Za zhoršující se spánek může často obezita

Potřeba spánku se liší dle věku a individuálních faktorů (životní styl, povolání, dědičnost). Miminka do tří měsíců spí až 17 hodin denně, kojenci 12 až 15 hodin. Předškoláci si pospí ještě až 13 hodin denně, školou povinní až 11 hodin. Teenageři mají potřebu kvalitního spánku ještě o něco vyšší než dospělí, kteří by měli spát 7 až 9 hodin. U seniorů bývá spánek často mělký, kratší a přerušovaný, ale délka by stále měla být okolo 7 až 8 hodin denně.

Na špatný spánek si stěžuje až 40 procent žen ve věku 25 až 34 let a 55 až 69 let. Trpí jím také starší lidé nad 60 let a mladí do 24 let. Téměř polovina jich přiznává problémy s regulací spánku. Od třicátého roku se doba spánku začíná zkracovat.

Kvantita není vždy kvalita. Osm hodin špatného spánku není totéž jako stejná doba kvalitního, hlubokého. Pomáhá pravidelnost. Usínat a vstávat každý den ve stejnou dobu. Kofein a modré světlo z displeje bychom měli omezit dvě hodiny před spaním.

Naše individualita však hraje též podstatnou roli. „Seriózní vědecké studie prokázaly, že existují různé profily spáčů. Například potvrdily lidové rozdělení na sovy a ranní ptáčata. Každý může mít jinou spánkovou potřebu. Někteří musí spát osm devět hodin, aby byli ráno svěží. Jiným stačí pět hodin, aby se cítili dobře. Není důvod se kvůli tomu znepokojovat,“ připomíná specialista na spánkovou medicínu a dodává: „Svůj vliv má i genetika, byť to je ještě předmětem výzkumů.“

„Nespavost a noční buzení se většinou řeší na psychiatrických odděleních. Náměsíčností trpí spíše děti, které z toho v průběhu dospívání vyrostou. Spolu s nadměrnou spavostí to léčí kolegové neurologové. Ale jde o stovky případů v republice. Skutečně málo.

Většinu potíží má na svědomí spánková apnoe, tedy zástavy dechu, jichž v současnosti výrazně přibývá,“ zdůrazňuje profesor Sova. „Souvisí to samozřejmě se stárnutím populace, ale také s pandemií obezity. A to bohužel i u dětí, u nichž pozorujeme nárůst zástav dechů posledních pět let,“ přiznává.

Chrápání je dle specialisty spíše kosmetický problém, který má vliv hlavně na kvalitu spánku spolunocležníků. „Tyto potíže řeší ORL lékaři. Operativními zákroky, laserovou výplní, plastikami patra. Při chrápání však dochází právě k zástavám dechu. Jakmile jich je patnáct za hodinu, je důležité vyhledat odbornou pomoc,“ varuje lékař.

Společenská nebezpečnost tohoto spánkového onemocnění je totiž vysoká. „Trpí-li někdo spánkovou apnoí, zjistíme u něj nízkou hladinu kyslíku v krvi a někdy i vysokou hladinu oxidu uhličitého. Zvyšuje se rovněž riziko infarktu myokardu a mrtvice. Únava, kterou tito lidé pak trpí přes den, si může vybrat vysokou daň,“ připomíná profesor Sova.

Poruchy spánku mohou mít závažný dopad na zdraví. Přináší únavu, podrážděnost, poruchy paměti, trávicí potíže, bolesti hlavy, krku a zad. Nespavci mají čtyřikrát větší riziko depresí a častěji jim hrozí závislost na alkoholu.

„Muž s těžkou apnoí usnul za volantem, což je velmi obvyklé, a s tatrovkou vlétl do zahrady rodinného domu. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale to, že neléčení pak usínají při běžných denních činnostech, může být velmi nebezpečné.“

„Léčil jsem jednu paní učitelku, která běžně usínala při zkoušení žáků. Ti se jí samozřejmě smáli. Vyšetřili jsme ji ve spánkové laboratoři, zaléčili ji a pak už zkoušela bez jediné ztráty pozornosti. Jakmile se lidé začnou léčit, má to na ně v běžném životě obrovský dopad,“ říká specialista s tím, že si nemocní často neuvědomí, že už mají skutečně problém. „Apnoe nastupuje postupně. S tím, jak roky přibývají, a hlavně kila. A pak se to bez léčby už jen horší.“

Většina lidí se snaží problémy se spánkem řešit sama, změnou návyků nebo užíváním volně prodejných přípravků. Nicméně odborníci doporučují vyhledat pomoc lékaře, pokud problémy přetrvávají déle než měsíc nebo výrazně ovlivňují kvalitu života.

