru. Pak už následuje náměstek nebo já s tím, že úřad má jen jednoho náměstka místo tří.

Strukturu úřadu jste zjednodušila i v dalších věcech. Například dodnes nemáte mluvčího.

Toho nemám. Když jsem nastoupila, situace byla taková, že zde byly mluvčí dvě. Jsem zastánkyní modelu, který funguje na většině úřadů v této zemi, a to, že by státní zástupci měli nést odpovědnost za své kauzy, za své rozhodování. Měli by umět vysvětlit svá rozhodnutí, a proto by měli vystupovat jednotlivě sami ve svých kauzách.

Nepoznamenaly vámi učiněné změny atmosféru na pracovišti? Přispělo to k lepšímu chodu vrchního státního zastupitelství?

Jakékoli změny, a tyto jsou pro účastníky zásadní, vždycky vyvolají napětí. Změnili jsme vnitřní strukturu, chod kanceláře, rozdali dvanáct výpovědí, snížili počet náměstků. Zatím je předčasné hodnotit, co to přineslo. Na hodnocení bude čas po roce.

To říká nakonec i bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). I on zatím s hodnocením vyčkává na váš první rok ve funkci. Mohla byste ale prozradit, co vás v prvních měsících překvapilo. O čem jste si myslela, že bude fungovat jinak?

Očekávala jsem velkou míru byrokracie, a i přesto mě překvapila. Bylo to ještě větší, než jsem si myslela. Ten úřad mi připadal spíš jako správní úřad nebo nějaké ministerstvo než jako aktivní státní zastupitelství.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman řekl, že cítí, že se pověst státního zastupitelství zlepšuje. Ona dost trpěla od známé kauzy vicepremiéra Jiřího Čunka, tedy zhruba pět let. Cítíte to stejně?

Když se budeme dívat na mediální výstupy, tak jednoznačně. Pokud se budeme dívat na spokojenost veřejnosti, je jasné, že s naší prací nebudou nikdy spokojeni všichni. Na druhé straně vždy stojí ti, kteří odsuzující rozsudky nepřijímají s nadšením. Důvěra společnosti je přesto důležitá.

Pomiňme média. Jsou kauzy z poslední doby, například korupční skandál bývalého šéfa pražské městské policie Vladimíra Kotrouše nebo Opencard, kde se obracejí lidé přímo na vás. Mají pocit, že policie nedostatečně rozkryla pozadí těch případů, a očekávají, že vy jako poslední instance nějak zařídíte, aby se to dotáhlo. Zaznamenala jste takových případů víc?

Takové kauzy, kde se na mě někdo obrací, zaznamenávám denně. Odpovědně musím říct, že je třeba respektovat zákon a já mohu řešit pouze případy, k nimž jsem věcně a místně příslušná. Takže často musím odpovědět, že příslušná nejsem. Bez bílých koní by nebyly ani hlavy zločinu. A to je potřeba říct všem těm, kteří se domnívají, že by měli stát před soudem i jiní. I oni se podílejí na tom systému.

Jistě znáte svou přezdívku Cattani v sukních. Na jedné straně je to vlastně lichotka, komisař Cattani neohroženě bojoval s mafií. Na druhou stranu záleží i na tom, kdo co říká. Například David Rath to jako lichotku jistě nemyslí. Není zvláštní, že se u nás podobné výrazy, jako třeba Pan Čistý nebo Pravdoláskař, používají jako nadávky?

Toho Cattaniho vnímám jako mediální zkratku. Není asi téma pro státního zástupce, aby v této souvislosti něco vyvracel nebo potvrzoval. Důležité je, jak se chová. Od některých lidí bych žádné lichotky ani nechtěla a nestojím o ně. Zásadní je, jak hodnotí ti, kdo mají hodnotit. Jednak veřejnost, jednak ti, kdo nás v podstatě kontrolují a jimž se zodpovídáme. Pro mě je to nejvyšší státní zástupce, jsou to i kolegové, ale i v právu vzdělaní lidé, naši partneři, například policie nebo jiné právnické profese.

Je neoddiskutovatelné, že jste se stala i celebritou pro bulvár. Když jsem vyhledával vaše vystoupení z poslední doby, musel jsem ve vyhledavači odfiltrovat spoustu zpráv, které se zabývají třeba tím, co máte na sobě. Váš předchůdce Rampula byl mimořádně pečlivě oblékaný muž, žádné články na to téma jsem však o něm nezaznamenal. Dotýká se vás to nějak?

Přemýšlela jsem, jak moc si tato média všímají osoby státního zástupce nebo soudce. Já to beru tak, jak to je. Nechci hodnotit, jestli je to dobře, nebo špatně. Prostě se to děje. Veřejné osoby typu policisty, státního zástupce nebo soudce jsou vždy tak trochu ohroženy z hlediska bezpečnosti. To riziko zvenčí je vždy trochu větší než u jiných osob. Pokud pak média zveřejňují některé informace, které by dotyčného člověka mohly ohrozit, to vnímám jako nebezpečí.

V srpnu jste mi řekla, že chystáte řadu nepopulárních kroků, které u veřejnosti nebudou mít pozitivní ohlas. Co nepopulárního jste za tu dobu udělala?

