Článek
Podle Larysy Sydorenko z Armády spásy tito mladí spadnou do pasti hned po příjezdu. Aby totiž získali dočasnou ochranu a zaregistrovali se, musí navštívit Krajská asistenční centra pomoci Ukrajině.
„Pak vyjdou a vídáme tam třeba jen 200 metrů od vchodu muže v dodávkách, kteří si mladé kluky odchytávají a nabízí jim práci i s ubytováním zdarma. Rovnou je pak někam odvezou a ti pak na místě zjistí, že musí pracovat třeba šest dní v týdnu dvanáct hodin denně a žijí na přeplněné ubytovně,“ popisuje. Muži, kteří je lákají, jsou podle ní Ukrajinci, ale i Češi.
„Tito kluci často nevědí, jak to u nás chodí,“ podotýká. Podle ní pak často pracují bez smlouvy a nedostávají ani pořádně zaplaceno.
„Když chtějí skončit, tak jim vyhrožují, tvrdí jim, že přijdou o povolení k pobytu a řeknou jim, že musí okamžitě vypadnout. Tito chlapci pak skončí z hodiny na hodinu někde uprostřed pole, bez peněz, bez kontaktů a vůbec netuší, kde jsou,“ pokračuje.
Podle ní se pak potulují a přespávají, kde se dá. „Jednoho našeho klienta, než k nám přišel, pak ještě okradli o doklady i o zbytek peněz, když usnul v metru,“ vypráví.
Zóna nikoho
Právě proto nevládní organizace jako Člověk v tísni nebo Armáda spásy provozují chráněné bydlení pro mladistvé uprchlíky bez doprovodu. Stát se o ně doteď neumí postarat.
„Jsou už v mnohém samostatní, ale ne zcela. Dostávají se tak do zóny nikoho. Mohou sice pracovat, ale málokdo je legálně zaměstná. Bez doprovodu nemohou podat žádost o dávky nebo přihlášku do školy,“ říká Vlastimila Sachrová z Člověka v tísni.
Za poslední dva roky nabídli ubytování v Bezpečných přístavech víc jak stovce mladých uprchlíků, kterým bylo většinou kolem 17 let. To je totiž věk, kdy mladí Ukrajinci končí ve své zemi střední školu.
Podobné zařízení vytvořila i Armáda spásy. Pojmenovala ho Hnízdo a jde o čtyřpatrový bytový dům v Praze. Nyní se stará o asi 25 klientů. Ti už dosáhli zletilosti, studují i vysoké školy a pracují. Na místě můžou zůstat až do svých 26 let.
Někteří z nich se už nemají kam vrátit. Rodiče neměli nebo o ně přišli během války. Tamní pracovníci jim pomáhají s lékaři, úřady, kaucemi na byt i školou. Nahrazují rodinné zázemí.