Článek
V jeho pražském ateliéru v ulici Na Bojišti to vypadá jako v obyčejném ateliéru, ale při bližším zkoumání přijdete na to, že technika je skutečně z jiného století. Přístroj se jmenuje ARCA Swiss a fotí se na plochý film 5 × 4 palců, tedy 12,7 × 10,2 cm.
„Já fotím jako každý jiný. Navíc ale fotím fotoaparátem, který je sice starý asi jenom 60 let, ale dělá fotky metodou, jaká se používala před 100 až 150 lety,“ vysvětluje Novinkám fotograf s dlouhou historií pracovní činnosti v nejrůznějších českých médiích.
Francouzský kuchař vařil v michelinské restauraci, skončil v české vísce na Vysočině
Složitý proces
K jeho výbavě patří nejen přístroj jako takový, světla a další vymoženosti dnešní doby, ale také vymoženosti doby minulé.
„Dřív se fotilo na skleněné desky, ale ty se rozbíjely. Potom se vyvinul plochý film, který už byl nehořlavý a kvalitní, ale i na něj se dnes fotí už málo,“ vysvětluje a my hned vidíme, jak fotografie vzniká. A je to tedy věda.
Fotograf Jaroslav Jiřička fotí na 60 let starý fotoaparát technikou, která se používala před více než 100 lety.
Modelka Bára sedí na židli kousek od fotoaparátu, fotograf ji nasvěcuje a připravuje si černou látku, kterou si dává na hlavu. „Říká se jí takzvaná jeptiška, abych viděl dobře na matnici. Princip je stejný, jako když vám svítí do mobilu sluníčko,“ usmívá se profesionál.
Jakmile klečí zahalený u přístroje, bere do ruky zaostřovací lupu a speciálním posunem ruky zaostřuje. Proces trvá pár minut navíc.
Nastává chvíle, kdy se modelka nesmí ani o píď pohnout, protože ostrost je jen v úzkém pásmu. Jiřička bere do ruky kazetu s plochým filmem, zasune ji do přístroje a nastavuje na objektivu ještě poslední detaily.
Poté stiskne drátěnou spoušť, která už se dnes rovněž prakticky nepoužívá. Pak spoušť pustí, vytahuje kazetu s filmem, obrací ji a mačká spoušť znovu. Na plochém filmu jsou v tu chvíli dvě fotografie. Tedy pokud se nic nepokazilo. V tu chvíli následuje fáze modlení, jak s úsměvem podotýká fotograf.
Krmil své slepice moučnými červy. Z červího trusu nakonec vyrobil kvalitní hnojivo
Jde o to zvěčnění, zastavení času
Podle Jiřičky jsou tyto fotografie diametrálně odlišné od těch, které běžně známe.
„Je to jakési zvěčnění. Před 150 lety jste přišli do fotografického salonu a udělali vám jednu nebo dvě fotografie. Vy jste na to byla připravená, možná jste si doma zkoušela před zrcadlem, jak ta fotografie bude vypadat. Bylo to takové slavnostní, trošku nadčasové a z té fotografie je to vidět,“ vysvětluje.
Jiřička děla portréty jen černobílé.
Dokonalost není priorita
Jiřička používá pouze černobílé materiály, je to podle něj dobové a má to genius loci. Dodává, že kazy na fotce nejsou problémem. Naopak. Dodávají snímku další dobový nádech.
„S normálním aparátem udělám párkrát cvak a je to. Tady musím něco otevřít, něco zavřít, něco posunout, kopnout do stativu a pak to dělat všechno znovu a celý proces musíte dělat přesně jako pilot,“ říká a dodává, že vynechání jediného kroku v celém postupu může celou fotografii znehodnotit.
Nejlepší italský olivový olej? Vyrábí ho známý hudebník a voní po artyčocích
Film se vyvolává ve speciální vývojnici v klasické temné komoře s červeným světlem, přesně tak, jak to známe ze starých filmů.
Tuto techniku v Česku používá stále dost lidí. Líbí se jim retro, fotí krajinky. Jiřička si ji ale zvolil kvůli portrétům.
„Je to zastavení času. Přístup ke člověku, kterého fotíte, je tímto způsobem naprosto jedinečný a jinak ho neuděláte,“ uzavírá fotograf, který rovněž pořádá kurzy pro veřejnost.