Článek
Německý kancléř Friedrich Merz nedávno prohlásil, že veškeré diplomatické způsoby ukončení ruské války na Ukrajině již byly vyčerpány. Co si o tom myslíte?
Bylo to Rusko, které tu válku vůbec začalo. Totální invazí před třemi lety, ale válku vedou už více než dekádu. Vzhledem k této časové ose bylo vynaloženo opravdu hodně diplomatických snah, ale žádná z nich neuspěla v tom smyslu, že by se Rusko stáhlo nebo přestalo eskalovat konflikt. Takže ano, s Merzem souhlasím. Vypadá to, že Rusko respektuje pouze moc. Teď je ale na čase pomoci Ukrajině tak, jak jsme to dělali v posledních třech letech. Zatlačit zpátky agresora.
Existují ale politici, kteří si to nemyslí. Například Donald Trump nebo Emmanuel Macron stále s Vladimirem Putinem telefonicky hovoří. Po jejich telefonátu pak vždy následuje velmi silný, obvykle ten vůbec nejsilnější útok na Ukrajinu. Proč k tomu podle vás dochází? Snaží se tím Rusko něco vzkázat?
Nevylučuji žádné způsoby, jak se diplomaticky spojit. Samozřejmě bychom se k diplomacii měli vrátit co nejdříve, což byl přístup Západu po celou dobu. Zároveň jsme si ale od začátku totální invaze uvědomili, že diplomatické prostředky nestačí. Potřebujeme tedy obojí: silnou obranu a odstrašení a souběžně s tím diplomacii. Bohužel ale naše zkušenost s Ruskem je, že cílem jejich diplomacie je další agrese a teror proti civilistům.
Prezident Petr Pavel v rozhovoru pro BBC uvedl, že věří, že až se podaří s Ruskem usednout k jednacímu stolu, bude se s ním hovořit o dalších otázkách, které jsou relevantní pro evropské občany i Rusy, což naznačuje určitý budoucí restart vztahů s Ruskem. Jak by podle vás takový restart měl vypadat?
Restart v tom smyslu, že Rusko potřebuje motivaci k ukončení války. Zároveň si musíme uvědomit, že všichni v Evropě a zbytku světa byli s Ruskem masivně obchodně, politicky a mnoha dalšími způsoby spojeni i před totální invazí. Kvůli tomu si nedokážu představit svět, ve kterém bychom zrušili všechny naše sankce a omezili naši obranu a odstrašování na úroveň, na které jsme byli třeba v roce 2015, i když to už bylo poté, co Rusko anektovalo Krym. Tehdy jsme jasně viděli, že taková strategie nefungovala.
Neexistuje žádný jiný nákladově efektivní nebo účinný způsob, jak odradit od takové hrozby, jako jsou protipěchotní miny, které jsou zakázány Ottawskou úmluvou. Finsko samozřejmě vždy odstrašovalo a stavělo na vlastní obraně. Ne kvůli tomu, abychom vedli válku, ale abychom jí předešli.
Jsem ale plně pro otevření cesty Rusku a zejména ruskému lidu k budoucnosti, která je v první řadě mírová a možná také demokratičtější. Taková, aby si lidé mohli sami rozhodovat o svém vlastním životě a své vlastní společnosti. V tomto ohledu je ale potřeba mít dlouhodobou strategii a nelze zapomenout na teror, který Rusko uvalilo na Ukrajinu a také v podstatě na zbytek Evropy prostřednictvím hybridní války a mnoha dalších prostředků. Nemůžete tento stav zvrátit přes noc.
Měl by restart vztahů s Ruskem být spojen se změnou tamního režimu?
Nevyjadřuji se k vnitřním záležitostem Ruska. Jen říkám, že Rusko a ruský lid jsou vítáni zpět u jednacího stolu, kde se rozhoduje na základě mezinárodních pravidel, jakmile ovšem začnou tato pravidla dodržovat.
V posledních měsících pobaltské státy a Finsko odstoupily od Ottawské úmluvy, která zakazuje použití protipěchotních min. Znamená to, že Finsko bude preventivně zaminovávat hranice s Ruskem, nebo se k tomuto kroku uchýlíte v případě, že Rusové budou například shromažďovat vojáky u hranic?
