Článek
(Rozhovor vznikl v pondělí vpodvečer, v době, kdy americký prezident Donald Trump telefonicky hovořil se svým ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem.)
Hovoříme spolu jen pár dní poté, co ukrajinská delegace jednala s Rusy v Turecku. Prezident Zelenskyj vyzval Putina k přímému jednání, on to ale odmítl a místo sebe poslal delegaci na nízké úrovni. Proč Putin k jednání přistoupil takto? Šlo o nějaký signál?
Já bych to interpretoval z jiného úhlu pohledu. Putin je skutečně mistrem klamu, ničení, překrucování a zdržování všeho, co plánujeme na naší straně. Byl to způsob, jak se vyhnout jakémukoli skutečnému vyjednávání o příměří a jakémukoli vyjednávání obecně. Nevidíme vůbec žádný Putinův zájem zastavit jeho válku.
Kromě toho se tím také snažil vyhnout sankcím. Hraje si a předstírá všechny tyto snahy o vyjednávání. Právě kvůli tomu nás ty jeho lži nesmí nachytat a oklamat. Musíme se držet toho, co funguje, protože neustálý tlak a sankce mohou zajistit výsledky. Putin už to poznal, když dostal jasný signál z Kyjeva, pak během návštěvy evropských lídrů a pak z Washingtonu, že nám už dochází trpělivost a že pokud odmítne příměří, budou zavedeny nové sankce. Musíme se přestat nechat obelhávat a vrátit se k tomu, co funguje.
V těchto chvílích Trump po telefonu mluví s Putinem a se Zelenským. Co od těchto telefonátů očekáváte?
Musíme opakovat ty zprávy, které jsme již vyslali, a zesílit jejich význam příklady možných důsledků. Víme, že v americkém Senátu kolují velké balíčky sankcí. A proto musíme my v Evropě pracovat na osmnáctém balíčků sankcí. Společně můžeme vytvořit rázná opatření a vyvinout velmi potřebný další tlak na Rusko. Očekávám, že právě to budou věci, o kterých se bude diskutovat, protože poslouchat Putinovy požadavky, které předkládá už od prosince 2021, nikam nevede.
Mluvíme tady o škodách a ztrátách na lidských životech, což jsou situace velmi blízké aktivaci článku 5. Musíme jim ukázat, že je lepší s tím přestat, jinak by se to mohlo vymknout kontrole.
Chce stále to, co chtěl od začátku. Své ambice nijak nesnížil a snaží se je kultivovat tím, co považuje za nejefektivnější, a to terorizováním ukrajinských civilistů neustálými dronovými a dalšími útoky. Dokonce i během víkendu, kdy oznámil klid zbraní z ruské strany, došlo k tisícům porušení tohoto příměří.
To je jen jeden z příkladů toho, že Putin nedodržuje své slovo. Rusové nejsou ti, kterým můžete věřit, že s nimi uzavřete dohodu. Jakákoli budoucí dohoda musí být naprosto neprůstřelná.
Šéf litevské diplomacie Kęstutis Budrys krátce po rozhovoru, který se uskutečnil na litevské ambasádě v Praze.
Zmínil jste požadavky Ruské federace. Kromě mezinárodního uznání pěti ukrajinských oblastí je v Turecku ještě zvýšila, protože nově požaduje, aby se Ukrajina vzdala nároků na válečné reparace. Co si o tom myslíte?
Pochybuji, že se musíme zabývat všemi ruskými požadavky. Pak by to totiž mohlo vypadat tak, že je racionalizujeme a že jsou splnitelné. Je to absurdní nesmysl. Požadovat území, která vám nepatří a patří jiné zemi, je proti mezinárodnímu právu. Vždyť ani nejsou schopni je okupovat pomocí vojenské síly. Tohle je něco, co překračuje šílenství a ukazuje to ruský úmysl nevyjednávat, protože takové požadavky jsou první známkou boje.
Pokud od vás někdo požaduje něco, co nemůže získat, znamená to, že se nedostal do vyjednávací mentality. Neexistuje důvod, proč o to někdo žádá. Znamená to pouze úmysl se na ničem nedomluvit.
V této souvislosti bych rád zmínil, že náš parlament jednomyslně schválil rezoluci, která jasně říká, že my nikdy neuznáme ukrajinské území za ruské. Toto je postoj všech zemí civilizovaného světa. Měli bychom eliminovat už jenom to, že o tom mluvíme.
Co se týče reparací, začali jsme pracovat na speciálním tribunálu v rámci Evropské rady. Speciální komise registruje všechny škody napáchané Ruskem. V souladu s mezinárodním právem to pak Rusku předáme.
