Donutit Čecha na jaře neodjet na víkend na chalupu, ale vypravit se s volebním lístkem k urně stojí strany neúměrné úsilí. Bez dostatečného výcviku voličů navíc tyto snahy vyjdou obvykle naprázdno. A nejsou náznaky, že 23. a 24. května tomu bude jinak.

Když už strany ve svém programu nevymyslely v letošních volbách nic, co by tu nebylo už v letech předchozích, měly by alespoň dokázat zaujmout lídry svých kandidátek.

Jenže kde brát, když v partaji se takřka každý silný hráč už odepsal? Sociální demokracie tuhle otázku vyřešila stejně jako řada jiných stran sáhnutím mimo svou stranickou strukturu.

Za ČSSD levicový nestraník Keller 

Předseda Bohuslav Sobotka jména zřejmě vyplýtval při sestavování vlády a svých poradců a do Bruselu posílá hájit program sociální demokracie nestraníka, sociologa Jana Kellera (59). Byť tento profesor a publicista nevlastní stranickou legitimaci, je jednou z mála autenticky levicových osobností.

Pokud jde o Kellera, není to zrovna tahoun Josef Mlejnek, politolog

Pro mírnějšího sociálního demokrata možná až moc levicovou, zato pro vyhraněné levicové voliče je ikonou. „Myslím si, že je to chytrý pán, ale je nemastný, neslaný. Nepůsobí jistě,“ myslí si odbornice na komunikaci Jana Postlerová. V názoru se od ní neliší ani politolog Josef Mlejnek.

„Pokud jde o Kellera, není to zrovna tahoun. Mohl by oslovit vzdělanější část voličů, ale mobilizovat asi ne,“ řekl Právu. Koneckonců jednou už se Jan Keller do boje o Evropu postavil – v roce 2009 na šestém místě kandidátky Demokratické strany zelených. On a ani strana neuspěli.

ČSSD bez témat

Letos má jako jednička nejsilnější levicové strany šance nepoměrně vyšší, sociální demokracie mu však situaci stejně moc neulehčuje. „Byl za mnou nejmenovaný europoslanec za ČSSD a říkal: Vy to máte dobré, aspoň máte tu Petici pro korunu, ale my nemáme ve volbách téma žádné,“ shrnul úsměvnou příhodu z posledního jednání Evropského parlamentu pro Právo europoslanec Edvard Kožušník (ODS).

ČSSD doopravdy nepředstavila ve volbách do EP nic zvláštního, co by rezonovalo veřejným prostorem. Pokusil se o to profesor Keller sám svým varováním, že chystaná dohoda EUUSA by mohla vést k omezení v Česku tolik oblíbených farmářských trhů. [celá zpráva]

Vyvolalo to mediální pozornost, ale zároveň těžké spaní oranžových ministrů, kteří mají v programovém prohlášení vlády podporu této dohodě.

„Bohužel, zatím se žádné hlavní téma nevykrystalizovalo. Vždy se debata stočí na Ukrajinu, lidé se bojí války. A pak také k euru, ze kterého mají lidé strach. Přitom euro je bezpředmětná věc, protože europoslanci o přijetí eura rozhodovat nebudou,“ řekl Právu Keller. Domnívá se, že noví členové Evropského parlamentu by se měli především zasadit o sociální integraci.

Kandidátka jednoho muže

Byť jako jediná by právě ODS v rámci své proklamované očisty měla sáhnout po nové tváři, celou její kampaň vede europoslanec Jan Zahradil (51), politik, který se na výsluní hřeje už od roku 1990, kdy se stal členem Federálního shromáždění.

Nejenže je jedničkou kandidátky, podle informací Práva ji celou sestavil. A jako známý euroskeptik stojí i za ústředním tématem voleb: Peticí pro korunu, která má zabránit přijetí eura. I když Zahradil není zrovna osobnost, za kterou by stály masy fanoušků, nemá obavy, že se do své židle v europarlamentu po volbách neposadí.