Finské obranné síly pravidelně provádějí analýzu schopností tak, že chceme posoudit, do jaké míry musíme dále budovat naši vlastní odstrašující sílu jako součást NATO. Před rokem obranné síly začaly s důkladnějšími analýzami, které jsou založené na poučeních z války, kterou Rusko vede proti Ukrajině. A poučení z toho je, že Rusko víceméně využívá stejnou strategii, jakou používalo v průběhu posledních desítek a stovek let, dříve i jako Sovětský svaz, a to, že masivně využívá pozemní síly bez ohledu na lidské životy a s masivním pohrdáním těmito životy. Řekněme obecně bez úcty k lidskému životu.
Musíme se tedy připravit na možnou budoucnost, v níž nám Rusko bude hrozit stejnou silou. Neexistuje žádný jiný nákladově efektivní nebo účinný způsob, jak odradit od takové hrozby, jako jsou protipěchotní miny, které jsou zakázány Ottawskou úmluvou. Finsko samozřejmě vždy odstrašovalo a stavělo na vlastní obraně. Ne kvůli tomu, abychom vedli válku, ale abychom jí předešli. Takže když teď otevíráme možnost použití protipěchotních min, pouze naši obranu vylepšujeme.
Každopádně bychom tyto miny používali pouze během války. Finsko má sofistikované prostředky k mapování těchto nášlapných min, čímž zabrání 100 % civilních obětí.
Od úmluvy jsme také odstoupili kvůli tomu, že když je válka, není možné z ní odstoupit. Musíme tedy jednat preventivně. Samozřejmě ale doufáme, že tyto nášlapné miny nebudeme muset použít. Nemůžeme ale před touto možností zavírat oči vzhledem k hrozbě, kterou Rusko představuje nejen Ukrajině, ale i proti nám všem.
Finsko také buduje plot na hranicích s Ruskem. Znamená to, že se připravujete na válku? Dá se to tak říct?
Naše poloha na mapě není nic nového. Rusko v posledních stovkách let napadlo Finsko mnohokrát. Kvůli tomu jsme vždy investovali do obrany a odstrašování. Jednoduše protože chceme žít v míru. Chceme být svobodní. Finsko chce být demokratické a chce být nejšťastnější zemí na světě, jako tomu je posledních osm let. Naše obyvatelstvo se zavázalo k tomu udělat cokoli, aby to tak zůstalo.
Po rozpadu Sovětského svazu jsme bohužel všichni doufali, že se Rusko, stejně jako řada dalších zemí od té doby, také vyvine v otevřenou demokracii. Vezměte si například Českou republiku. V Rusku se to ale nestalo. My ve Finsku jsme v to také doufali, ale ani tak jsme nepřestali budovat naši obranu, protože jsme věděli, že Rusko by v budoucnu mohlo být opět hrozbou. A my teď děláme jen to, co je potřeba. Je ale důležité říct a opakovat, že Finsko není pro Rusko hrozbou. Od Ruska nechceme nic jiného, než aby zůstalo na své straně hranice.
Západní zpravodajské služby stejně jako politici hovoří o tom, že by Rusko mohlo na NATO zaútočit už za dva roky, někteří hovoří o pěti. Jak skutečná je tato hrozba?
Domnívám se, že je potřeba o tom mluvit nahlas, protože to zdůrazňuje potřebu Evropy nastartovat zbrojení a svoji vlastní obranu, odstrašení a vlastně tak zbrojní průmysl. Myslím si, že je to také potřeba říkat trochu dále od Finska, protože ve Finsku už to dávno víme. Pro nás to není nová myšlenka, že musíme dělat víc. Děláme to celou dobu. Čím více tuto hrozbu bereme vážně, tím méně se musíme obávat potenciální války. Je ale také dobré si uvědomit, že Rusko není nějaká přírodní síla, kterou nelze zastavit. Rusko také, zejména z dlouhodobého hlediska, reaguje jak na ekonomické pobídky, tak i na vojenské pobídky. Je jasné, že Evropa je mnohem silnější jak ekonomicky, tak i vojensky. Stačí tedy plnit domácí úkoly a není se čeho obávat.
