Článek
Ve středu 8. prosince v 19 hodin, v době, kdy Praha byla spoutána dopravním kolapsem a výlukou v metru, se klášterem v Emauzích rozezněla svobodomyslná a uvolňující hudba jednoho z nejvšestrannějších skladatelů 20. století, Bohuslava Martinů.
Konal se zde jeden z mála, ne-li toho večera vůbec jediný koncert u příležitosti významného výročí tohoto hudebního velikána. Koncert uspořádala česká hudební společnost Sdružení přátel krásných umění a Nadace a společnost Bohuslava Martinů.
Hudba zazněla ve virtuózním provedení skupiny mladých umělců: Lenka Kůsová – housle, Jan Palouček – housle, Anežka Ferencová – viola, Judita Škodová – violoncello, Pavel Voráček – klavír, Monika Abrahamová – flétna, Jan Stojánek – klavír.
Mimo jiné byl proveden výběr z cyklu Nový Špalíček, v němž excelovala sopranistka Anna Kubištová-Dolejší. Dále zazněla Sonáta pro flétnu, housle a klavír a na závěr Klavírní kvintet č.2. Příjemným a obsahově velmi zajímavým slovním doprovodem večer obohatil profesor Ivan Štraus, předseda Nadace Bohuslava Martinů.
V posledním období svého života Martinů, proslulý svou invencí a mimořádnou hudební fantazií, vyslovil zajímavou a rozhodně nadčasovou myšlenku: „Umělec se stále ptá po smyslu života, svého vlastního i lidstva, hledá pravdu. Systém neurčitosti otevírá naše každodenní životy. Tlak mechanizace a uniformity je pro člověka impulzem k tomu, aby protestoval a umělec má jen jednu možnost, jak tento protest vyjádřit a tím je jeho hudba.“
Bohuslav Martinů se svými více než 400 opusy vyjadřoval svůj „protest“ velmi aktivně a každá skladba je naplněna jedinečnou hloubkou jeho osobnosti. Jak ostatně velmi výstižně při tomto slavnostním večeru glosoval pan profesor Štraus: velký skladatel nepotřebuje příliš mnoho not, aby vytvořil hudební šperk.