Na pomoc dětem jede na kole z Abú Dhabí do Brna. Kvůli válce s Íránem ale musel i do autobusu a taxíku

Kamermeier, známý jako Majk na cestách, vyrazil z Abú Dhabí koncem ledna s tím, že trasu dlouhou 11 tisíc kilometrů přes 11 zemí zdolá do konce dubna. Cesta je zároveň dobročinnou akcí. Cestovatel totiž za každý ujetý kilometr plánuje přispět jednu korunu na podporu dětí se závažným zdravotním postižením, a to v rámci projektu Jedna se počítá, jenž běží pod patronátem organizace Dnes pomáhám.

Po zahájení útoku Izraele a USA na Írán se ale Kamermeierovi změnily plány. „Když jsem měl projetou oblast Perského zálivu a vstupoval jsem z Kuvajtu do Iráku, tak začaly problémy v Íránu. Říkal jsem si, že nebudu pokoušet osud a riskovat, že se něco stane nebo že mě bude muset někdo zachraňovat. Proto jsem se rozhodl tuto zemi rychle opustit,“ vysvětlil Novinkám Kamermeier.

V Iráku, který má dlouhou hranici s Íránem, tak strávil na kole pouhý jeden den. „Vzdušný prostor je uzavřený, proto jsem se pomocí autobusu a taxíku dostal na sever, na irácko-turecké hranice. Teď už je za mnou Středozemní moře,“ přiblížil Kamermeier.

V bezprostředním ohrožení ale prý nebyl. „V Iráku nebyla špatná nálada, dostal jsem i pozvání na čaj. Ale lidé tam na počátku konfliktu vlastně moc nevěděli, co se v sousední zemi děje. Každopádně i když už jsem byl tou dobou dost opálený, asi by nebylo dobré, kdyby mě měli za Američana,“ řekl cyklista.

Ačkoliv ho samozřejmě mrzí, že musel trasu zkrátit, bezpečí má na prvním místě. „Když jsem to tak počítal, bude to o 2500 kilometrů kratší, takže místo 11 000 ujedu na kole asi 8500 kilometrů. Protáhnu si to možná někde v Evropě, ale bude záležet i na počasí. Do Turecka jsem měl dorazit až za tři týdny,“ řekl cestovatel.

Nyní je na cestě přes pět týdnů. Někdy ujede víc, někdy méně, záleží hlavně na terénu. „Nejvíc jsem ujel 210 kilometrů za den, ale průměr si držím kolem 160 až 170 kilometrů za den. Někdy mám i volno,“ dodal sportovec. Cestou se projel po okruhu pro formule 1, jel v dálničním provozu u Dubaje nebo projížděl pouštními úseky. Jedním z vrcholů jeho cesty bylo zdolání nejvyššího horského hřebenu Spojených arabských emirátů Jebel Jais (tyčí se až do výšky 1934 m n. m.), silné momenty pak přinesla i nečekaná pomoc místních, kteří cyklistovi nabídli podporu a nocleh uprostřed pouště.

Přestože se Majkova původní trasa zkrátí, nemusí to mít na výslednou částku vybranou pro nemocné děti takový vliv. Zapojit se totiž může i veřejnost. Peníze poputují na rehabilitace, kompenzační pomůcky a další péči pro konkrétní děti. Jejich příběhy jsou zveřejněné na webu, kde zájemci najdou také informace, jak přispět. „Když vím, že každý můj kilometr může pomoci konkrétnímu dítěti k lepšímu život, únava jde stranou. To je ten nejlepší hnací motor,“ řekl Majk na cestách.