Nevěřte mýtům o duševních nemocech. Stejně jako chřipka se mohou týkat každého z nás

Duševní zdraví se týká každého z nás a stejně jako v případě toho fyzického je třeba se o něj starat. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je duševní zdraví stav duševní pohody, který člověku umožňuje naplňovat svůj potenciál, učit se, produktivně pracovat, zvládat běžný stres a být přínosem své komunitě. Člověk je schopný se rozhodovat, budovat vztahy a přispívat k utváření světa, ve kterém žije.

Bohužel v každodenním životě nastávají situace, kdy se člověk může ze stavu duševní pohody snadno dostat do nepohody. Stres, tlak okolí, ztráta blízkého, pracovní přetížení nebo dlouhodobá nejistota mohou narušit rovnováhu a vést k rozvoji duševních obtíží. Ty se často neprojevují navenek, ale uvnitř člověka mohou způsobit hluboké utrpení.

Podívejte se s námi na sedm nejčastějších mýtů o duševním onemocnění.

Problémy s duševním zdravím nejsou o slabosti ani charakterových vadách. Mohou se objevit u kohokoliv. Roli hrají genetické, biologické i společenské faktory, životní prostředí a nejrůznější stresory. Stejně jako nevnímáme někoho s chřipkou jako slabého, problémy s duševním zdravím člověka nedefinují.

Vyhledání pomoci je známkou odolnosti a síly. Včasná pomoc je ten nejlepší první krok k zotavení. V ideálním případě se podaří počínající symptomy zachytit ještě dříve, než se vůbec duševní onemocnění rozvine.

Duševní onemocnění nemusí být na člověku vůbec vidět. Podle Iniciativy NA ROVINU žije většina lidí s duševním onemocněním, aniž by to o nich jejich okolí vědělo. Faktem je, že mnozí lidé diagnózu nebo obtíže skrývají, protože se bojí reakcí svého okolí.

Duševní onemocnění neznamená agresivitu ani větší sklony k násilí. Statistiky ukazují, že lidé, kteří mají problémy s duševním zdravím, se naopak kvůli své křehkosti a zranitelnosti častěji stávají oběťmi násilí.

Lidé s duševním onemocněním také dokážou jasně vnímat realitu. Narušení kontaktu s realitou se vyskytuje pouze u vybraných duševních nemocí a zpravidla se jedná o přechodný stav, například akutní stav psychózy.

Duševně nemocné mohou být i vysoce inteligentní osoby. Jsou mezi nimi lidé s podprůměrnou, průměrnou i velmi nadprůměrnou inteligencí. Duševní onemocnění inteligenci nesnižuje, může však vést k tomu, že ji člověk s psychiatrickými obtížemi dočasně nedokáže plně využívat, klesá jeho výkonnost nebo si hůř pamatuje určitá fakta.

Ačkoli duševní onemocnění přináší různá omezení a znevýhodnění, většina lidí je dokáže překonat, pracovat mohou a chtějí. Aktivní život včetně seberealizace v zaměstnání přispívá k procesu zotavení. Zároveň nabízí příležitosti, jak se zapojit do společnosti.

Péče o duševní zdraví je naprosto individuální záležitost. Léky zdaleka nejsou jedinou možností a řada odborníků je předepisuje pouze tehdy, když je to opravdu nezbytně nutné, většinou u těžších psychických onemocnění, kde je medikace nevyhnutelná. Léky samy o sobě nemají zázračný účinek na zlepšení duševního zdraví. Jejich užívání je třeba spojit s další péčí, včetně terapie, také s praktikami mindfulness a celkovými změnami životního stylu, což se může týkat i stravování.

Psychiatři často slýchají od pacientů obavy, že léky změní osobnost, že už pak nebudou sami sebou. Cílem léků je zmírnit příznaky, nikoli změnit vaši osobnost. Nalezení správného léku vyžaduje čas i pokusy a omyly vedoucí k nalezení medikace, díky níž spolu s lékařem dosáhnete nejlepších výsledků s minimálními vedlejšími účinky.

Nelze se uzdravit = vyléčit, ale zotavit. Většina lidí s duševním onemocněním se díky správné péči, o níž se můžete poradit třeba v některém z Center duševního zdraví (CDZ) rozmístěných po celé republice, zlepšuje a vede kvalitní a produktivní život. Chodí běžně do školy nebo do práce, zakládají rodiny a vychovávají děti.