Je láska skutečně slepá? Podle odborníků trochu jinak, než si myslíme

Účastníci sociálního experimentu měli schůzky vždy „jeden na jednoho“, a to vždy v místnostech oddělených zdí, takže se vlastně jen slyšeli. Předpoklady, na jejichž základě byl průzkum prováděn, totiž naznačují, že pokud si s někým vybudujete dostatek emocionální intimity, na vzhledu pak vůbec nezáleží.

„Jako vědkyně v oblasti vztahů vidím v tomto experimentu i v jiných dalších podobných desítky let výzkumu v oblasti psychologie a vztahů. S kolegyní Lauren Harrisovou jsme se snažily zanalyzovat jednu z epizod, které byly vysílány na streamovací službě, abychom se dopátraly toho, jak to s tvrzením, že láska je slepá, opravdu je,“ uvádí pro Psychology Today psycholožka a docentka Tyler Jamisonová z University of New Hampshire.

Odbornice ze svého zjištění odvodily tři vědecké koncepty, které vysvětlují některá „slepá“ místa o lásce obecně.

Mnohé účastníky různých televizních seznamovacích soutěží, včetně zmíněného sociálního experimentu, často dost zaráží, jak rychle jsou schopni navázat až intimní spojení s někým, koho vůbec neznají. A snadněji než v reálném životě.

Podobný stav popsal už v roce 1997 psycholog Arthur Aron a jeho kolegové v rámci inovativní studie, ve které požádali cizí lidi, aby si vzájemně položili a zodpověděli 36 otázek, které byly se zvyšujícím se počtem stále osobnější. Účastníci z řad vysokoškoláků pak hodnotili svůj pocit blízkosti k druhému člověku. Studie jasně prokázala, že si lidé mohou i v krátké době vybudovat intimitu, a to právě výměnou osobních informací.

Téměř o 20 let později se oněch 36 otázek objevilo znovu v rámci článku v New York Times, který je dával jako „návod“, jak se zamilovat do kohokoli. I po dlouhé době od původní studie průzkum značil to, čemu chceme věřit - že intimita je pro nás ta pravá, pokud si položíme ty správné otázky. „A pořad Love is blind funguje na stejném principu. Dejte lidem stejné podmínky a zamilují se,“ tvrdí Jamisonová.

Výzkum lidských interakcí a následného budování vztahů v průběhu času ale také naznačuje, že taková blízkost získaná hned na začátku nejspíš dlouho nevydrží. Jakmile jen „díky mluvení ve specifických podmínkách“ získáte ono spojení, co budete budovat dál?

Jak tvrdí odbornice, lidé rádi využívají nejrůznější mentální zkratky, aby zhodnotili jeden druhého a situace, ve kterých se ocitli. Není to podle nich lenost, je to prostě lidské.

Jednu z uvedených zkratek označují jako „vnímanou podobnost“ – tedy myšlenku, že máme tendenci mít rádi lidi, kteří se nám podle několika málo interakcí zdají být nejpodobnější.

„Postupem času ale mohou zjistit, že ve skutečnosti neznají reálný základ toho, kolik mají společného. Hlubší a trvalejší pouta jsou postavena na reálné podobnosti, jejíž objevení ale trvá mnohem déle,“ tvrdí Jamisonová.

Uvedená „zkratka“ se ukázala i v rámci sociálního experimentu. Mnozí muži i ženy uváděli, že si oblíbili někoho, kdo byl podle nich jejich mužskou/ženskou verzí.

Aktivně tak hledali u člověka to, co je jim od sebe povědomé. Po případném zasnoubení, nebo dokonce svatbě, se pak ale skutečné rozdíly ukazovaly o to více.

Jednou z nejčastějších kritik veškerých seznamovacích pořadů, které jsou v mnohém stejné jako zmíněný sociální experiment, je naprostá nereálnost celé situace.

Postavíte cizí lidi do neznámého prostředí, kde nemusí pracovat, mají dělat zásadní rozhodnutí a ještě je u toho natáčejí.

„To, co si možná neuvědomujeme, je, že situace, do kterých tyto pořady lidi staví, ve skutečnosti zvyšují jejich pocity přitažlivosti k ostatním lidem v pořadu. Jednoduše je vystavte něčemu, kvůli čemu u nich dojde ke zvýšené srdeční frekvenci či pocení, nechte je spolu chvíli komunikovat a určitě vám řeknou, že k dané osobě cítí vyšší přitažlivost,“ tvrdí odbornice.

Vědci tento stav označují jako tzv. chybné přiřazení. Všechno vzrušení z neznámé situace a velkých rozhodnutí totiž může být snadno zaměněno právě s hlubokou přitažlivostí, či dokonce zamilovaností do cizího člověka, který se ocitl ve stejné „bublině“.

„Většina z nás se nikdy na vlastní kůži neocitne v podobných reality show a situacích. Ale informace a lekce, které si z nich můžeme odnést, nám mohou i tak pomoci. Zvenčí se může zdát, že některé páry jsou dopředu předurčeny k nezdaru. A upřímně, není to i důvod, proč řada lidí podobné pořady sleduje? Uvědomte si ale, že i my ostatní můžeme mít své slepé body,“ upozorňuje odbornice.

Možná nejzásadnější věc, kterou si z toho lze odnést, je fakt, že na vztah se má jít pomalu. Skutečné závazky pak mají přijít na řadu až ve chvíli, kdy uplyne dostatek času, abychom se usadili, uklidnili a viděli jeden druhého takové, jací ve skutečnosti jsme.