Hlavní obsah

Terezie Sverdlinová: Dětem je nejlépe doma, pokud je to pro ně bezpečné místo

7. 12. 2021, 13:15

Už téměř pětadvacet let vede Terezie Sverdlinová Nadaci Terezy Maxové dětem. Za tu dobu organizace pomohla obrovskému množství dětí z kojeneckých i dětských domovů zkvalitnit život, ale i zlepšit jejich vzdělání a postavit se na prahu dospělosti na vlastní nohy.

Foto: archív Terezie Sverdlinové

Terezie Sverdlinová

Článek

Nadace Terezy Maxové dětem oslaví příští rok 25. narozeniny a stejně dlouho jste její ředitelkou, jak vlastně všechno začalo? Jaké byly začátky a jak moc se pomoc za ta léta změnila?

Ano, je to tak, v lednu 2022 oslavíme již 25. výročí a mám velkou radost, že naše úsilí o konkrétní pomoc opuštěným dětem stále trvá. Začátky byly nezapomenutelné – mně bylo 20 let, Terezce Maxové 25 let – byli jsme parta nadšenců, která věřila, že změní svět, nehleděla na množství práce, čas, energii.

Zpočátku jsme s týmem nadace pomáhali jen jednomu kojeneckému ústavu, v Praze 4-Krči. Po záplavách na Moravě v roce 1997 se naše pomoc rozšířila na ostatní ústavy - zejména kojenecké ústavy a dětské domovy.

Netrvalo dlouho a došlo k dalšímu rozšíření pomoci o náhradní rodiny – pěstounské a adoptivní. V roce 2005 jsme pak přidali třetí, velmi důležitou oblast nadační podpory, a to prevenci, kde zejména pomáháme v situacích, kdy hrozí zbytečnému odebírání dětí z rodin.

V jaké situaci k tomu dochází, kdy jsou děti zbytečně odebírány z rodin?

Mnohdy se to dělo a občas stále děje v případech, kdy se rodina dostane do finanční tísně nebo je chudá – což považujeme za nepřijatelné, aby chudoba byla důvodem umístění dětí do ústavu.

Dnes máme záběr pomoci, oproti počátkům, o mnoho širší, ale vnímáme jako důležité podporovat různé oblasti, které vedou k tomu, aby dítě mohlo prožít spokojené dětství v rodinném prostředí. Když se ohlédnu zpět, jsou za námi statisíce dětských příběhů pomoci, a mě těší, že jsme jim mohli pomoci dopsat šťastnější konce.

Foto: archív Terezie Sverdlinové

Návštěva kojeneckého ústavu

Jaká je vlastně práce ředitelky nadace a jak velký tým v nadaci pracuje?

Moje práce je pestrá. Zahrnuje vše, od přípravy strategie pro dárce, komunikaci nadační práce, fundraising, péči o nadační tým, supervizi projektů či aktivní účast v grantových komisích. Když je ale třeba, stojím na stánku nebo pomáhám rozdávat krabice materiální pomoci. Prostě cokoli je potřeba.

Nadační tým je malý a efektivní. Máme jen 4 zaměstnance, na druhou stranu, máme možnost využít podpory odborníků, kteří nám věnují čas zdarma, a proto nechci opomenout zmínit mnohé partnery a dobrovolníky, bez nichž bychom se neobešli.

Jaké vlastnosti a dovednosti jsou zásadní pro vaši práci?

Myslím, že zejména odolnost, vytrvalost, empatie a flexibilita. Určitě také laskavost, otevřenost a pocit smysluplnosti, kdy člověk „nechodí jen do práce“, ale souzní s posláním nadace, které chce naplno realizovat.

S Terezou Maxovou jste dlouholeté kamarádky, jak probíhá vaše spolupráce?

Je pravda, že za těch 25 let se náš vztah s Terezkou prohloubil, jsme na jedné vlnové délce. Prožily jsme různé momenty a situace, které nás posílily a zocelily. Staly jsme se blízkými kamarádkami, které však ctí jak přátelství, tak i profesionální stránku vztahu. Někdy je to jízda. Ale naší výhodou je, že většinu věcí vidíme podobně, a pokud ne, umíme si o všem otevřeně, upřímně promluvit.

Hlavním cílem nadace je pomoc opuštěným dětem, které vyrůstají bez rodiny. Kolik takových dětí u nás je, a jak jim tedy nejlépe pomoci?

Počet dětí umístěných mimo rodinu postupně klesá, ale stále je kolem 8 tisíc dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech. Věříme, že dětem je nejlépe doma, pokud doma znamená pro děti bezpečné místo. Stejně tak věříme, že každý dětský příběh je třeba posuzovat individuálně a v zájmu dítěte.

Pro některé dítě bude důležité podpořit rodinu, aby se nerozpadla kvůli finanční situaci, jiné dítě, které není v rodině v bezpečí, najde otevřenou láskyplnou náruč v rodině náhradní. A jsou děti či mladí lidé, kteří, zejména pokud se problémy v rodině projeví v období jejich puberty, si vyberou pobyt v nějakém neutrálním prostředí. Co dítě, to konkrétní příběh.

