Článek
V první polovině konfliktu dokázalo izraelskou protiraketovou obranou proniknout jen osm procent íránských raket. Ve druhé polovině to už bylo 16 procent íránských raket, které dokázaly uniknout detekci nebo zásahu antiraketou, uvedl ve Washingtonu sídlící Židovský institut po americkou národní bezpečnost (JINSA).
Nejúspěšnější útok Íránci podnikli 22. června, tedy dva dny před koncem konfliktu, kdy Izrael zasáhlo deset z 27 vypuštěných raket. „To ukazuje, že Írán se dokázal úspěšně přizpůsobit izraelské obraně tím, kdy, jak a co vypaloval,“ řekl listu The Wall Street Journal Ari Cicurel z JINSA.
Ve statistice jsou jenom rakety, které neselhaly při vypuštění a nebyly sestřeleny už cestou k Izraeli, ale pouze ty zachycené v izraelském vzdušném prostoru, uvedla Mora Deitchová, která vede středisko datových analýz na Institutu pro národní bezpečnostní studia při univerzitě v tel Avivu (INSS). Nerozlišuje mezi raketami, které unikly interceptorům, a těmi, které nebyly záměrně stíhány, protože jejich dopad do otevřených oblastí nepředstavoval nebezpečí.
Izrael data nekomentoval, protože údaje o úspěšných zásazích interceptorů nesdílí. I veřejná vyjádření Izraele ale ukazují, že úspěšných průniků přibývalo. Veřejná vyjádření izraelských představitelů během konfliktu uváděla úspěšnost zásahů mezi 90 a 95 procenty. Po příměří ale izraelské obranné síly mluvily o 86 procentech zachycených raket.
Teherán se přizpůsoboval
První vlny íránských střel se Izraeli dařilo úspěšně likvidovat. Protože Izrael také podnikal útoky na odpalovací zařízení, Teherán musel změnit taktiku. Nemohl vypouštět starší střely kratšího doletu ve vlnách, ale musel nasadit pokročilejší střely s delším doletem, které vypouštěl z větší hloubky svého území.
Nejméně na dvě izraelská města dopadly hypersonické střely Fattah-1, které klesají k zemi pod velmi strmým úhlem desetinásobnou rychlostí zvuku, což komplikuje jejich detekci a zkracuje dobu zásahu proti nim. Úspěšně proti nim mohou zasahovat jen systémy Arrow 3 a Davidův prak. Jejich likvidaci ještě ztěžuje skutečnost, že tyto střely jsou schopné se interceptorům vyhnout.
Írán také změnil způsoby vypouštění. Záhy upustil od nočního vypálení velkého počtu raket a vypouštěl za světla menší počty na různých místech. Teherán se také zaměřoval na útoky na vzdálenější, hůře chráněná místa, u nichž se útok tolik nepředpokládal, a měnil intervaly mezi útoky. „Pokoušeli se rozdělit izraelský obranný systém,“ uvedl expert na rakety Jehošua Kalinsky z INSS.