Kromě toho podporujeme, aby byly výnosy ze zmrazených ruských aktiv zabaveny a použity pro potřeby Ukrajiny. A to do té doby, než Rusko zaplatí všechno, co na Ukrajině zničilo.
Je to, jako kdybychom žili v jiné realitě. Oni operují ve světě, kde neexistují žádná pravidla, kde je úplná beztrestnost za zločiny, které spáchali. A proto podporujeme snahy prezidenta Trumpa a jeho týmu, aby využili diplomacii a poté vyvinuli tlak na Rusko.
Prezident Trump o sankcích vůči Rusku mluví už asi dva měsíce. Minulý týden senátor Lindsey Graham řekl, že má připravený plán sekundárních 500procentních sankcích na ty, kteří z Ruska nakupují ropu a ropné produkty. Na co s těmi sankcemi čekáme? Proč nebyly zavedeny?
Prezident Trump se to stále snaží řešit diplomaticky, protože vidí prostor pro řešení. Je to ale spíše na americké straně, aby se k tomu vyjádřila. Vidíme ale, že se tento prostor zužuje a že úsilí, které bylo vynaloženo, nepřineslo to, co se očekávalo.
Ze strany Evropy musíme ukázat vůdčí schopnosti. Nemůžeme si říkat, že jsme udělali všechno, co jsme mohli, že jsme vynaložili všechny své zdroje a že jsme hotovi. Zdroje pořád máme a musíme v tom pokračovat.
Evropu v této otázce teď vede takzvaná koalice ochotných. Váš předchůdce Gabrielus Landsbergis před několika dny napsal, že tato koalice kromě mnoha slov v podstatě nic neudělala. Například německý kancléř Merz hovořil o dodávkách taurusů na Ukrajinu, pak ale tuto otázku smetl ze stolu a už se o tom zase nemluví. Jak prozatím hodnotíte koalici ochotných?
Koalice ochotných je operační skupinou zemí, které jsou ochotny Ukrajině nyní a v budoucnu poskytnout bezpečnostní a vojenskou pomoc. Nabízí i svoji přítomnost na Ukrajině, ať už jde o zajištění záruk, výcvik, nebo jinou potřebnou pomoc.
Tento formát už zafungoval, protože dostal Evropu k jednacímu stolu. Fungoval také velmi dobře při plánování spolupráce s Američany do budoucna. Takže koalice ochotných má výsledky, i když ještě nemáme dokončený její konečný formát.
Jedním ze základních prvků koalice je zajištění míru. Nyní vidíme, že pravděpodobnost mírových rozhovorů klesá a my teď mluvíme o tom, že podmínkou pro tuto operaci je příměří. Nejedná se ale o způsob, jak k tomuto příměří či míru dojít, ale o nástroj, kterým Ukrajinu, její armádu a ekonomiku po dlouhou dobu podporovat.
A právě o to usiluje i Litva. Naši partneři začali plánovat dlouhodobou vojenskou a bezpečnostní pomoc Ukrajině, která bude potřebná nejen před uzavřením příměří, ale také po dosažení mírové dohody.
Ukrajinu musíme dostat ještě rychleji do Evropské unie a poskytnout jí všechno, co si zaslouží: bezpečnost a prosperující budoucnost.
Podporujete nasazení vojáků na Ukrajině? Kdy by k tomu mělo dojít?
To je důvod, proč jsme součástí koalice ochotných. Nejprve se ale musíme rozhodnout ohledně samotného formátu celé operace a o jejích hlavních úkolech. Až pak můžeme diskutovat o tom, co je potřeba. Takhle to ve vojenském plánování funguje. Musíte se podívat na politické podmínky, pak přejdete k plánování a až pak generujete síly a tak dále. Nyní podporujeme Evropskou unii, aby vstoupila na Ukrajinu se svojí asistenční misí a pomohla Ukrajině trénovat jednotky.
Jedním z ruských požadavků je, aby Ukrajina zůstala trvale neutrální. Ukrajina ale chce vstoupit do NATO. V únoru generální tajemník Aliance Rutte řekl, že Ukrajina je na nezvratné cestě ke členství. Platí to podle vás i dnes?
Nic se nezměnilo. Domnívám se, že musíme podpořit euroatlantické členství Ukrajiny. My v NATO věříme, že je to nejlevnější, nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jak zajistit bezpečnost Ukrajiny. Neexistuje žádná lepší nebo levnější varianta.
A proto musíme znovu na haagském summitu zopakovat slib, který jsme dali na summitu ve Vilniusu a ve Washingtonu, že budoucnost Ukrajiny je v NATO. Silně podporujeme, aby Ukrajina měla možnost se suverénně rozhodnout. Je to na Ukrajině, zda se bude chtít zapojit, a samozřejmě je to i na Alianci, jestli je připravena pozvat nový členský stát.