„Do Evropy se nevolí podle pravo-levého klíče, ale podle postavení stran k EU. Všechny ostatní strany kromě ODS jsou směrem k Evropě eurohujerské,“ řekl Právu. Nepočítá však se zásadnější věcí – konkurenty uvnitř strany. Zahradila coby jedničku kandidátky v počtu preferenčních hlasů už v minulosti přeskákali.

ODS získá maximálně dvě křesla 

Stalo se tak v posledních volbách do EU v roce 2009. Zahradil jako jednička získal 66 tisíc preferenčních hlasů, převálcovala ho však dvojka Evžen Tošenovský se 105 tisíci. Tošenovský (58) mu sekunduje na kandidátce i letos.

Pokud by svůj triumf zopakoval, pro Zahradila by to mohlo znamenat, že se do Bruselu nepodívá – ODS má podle preferencí šanci získat jen jedno až dvě křesla. Zákulisnímu hráči Zahradilovi, který má v současnosti v ODS asi největší vliv na předsedu Petra Fialu, by špatný výsledek mohl zlomit politický vaz a odstavit ho od moci.

S volebním výsledkem totiž spojil své setrvání ve funkci prvního místopředsedy strany. Jenže nebyl by to Zahradil, kdyby nedokázal zahrát i takovou šachovou partii. „Za neúspěch považuji pouze zisk pod pět procent,“ dodal.

Schwarzenberg a dítě 

Ačkoliv jindy se TOP 09 a ODS zaměřují na stejné voliče, ve volbách do Evropy každá strana míří jinam. „My směřujeme k lidem, kteří o EU mají zájem a jsou procesu evropské integrace nakloněni,“ řekl Právu lídr kandidátky TOP 09, ekonom Luděk Niedermayer (48).

Bývalý nejmladší člen Bankovní rady ČNB je nestraník. Ani na veřejnosti se moc nepohybuje, už šest let je ředitelem oddělení ve společnosti Deloitte. Před kamerami z něj čiší nervozita, která však na rozdíl od konkurentů s kamennou tváří působí lidsky.

Protože stranické mítinky TOP 09 často vede jako show a publikum si přeje „frontmana“, po krajích s Niedermayerem jezdí i šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Už to připomíná spíš hokejovou ligu. Strany si přetahují hráče. Jako by strana byla jen klub a nakupovala osobnosti pro volební zápasJosef Mlejnek, politolog

„V širší veřejnosti nejsem tak známý jako řada jiných. Topka je prostě symbolizovaná Karlem Schwarzenbergem. Já si myslím, že v těchto volbách je to ještě výraznější, protože kdybychom hledali nějaký symbol evropanství, tak je to on,“ přiznal Právu svou slabinu Niedermayer.

Počítá s tím, že si více voličů zakroužkuje raději dvojku, exministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, který teprve nedávno sundal modrý dres ODS. „Už to připomíná spíš hokejovou ligu. Strany si přetahují hráče. Jako by strana byla jen klub a nakupovala osobnosti pro volební zápas,“ popsal pro Právo bezradnost stran Mlejnek.

Ani odbornici na projev Postlerovou zrovna lídrovské duo nenadchlo. Pospíšil, který uraženě opustil ODS poté, co nezískal funkci, je podle ní spíš velké dítě. „Pospíšil se nechová jako dospělý, jako by nestál na zemi. Je trochu bizarní,“ sdělila Právu.

Robot jménem Telička

Mlejnkovi i Postlerové připadají všichni kandidáti tak trochu podobní. Žádný z lídrů nevybočuje. Jinak tomu není ani u jedničky hnutí ANO Pavla Teličky (48). „Na mě působí Telička tak trochu jako robot, řekl bych, že vypadá tak trochu chladnokrevně,“ řekl Právu Mlejnek.

