Kadyrov se odmítl setkat s propuštěnými zajatci, mají se vrátit na frontu ukázat odvahu

Kadyrov se k otázce vyjádřil na svém účtu na telegramu, kde nepřímo obvinil zajatce, že se vyhýbají boji. „Výmluvy mohou být různé, voják ale musí dokázat, že neměl jinou možnost. Dokázat to je nutné návratem do první linie. Proto jsem se s navrátilci nesetkal,“ uvedl.

Pak zmínil v muslimském světě tak důležitou věc: „To není jen otázka cti každého jednotlivého vojáka, ale také otázka cti celé jednotky, celého pluku, ve kterém vojáci slouží. Ať dokážou, že neutekli z boje, nebáli se střetnout se s nepřítelem a nehledali možnost složit zbraně a zachránit se před kulkami.“

Za příklad jim dal Kirgize Mucichanova, který byl zraněn a zajat, ale vrátil se, vyléčil se a zase šel do tvrdých bitev jako člen speciální jednotky Achmat, kde měl dobré výsledky.

„Zajetí není zločin,“ připustil Kadyrov, jenž ukázal, že není tak radikální jako japonští militaristé za druhé světové války, kteří zajetí odmítali a i v bezvýchodných situacích pokračovali v boji, dokud nepadli.

„Všemu rozumím a jsme rádi, že vojáci zůstali živí,“ přiznal čečenský prezident a věnoval se okolnostem zajetí pětice propuštěných. „Hodinu předtím, než upadli do zajetí, se spojili pomocí vysílačky a hlásili, že jim dochází munice,“ uvedl Kadyrov.

Ani to však není podle Kadyrova důvod upadnout do zajetí. „Každý voják nesmí jen bezmyšlenkovitě střílet, ale přemýšlet o každé ráně, starat se o každou patronu,“ dodal.

„Domnívám se, že by se u čečenského vojáka neměly objevovat žádné důvody, aby upadl do zajetí,“ napsal dále čečenský prezident a připustil i své pochybení.

„Uznávám, že je to i moje vina, že nebyli na takovouto situaci dostatečně připraveni a plně nepochopili, že voják musí plánovat, jak použije munici,“ doplnil.

Nic to však nemění na tom, co mají propuštění zajatci udělat. „Nyní mají kluci šanci dokázat sobě, svým kamarádům, veliteli, celé zemi, že to (zajetí) byl vynucený krok,“ dodal s tím, že přísaha, povinnost a čest jsou nade vše.