„I praktický lékař většinou dokáže odhalit příčinu potíží se spánkem. Když už zamíříte za specialistou do spánkové laboratoře, čeká vás polysomnografie. Pacient přespí v monitorované místnosti připojený na přístroj, který sleduje, jak dýchá. Na základě dechových pohybů pak lze prokázat syndrom spánkové apnoe,“ popisuje lékař.

Léky příliš nefungují, a tak je nejčastější formou léčby maska na přetlakové dýchání. „Přístroj, který dostane pacient zapůjčen od zdravotní pojišťovny, pomocí masky vhání vzduch do dýchacích cest, aby zůstaly otevřené. My terapii můžeme hodnotit i vzdáleným přístupem, tedy telemetrií, a pak léčeného kontrolujeme fyzicky. Převážná část pacientů tuto masku, kterou s nimi specialista pečlivě vybírá, toleruje dobře. Ale ve většině případů už ji mají na celý život,“ říká profesor Sova.

„Výjimkou mohou být lidé, kterým se podaří zhubnout. Když má někdo sto padesát centimetrů a sto padesát kilo, ztěžuje mu dýchání masa tuku na krku. Zdědí-li ještě k tomu krátký silný krk po otci, problémům se často nevyhne. Ale jakmile významně sníží svou hmotnost, může se přístroje zcela zbavit. I takové případy jsem zažil,“ dává naději nemocným.

„U lidí, kteří netolerují masku, hledáme alternativy. Zejména u dětí se často volí operativní zákroky. První, co našim pacientům říkám, ale je, aby prostě zhubli. Problém je v tom, že většina lidí není ochotná něco dělat. Změnit životní styl. Sportovat. Chtějí lék, ale léčiva často kýžený efekt nemají,“ míní specialista.

Minulé generace léčily špatný spánek bez moderních léků, zato s důrazem na bylinky, rituály a lidovou moudrost. Na usnutí babičky podávaly meduňku lékařskou či kozlík lékařský, chmel otáčivý se používal nejen do piva, ale i do bylinných čajů nebo polštářků. Také levanduli, mučenku pletní a mléko s medem. Pravidlem bylo otevřené okno. Spánek zpříjemňovaly bylinkové polštářky a vlněné přikrývky. Lidé důvěřovali pověrám, postel orientovali na sever, věšeli bylinky nad postel proti zlým snům.

Až v 19. století lékaři a neurologové (Jean-Martin Charcot, Sigmund Freud) začínají studovat náměsíčnost, sny, hysterii či poruchy vědomí. Spánek ale stále nebyl samostatným medicínským oborem. V padesátých letech byly objeveny REM fáze spánku, tedy se objevil důkaz, že nejde o pasivní stav. V sedmdesátých letech vznikají ve světě první spánkové laboratoře, v Česku o deset let později, a je uznána specializace spánková medicína.

Dnes se intenzivně rozvíjejí obory jako chronobiologie (biologické rytmy) a somnologie (věda o spánku). Spánková centra najdeme při fakultních nemocnicích, spánkové laboratoře mají hustou síť po celé republice.

„Neustále se zdokonalují přístroje pro léčbu spánkové apnoe. Není to samozřejmě takový boom, jako přišel v devadesátých letech, ale pořád se vyvíjejí lepší algoritmy. V budoucnu to bude hodně o farmakologii a způsobech, jak lidem pomoci zhubnout. A tam vidím velký potenciál v injekcích na hubnutí, které jsou v poslední době oblíbené,“ věří v přínos léčby, která je nyní hrazena diabetikům, profesor Milan Sova. Stále více lidí si už dnes platí injekční terapii čistě proto, aby zhubli.