Co se týče ukrajinského členství, v jakém časovém horizontu jej vidíte?
Časový rámec se může lišit podle aktuální situace. Myslím, že bychom se měli nejprve soustředit na vstup do EU a na členství v EU. Musíme opravdu hodně investovat do připravenosti Ukrajiny, jejích institucí a legislativy.
Co se týče NATO, v budoucnu musíme jasněji vidět bezpečnostní prostředí, ve kterém žijeme. Pro Alianci je v současnosti největší a dlouhodobou hrozbou Ruská federace. Na tom jsme se shodli a na to také budeme připravovat naše síly.
Jak jste sám řekl, Putin nechce mír. Jen několik hodin po jednání v Istanbulu Rusové zabíjeli civilisty v Sumské oblasti. Civilisti umírali také den poté, co Trump vyzval Putina, aby přestal s bombardováním. Hraje si Rusko s Trumpem?
Rusové se snaží vytvořit obraz své dominantní vojenské síly a ukázat, že oni jsou pánem situace. Ve skutečnosti je to ale falešný obraz a neměli bychom ho brát jako skutečný. Putin používá drony a rakety, které slouží jako nástroj toho, aby ukázal, co všechno on může a co Ukrajinci nemůžou a že nemají budoucnost. Tyto falešné narativy se pak někdy objevují i v naší společnosti. To musíme zastavit a najít způsob, jak prosadit příměří a eliminovat Putinovy nástroje, tedy falešné narativy.
Ukrajina se tři roky statečně brání a Rusové si nárokují i území, která nekontrolují. Oni nemají drtivou dominanci a platí, že v budoucnu nebude žádná válka, kterou by vyhrály jen drony. Sice mohou zasáhnout určitý cíl, klidně mnohokrát, ale stejně tam nakonec musíte přijít a dobýt to pěchotou. Jak jsme již viděli, pro Rusy je toto nesmírně těžké a mají obrovské ztráty. Je tedy na Ukrajině, aby rozhodla, jakou dynamiku bude válka mít.
Litva před pár dny potvrdila, že sabotáž ve Vilniusu organizovala Ruská federace. V rámci vyšetřovaní jste už zadrželi naverbované Ukrajince. Jaké kroky podniknete k potrestání organizátorů?
Nezadrželi jsme jednoho člověka, někteří z nich ale byli Ukrajinci. Potrestáme je podle našeho trestního zákoníku.
Viděli jsme širokou aktivitu ruských agentů, kteří po internetu verbovali žháře a vrahy, kteří byli rekrutováni pro různé kinetické operace. Některé nekonvenční operace už nelze nazývat hybridními. Řídí je ruská vojenská rozvědka. To nás přivádí k vojenským aktivitám a eskalaci Ruska. Myslí si, že tyto operace nespadají pod článek 5 kolektivní obrany a že nevyvolají reakci v NATO.
My jsme našim spojencům ihned volali a předali jim zpravodajské informace, které jsme dostali od našich služeb, a řekli jim, jak to bylo organizováno. Vyzvali jsme spojence, aby zvýšili svoji přítomnost v tomto regionu a aby byli aktivnější v naší podpoře Ukrajiny, protože víme, že jedním z cílů těchto operací je, abychom snížili podporu napadené země.
Rusové chtějí našim společnostem ukázat, že situaci nemáme pod kontrolou, že neumíme splnit sliby veřejné bezpečnosti a že by měly existovat i jiné priority, než je válka na Ukrajině. A my musíme ukázat, že tento ruský plán nefunguje.
Musíme zároveň jasně říct, že to bereme jako vojenskou operaci. Mluvíme tady o škodách a ztrátách na lidských životech, což jsou situace velmi blízké aktivaci článku 5. Musíme jim ukázat, že je lepší s tím přestat, jinak by se to mohlo vymknout kontrole.
Co by tedy Rusko muselo udělat, aby Aliance aktivovala článek 5?
Akt agrese. Je to pak zodpovědností napadené země, aby posoudila, zda se o takový akt jedná a zda se bude bránit. Pak také určit, jakou pomoc chce od ostatních členů. Pokud by akt agrese nastal, každá země má na základě mezinárodního práva právo na sebeobranu všemi prostředky a také možnost žádat o pomoc od ostatních.
Zpátky k sabotáži ve Vilniusu. Víte přesně, jmenovitě, kdo ji v Rusku organizoval?