Foto: Nadace Terezy Maxové

Terezie s Terezou po 25 letech

V letošním roce se podařilo prosadit zákaz umístění dětí do tří let do kojeneckých ústavů, od roku 2024 by všechny děti měly vyrůstat v rodinách. Jsme jedna z posledních zemí v Evropě, kde kojenecké ústavy fungují. Proč to trvalo tak dlouho a proč je to tak zásadní? Jak u nás kojenecké ústavy vlastně fungují?

Ano, je to tak. Ve vyspělých zemích je zakázáno umisťovat děti mladší tří let do ústavního zařízení. Je to proto, že doba od narození do tří let života dítěte je pro každé miminko ten nejdůležitější čas. V té době se utváří jeho osobnost, vztah ke světu, potřebuje cítit a navázat se k jedné pečující osobě, která mu předá pocit bezpečí, lásku, pozornost a stimulaci potřebnou pro zdravý vývoj.

V minulosti jsme dělali průzkum v kojeneckých ústavech, z něhož vyplynulo, že nad rámec krmení a přebalování mají děti jen 30 minut pozornosti denně. Dítě v rodině podstatně víc. Pokud nedostane potřebnou podporu a lásku, může to poznamenat jeho vývoj. Proto věříme, že tento trend je krok správným směrem, a jen doufáme, že se podaří na tuto zásadní změnu dobře připravit.

Pěstounka se postarala už o 11 dětí. Vděčnost nečekám

Mohla byste prosím představit projekty, díky kterým nadace pomáhá opuštěným dětem? Jak tato pomoc vypadá?

Projektů, které nadace realizuje, je celá řada. Mnoho z nich je spojeno s podporou motivace ke studiu, rozvojem potenciálu a podpory v osamostatnění. To jsou důležité priority, kterým se nadace se svými partnery dlouhodobě věnuje.

Ať už třeba v programu Rozjedu to, který již sedm let zajišťuje kompletní individuální péči a podporu ve vzdělání dětem z dětských domovů. Nebo v rámci projektů Comenius. Projekt To dáš! se zaměřuje na zajištění uplatnění po odchodu z domova a doprovází je při vstupu na trh práce.

To je spousta projektů, témat a pomoci...

To ale zdaleka není všechno. Realizujeme i projekty pro zájemce o náhradní rodinnou péči – adopci a pěstounskou péči – jako například Adopce.com. Projekt je odborným rádcem a podanou rukou v procesu osvojení. Na webu jsou aktualizované informace, včetně kontaktů na úřady či online poradny. Také je k dispozici telefonní linka s odborníkem pro dotazy, které na webu nenajdete.

Dalším důležitým nadačním tématem je prevence násilí v rodinách – v dané oblasti podporujeme projekt Cesta z pekla, který realizuje Dětské krizové centrum, Nechme dětem dětství Centra sociálních služeb Ostrava, projekt Made by pro maminky z azylových domů a mnoho dalších.

Činnost nadace je však podstatně rozsáhlejší – pro zájemce doporučuji navštívit webovou stránku nadace www.terezamaxovadetem.cz

Tereza Maxová: Některé maminky mají v těchto dnech jen tisícovku na měsíc

Máte pocit, že lidé u nás mají touhu pomáhat ostatním? Občas vypadáme jako trochu cynický národ, ale zdá se, že ve chvílích, kdy někdo potřebuje pomoci, se umíme semknout.

Já věřím na dobré české srdce. Opravdu. Každý rok se o tom přesvědčujeme, například v rámci naší sportovně-charitativní akce Hýbejte se s TERIBEARem, kterou podpořilo přes 23 tisíc účastníků.

Letos to bylo nádherně vidět i na rekordní podpoře obětem tornáda na Moravě. Vysbíralo se v poměrně krátké době přes jednu miliardu korun. To je přece úžasné a ten nejlepší příklad naší solidarity.

Setkáváte se s těmi, kterým jste v rámci projektů pomáhali?

Ano, je to vždy jedna z největších odměn. Bez přehánění. Třeba v rámci podpory vysokoškoláků z dětských domovů je setkání, ale i pozvání na jejich promoce, velkou radostí i pro celý náš tým.

Foto: Nadace Terezy Maxové

Tým nadace a její dobrovolníci

Co je ve vaší práci největším úspěchem?

Určitě mnoho příběhů s dobrým koncem. Být u toho, kdy i malá pomoc mnohé změní k lepšímu, je neuvěřitelně naplňující pocit. Také jsem velmi pyšná na celý náš nadační tým.

Činnost nadace by asi nebyla možná bez partnerů, je těžké shánět pro vaše projekty finanční podporu?

Je pravdou, že bez podpory dárců by naše pomoc nebyla možná. Každý rok rozdělíme přibližně 20 milionů korun, což jsou stovky příběhů pomoci. Velmi si vážíme vybudovaných vztahů s našimi dárci a vidíme, že i přes složité časy se snaží najít cesty, jak v podpoře nadace pokračovat a jak ji rozvíjet.

Reklama

Související témata:

Výběr článků