V roce 2013 se stal tváří hnutí Andreje Babiše, na počátku letošního roku proto nechal zlikvidovat svou firmu, aby učinil řez mezi politikou a podnikáním. Zvláštní, že podobný řez nevyžaduje i po svém předsedovi. A i když si ANO myslí, že ve volbách do Evropy v počtu mandátů vyhraje, politolog to vidí jinak.

„Hnutí ANO bude mít stejný problém jako ČSSD. Jejich strana je ve vládě, ztratí protestní hlasy. Navíc elektorát ANO je roztěkaný, nemá k hnutí vztah. Telička působí strojově, není dobrý tahoun,“ míní Mlejnek. Bývalý diplomat Telička má však na věc jiný názor. Že se ztratil lidem z očí a ti ho často už neznají?

„My potřebujeme lidi, kteří jsou schopni pracovat na sto procent, nejsou to trafikanti a identifikují se s programem hnutí ANO, případně na něm participovali. Nestavíme kandidátku podle toho, aby to byly lívance, které každý zná a podle toho je volí,“ uvedl Právu.

Ženy bez ženství 

To Tomio Okamura pro své hnutí Úsvit přímé demokracie vyloženě vybíral tvář a zvolil tu advokátky Kláry Samkové (51), kterou lidé znají z mnoha mediálně propíraných procesů.

Samková působí na veřejnosti trochu excentricky, netají se svými obvykle velmi ostře formulovanými názory, kterými pro sebe získává pozornost velké části naštvaných fanoušků na Facebooku.

Co se voleb do Evropy týče, volí však mírnější slovník. „V Evropě je krize hodnot. Selhal stát naslibovaného blahobytu stejně jako politika seshora vnucovaných pravidel ekonomických projektů,“ řekla Právu Samková, proč se popere za Okamurův Úsvit. Jenže podle Postlerové je právě její přístup špatný. „Působí na mě velmi důležitě, ale vůbec ne žensky, upřímně,“ uvedla.

Lépe na tom není ani Konečná 

Ani Mlejnek si nemyslí, že Samková voliče, které Okamura sezobává od ostatních partají napříč spektrem, osloví. Takřka nikdo neví, co od ní má čekat. Lépe na tom podle Postlerové není ani komunistka Kateřina Konečná (33).

„Obě jsou úplně stejné, obě působí podivně. To jsou lidi, kteří vybočují ze své přirozenosti. Naučily se jen teze a ty opakují. Nekoukají se do tváře,“ řekla Právu Postlerová. Na rozdíl od jiných lídrů má Konečná výhodu velmi dobře vycvičených voličů. I když je volební účast malá, komunisté k urnám přicházejí.

A jejich hlas je tak o to více slyšet. „Upínám se k výsledku strany jako k celku, byla bych ráda, kdybychom obhájili všechny čtyři mandáty, co v europarlamentu máme,“ dodala.

Skromně působící Svoboda

V eurovolbách chybí ještě třetí žena, Zuzana Roithová. Ta se bohužel pro lidovce už o křeslo znovu nepopere. Roithová je nejen výrazná tvář, ale i europoslankyně s dobrou pověstí patřila totiž k těm nejpracovitějším. Místo Roithové nasadila KDU-ČSL do čela kandidátky Pavla Svobodu (52).

Ve straně je už od roku 1990, vždy se však pohyboval v pozadí. Na politické výsluní se dostal až v lednu 2009, kdy se stal ministrem bez portfeje v Topolánkově vládě. Než si jej však voliči stihli zapamatovat, skončil v květnu stejného roku s celým kabinetem.

Ve stejné chvíli byl pak zvolen místopředsedou lidovců, což si udržel až do loňského června. Svoboda působí skromně, což není zrovna vlastnost, kterou by lídr měl mít. Stačí se poptat na volební výsledek. „Domnívám se, že bychom mohli získat dvě křesla. Absolutní neúspěch by bylo tam nemít nikoho,“ řekl Právu.