Jak moc tato hrozba závisí na tom, jak dopadne ruská válka na Ukrajině?
Bude mít signifikantní dopad na úroveň té hrozby, kterou bude Rusko představovat v budoucnu. Doteď obětovali statisíce životů pro nic za nic. Za poslední rok přitom dosáhlo minimálních zisků s velmi vysokými ztrátami jak na straně vojáků, tak i techniky. Samozřejmě v tom nemohou pokračovat do nekonečna, ale zatím jsou schopni podstatně doplňovat své zásoby, protože stále mají příjmy z ropy. Jejich ekonomika je do značné míry postavena na vývozu fosilních paliv. Také se jim podařilo vyhnout se určitým sankcím. Naši strategii tedy musíme zefektivnit. Je třeba snížit cenový strop ropy a také ztížit, ne-li znemožnit ruský vývoz.
Sankce fungují, protože ruská ekonomika si nevede příliš dobře. Když se podíváme na ruské bohatství, které se mu podařilo nastřádat před začátkem totální invaze, tak to se vyčerpá do roka. Takže tohle nemohou dělat věčně.
Abych ale plně odpověděla na vaši otázku, ano, má to důsledky pro úroveň hrozby, kterou Rusko představuje. Řekla bych ale, že ať bude výsledek (ruské války na Ukrajině - pozn. red.) jakýkoli, Putin má plnou motivaci jej prezentovat jako vítězství pro sebe a svůj lid. Takže ať se stane cokoli, bude to přesně tak.
Až o tom ale Rusko začne přemýšlet, osoby s rozhodovacími pravomocemi budou počítat s relativní ekonomickou a vojenskou silou ve srovnání s ostatními. A my musíme být v silnější pozici, než jsme dnes. Myslím si ale, že už dnes jsme v dobré pozici.
Před pár dny prezident Trump oznámil, že USA skrz NATO Ukrajině poskytnou systémy protivzdušné obrany Patriot. Zapojí se Finsko do nákupu?
My Ukrajinu rádi podporujeme mnoha způsoby. Dělali jsme to v posledních třech letech a budeme v tom pokračovat. Určitě si sedneme a podíváme se na různé iniciativy a na to, jak s nimi naložit. Myslím si, že je nesmírně důležité, aby Ukrajina tyto patrioty získala.
Bude se tedy Finsko finančně podílet na patriotech, nebo bude hledat jiné způsoby pomoci?
Finsko rozhodně přispěje mnoha způsoby, ale zatím nemáme žádné vládní rozhodnutí, protože to přišlo poměrně rychle. Uvidíme tedy, na čem se budou podílet různé iniciativy. Je ale extrémně pravděpodobné, že Finsko přinejmenším pečlivě a pozorně zváží své zapojení i do nákupu patriotů.
V pátek se Evropská unie dohodla na nejnovějším balíčku sankcí proti Rusku. Jedinou zemí, která jej blokovala, bylo Slovensko. Proč si myslíte, že tomu tak bylo?
Je opravdu skvělé, že se nám nyní podařilo na tomto balíčku dohodnout včetně Slovenska. Myslím si, že je také opravdu dobře, že evropští spojenci ukázali Slovensku způsob, jak se odstřihnout od ruské ropy a plynu, protože existují jiné alternativy. Můžeme zorganizovat jakési odpojení od ruského vlivu prostřednictvím evropské infrastruktury a evropskými dodávkami. Je to zcela možné.
Kromě Slovenska dělá často problémy také Maďarsko. Měla by Evropská unie zrušit právo veta?
Evropská unie se v současnosti zabývá výrazným rozšířením, což plně podporuji. Samozřejmě ale musí každá země splňovat kritéria. Toto je jedinečná příležitost pro EU, aby se také reformovala. Právě teď máme 27 demokracií a není chyba, že některé z nich mají jiné názory. Naopak je to přednost, že se na některých věcech neshodneme.
Přesto ale Evropská unie jako celek musí být schopna jít postupně vpřed. Jsme otevřeni tomu, aby rozhodovala většina, zejména v některých otázkách souvisejících se zahraniční a bezpečnostní politikou, jako jsou třeba sankce. Myslím si ale, že by EU měla být reformována i nad rámec toho, ve prospěch nás všech.