Máme naprosto jasnou představu o tom, jak to bylo vedeno. Nezabýváme se tu hypotézami. Nejsem si jistý, co všechno bylo předloženo soudu, ale víme, kdo a jak to organizoval. Ruské služby si stále myslí, že se jedná o levný způsob, jak takové operace vést. Nestarají se nijak o osoby, které byly zatčeny. Pak rozjedou hodnověrné popření (plausible deniability – pozn. red.).
Jak důležité je pro Litvu NATO?
Jedná se o jeden ze základních pilířů naší bezpečnosti, což také říkáme v národní bezpečnostní strategii. Velmi podporujeme transatlantické vazby a americkou přítomnost v Evropě. Co se týče naší obrany, investujeme do ní v souladu s vizí kolektivní obrany. Plníme svoji povinnost, letos utratíme na obranu čtyři procenta HDP. Příští rok budeme naprostou jedničkou ve výdajích na obranu. Také ale spoléháme na závazky spojenců.
V České republice existuje řada lidí a politiků, zejména opozičních, kteří zpochybňují nutnost vydávat více peněz na obranu. Jak efektivně vysvětlujete lidem, že je potřeba tyto výdaje navýšit?
Klíčovým faktorem je, že společnost pochopila, že pokud budeme mít určité vojenské schopnosti a budeme mít spojence, můžeme se bránit, být efektivní a v konfliktu následně zvítězit. Vychází to taky z pochopení, že v určitém časovém úseku je navýšení výdajů dosažitelné a proveditelné.
Moje osobní odpověď pak je, že je potřeba převzít odpovědnost, což je dle mě ten nejsilnější argument. A pro to máme širokou podporu ve společnosti.
Navyšování výdajů je teď velké téma a už se blížíme summitu v Haagu, kde doufám, že se dohodneme na závazku pěti procent HDP, což je potřebné. V jiných zemích musí dosáhnout lepšího pochopení potenciálních důsledků i malého konfliktu někde v první linii NATO. Takový konflikt by totiž přinesl celou kaskádu ekonomických, humanitárních a dalších důsledků pro všechny.
Pokud by NATO nebylo v určité situaci efektivní, tak to nebude už jen o Alianci, ale i o Evropské unii, protože v rámci členství existuje článek 42.7. (o kolektivní obraně – pozn. red.), který není neaktivní. Kdyby zafungoval, došlo by k obrovskému kolapsu všech organizací, běžného způsobu života, měn nebo pracovních míst. Nešlo by jen o jedno území někde zapouzdřené na mapě. Byla by to válka v Evropě a ve světě.
Právě z tohoto důvodu by měl být zájem každého z nás dělat vše tak, abychom se tomuto scénáři vyhnuli. Jediný způsob, jak toho docílit, je rozvíjet naše ozbrojené síly a ukázat Rusům, co se stane, když naruší naše hranice nebo poruší zájmy naší národní bezpečnosti.
Takto to funguje, stojí to peníze, ale pokud si chceme užívat způsobu života, který máme teď, budeme muset více investovat. Jsem rád, že existuje stále více zemí, které to chápou a jsou odhodlány dělat víc.
Nedávno se objevily informace, že Spojené státy sníží počet vojáků v Evropě. Americký velvyslanec při NATO Matthew Whitaker uvedl, že k těmto diskuzím skutečně dojde po summitu v Haagu. Není to přesně to, co si Rusko přeje? Co by snížení počtu vojáků USA znamenalo pro bezpečnost Evropy?
To je Putinův vlhký sen, že Američané opustí Evropu se vším, co tu mají, a že všechny americké vlajky zůstanou pouze na území USA. Jsem si jistý, že se to nikdy nestane. Nikdo z těch, kteří jsou dnes v rozhodovacích pozicích, se toho nedožijí.
Existuje mnoho důvodů, proč k tomu nedojde. Každá administrativa přezkoumává svoji pozici ve světě a v Evropě. Právě to se teď děje, jak slyšíme od našich amerických přátel. Neznamená to ale, že se sníží počet vojáků. Naopak, může se zvýšit. Odpověď ale zatím neznáme. Máme ale všechny argumenty, politické i ekonomické, proto, aby tu americké jednotky zůstaly.
Domnívám se, že když splníme náš úkol a ukážeme našim americkým spojencům, že to myslíme vážně a že jsme odhodláni investovat více do obrany, tak že tím také ovlivníme jejich rozhodnutí. Musíme tedy znovu pochopit, co je v sázce. Pokud totiž budeme plnit své povinnosti, oni budou také. Jsou v Evropě nenahraditelní, závisíme na jejich přítomnosti. Právě proto musíme veškeré plánování dělat s nimi.