Už si to nemůžeme dovolit. USA za 12 dnů bojů s Íránem spotřebovaly čtvrtinu zásob antiraket THAAD

USA měly v Izraeli dva komplexy THAAD, což bylo poprvé, kdy byly dva v jedné zemi. „Co vím, USA nikdy nenasadily v jedné zemi dva systémy THAAD,“ řekl Dan Shapiro, který za bývalého prezidenta Joea Bidena vedl v Pentagonu oddělení pro Blízký východ.

Během dvanácti dnů z nich Američané podle zdroje listu The Wall Street Journal vypálili přes 150 interceptorů. To je skoro čtvrtina amerických zásob těchto antiraket. Každý systém THAAD má šest odpalovacích zařízení a 48 interceptorů.

Spotřeba byla tak vysoká, že Američané zvažovali, že by antirakety, které si už koupila Saúdská Arábie, byly poslány do Izraele. Jednání o tom byla složitá, protože během konfliktu bylo potřeba chránit i Rijád a hlavně ropnou infrastrukturu.

„Během války jsme žádali každého, aby přispěl,“ uvedl americký zdroj serveru Middle East Eye, „když to nezabralo, pokoušeli jsme se o dohodu. A netýkalo se to jen jedné země.“ Dva americké zdroje ale serveru sdělily, že Rijád řekl ne.

Spotřebovány však byly i zásoby interceptorů do dalších systémů, ať už izraelské Arrow 3, tak rakety SM-2, SM-3 a SM-6 do námořního systému Aegis na torpédoborcích řady Arleigh Burke. Potřeba byly především interceptory SM-3, které mohou také likvidovat balistické rakety před návratem do atmosféry a mají delší dosah než THAAD, uvedl list The Wall Street Journal.

Během dvanácti dní USA vypálily 80 raket SM-3. Protože své zásoby vyčerpaly, musely systémy po konfliktu zamířit do přístavu. Americké námořnictvo je nemůže přebít na moři, protože se těžké rakety musejí spustit do úzkých vertikálních odpalovacích šachet, což nejde na moři, když se loď houpe.

I když desítky íránských raket vrstvenými systémy protiraketové obrany pronikly, Izrael poděkoval Spojeným státům, že mu pomohly zachránit tisíce životů. Některé íránské rakety ale zabíjely a ke konci konfliktu přibývalo těch, co se dostaly nad území Izraele, což může souviset i s tím, že se vyčerpával počet interceptorů. Konflikt ukázal, že některé systémy nebyly tak efektivní, jak se očekávalo, což platí zejména o SM-3.

SM-3, která byla poprvé nasazena do boje loni, nezničila tolik cílů, jak se očekávalo. „Není zatím jasné proč,“ uvedl pro list The Wall Street Journal zdroj z Pentagonu. Výrobce RTX to ale rozporuje.

Vysvětlení nabídl Tri Freed z laboratoře aplikované fyziky na univerzitě Johnse Hopkinse: „V chaosu mohlo více lodí vypálit na stejný cíl, protože komunikace mezi loďmi je slovní. Prostor navíc byl plný klamných cílů, odhozených prvních stupňů raket a trosek. Dosáhnout úspěšného zničujícího zásahu v takto zahuštěném prostoru je stále komplikovanější s tím, jak stoupá počet balistických raket.“

Hlavním problémem však není menší efektivita některých systémů, ale nedostatečné zásoby antiraket ve skladech, když jimi zahýbal konflikt trvající 12 dní se zemí, která přece jen není tak technologicky vyspělá jako supervelmoci Čína a Rusko. Protiraketová obrana přitom nabývá na významu, protože balistické rakety se stále častěji stávají zbraní využívanou i méně vyspělými zemi, což ukazuje třeba Jemen.

„Další obavou je, že by to Íránci mohli zopakovat. My už si to nemůžeme znovu dovolit,“ řekl Freed.

Viceadmirál Brad Cooper, který brzo stane v čele Centrálního velitelství, pod něž spadá oblast Blízkého východu, dal v Kongresu najevo obavy: „Znepokojuje mne všechno, ale jednou z obav by mohla být munice a velikost jejích zásob.“

Zbrojovka Lockheed Martin uvádí, že už plánuje zvýšit kapacitu výroby raket pro systém THAAD. Podle Wese Rumbaugha ze Střediska pro strategická a mezinárodní studia doplnění stavu zabere více než rok a přijde na půldruhé až dvě miliardy dolarů.

To ale je docela optimistický odhad. Lockheed slibuje navýšit výrobu na sto kusů za rok. Pentagon objednává pro příští fiskální rok 37 interceptorů do THAADu, podle údajů CNN v tomto fiskálním roce dvanáct, přičemž v minulém to bylo 11.

Jeden přijde na třináct milionů dolarů, jeden do systému Aegis SM-3 pak podle verze pět až 25 milionů dolarů.

Problémem je i nedostatek samotných systémů. Dva jsou v Izraeli, dva v oblasti Guamu a Jižní Koreje, dva v USA, jeden si pořídila Saúdské Arábie.

Každý nasazený by však měl mít jeden v záloze ve skladech kvůli potřebě oprav a modernizacím, nejlépe však dva, aby se současně na jednom mohli vojáci cvičit.