To může být třeba změna fungování tohoto úřadu, která nemusí být sdílena úplně všemi. Připravuje se změna zákona o státním zastupitelství, kterou také nemusí úplně všichni sdílet. Budou i některé kauzy, u nichž, pokud se nám nepodaří získat dostatek důkazů, bude třeba veřejně říci, že jsme je odložili. Je ale třeba říci to vždycky přímo, umět to odůvodnit a nic nezakrývat. Přesto se může stát, že to bude nepříjemné rozhodnutí, které bude kritizováno.

Zmínila jste zákon o státním zastupitelství. Už za působení ministra Pospíšila byl připraven do vlády, přesto dodnes není hotov. Co v něm považujete za nejdůležitější?

To nejdůležitější a zároveň nejsložitější na pochopení je změna vztahů uvnitř státního zastupitelství. Jde o vztahy dohledové, tedy úpravu hierarchie mezi jednotlivými stupni. A pak také samotný přístup k podnětům, které do státního zastupitelství přicházejí. No a určitě i způsob jmenování funkcionářů na dobu určitou a kariérní žebříček s tím spojený.

Právě zákon o státním zastupitelství se stal jedním z klíčových bodů, které byly problémové v době, kdy se měnilo vedení ministerstva spravedlnosti. Zeptám se přímo: Jak vycházíte se současným ministrem Pavlem Blažkem (ODS)?

Potkáváme se při některých pracovních setkáních, většinou ohledně legislativy a právě zákona o státním zastupitelství. Vztahy jsou ryze pracovní, nad novou podobou zákona diskutujeme. Někde se plochy stýkají, jinde máme rozdílné názory. Pak je tu zákonodárný proces, takže podoba, v níž zákon opustí brány ministerstva, může být podrobena ještě veliké revizi v obou komorách parlamentu.

Politici a státní zástupci stojí na různých stranách a nakonec každá profesní skupina by si nejraději napsala své zákony sama. Co je ale v tuto chvíli neuralgickým bodem zákona, na kterém se s ministerstvem neshodujete?

Viděla bych to asi ve třech bodech. První je samozřejmě otázka, zda soustava státního zastupitelství má být tří, nebo čtyřstupňová. Diskuse, zda zrušení jednoho stupně povede skutečně k zefektivnění, zda se díky němu ušetří a zda je to krátkodobá nebo dlouhodobá investice, to jsou legitimní otázky. Dalším bodem je určitě odvolávání a jmenování funkcionářů státního zastupitelství, zda má zůstat současný režim s přezkumem správního soudnictví, nebo má být zaveden zvláštní model, kdy by vedoucí státní zástupci byli odvoláváni v rámci kárného řízení. Třetí bod se odvíjí od myšlenky vzniku nového protikorupčního úřadu. Zda vůbec vzniknout má. Já považuji usnesení vlády v tuto chvíli za nepřestupitelné, takže v nějaké podobě by tento úřad vzniknout měl.

Mnoho se ale diskutuje o tom, jakou by měl mít podobu, kdo by měl stát v jeho čele. Nemyslím konkrétního člověka, ale jak by měl být vybírán a kým by měl být ve funkci potvrzen.

Vy jako šéfka vrchního státního zastupitelství dlouhodobě plédujete za zrušení vrchních státních zastupitelství. To samozřejmě vypadá, jako byste si podřezávala vlastní větev. Jak vlastně vidíte svou pozici do budoucna. Řídila byste ráda právě ono protikorupční státní zastupitelství?

To, co dnes mohu říci – ta představa se může měnit – je jen jeden výstup. Ráda bych zůstala státním zástupcem. Co bude a jak, to ukáže doba.

Zkrátka vás to baví.

Ano, pořád mě to ještě baví.

Proč se vlastně celá justice už pět let točí jen na otázkách státního zastupitelství? O soudcích skoro neslyšíme kromě platů, sem tam zazní něco o exekutorech, ale to podstatné se vždy týká žalobců. Co je na státním zastupitelství tak citlivého, že o to politici pořád bojují?

Ona ta představa v naší malé České republice vypadá, že se to děje jen u nás. Já bych ale řekla, že je to skoro celoevropský trend. Na Slovensku rok a půl nemají generálního prokurátora, protože není síla domluvit se na jeho jmenování. V Polsku se za posledních pár let změnilo státní zastupitelství opakovaně na prokuraturu a zase zpět. Naposledy jsem byla ve Francii a bavili jsme se o tom, jakými změnami veřejná žaloba prochází.

Jednou ze základních vlastností výkonné moci je rozpínavost a vždycky bude mít snahu regulovat i trestní politiku podle toho, jakou má zrovna představu. Snaha ovlivnit personálně tuto instituci bude vždycky. Více či méně.

Po nástupu do funkce jste vyjádřila spíše skepsi k otvírání starých kauz. Řekla jste, že po letech se těžko shánějí nové důkazy a málokdy se podaří něco zpětně dohledat. Přesto jste některé staré kauzy otevřeli.

Některé staré kauzy jsme otevřeli a nemohu samozřejmě říci které. Nechci spekulovat o tom, zda se je podaří dovést do nějakého výsledku. Na to je ještě brzo. Je to do deseti případů.

Váš optimismus se od té doby nezvýšil?

Je to stejné. Platí pořád stejná pravidla: čím delší doba, tím je hodnota všech důkazů snížena.

Celý rozhovor si můžete přečíst ve čtvrtečním vydání deníku Právo

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám