Článek
Je jednoznačné, že porážku utrpěl Teherán. Jaderné zbraně nezíská a jeho raketové síly dostaly výprask, z jakého se nemusejí hned tak vzpamatovat. Většina vedení íránského režimu byla zlikvidována. Americký prezident Donald Trump dokonce přiznal, že mezi zabitými jsou i ti, u nichž se počítalo, že by se s nimi mohlo jednat o konci války.
Vítězem je Izrael, a to bez ohledu na to, jak dlouho bude válka pokračovat. Zbavil se íránské hrozby, která pro něj byla největší a mohla být i nejfatálnější, kdyby Teherán získal jadernou bombu a rozhodl se ji použít. Írán postupně zbavil jeho prodloužených rukou v podobě Hamásu a Hizballáhu. Tyto teroristické organizace sice nezlikvidoval, ale jejich sílu natolik omezil, že už nebudou moci někde z bezpečí vypalovat celé salvy raket. Neznamená to ale, že Izraeli nebudou do budoucna hrozit další krvavé teroristické útoky s oběťmi na životech.
Rusku už nikdo nevěří
Dalším poraženým je Rusko. Přišlo o jednoho z největších spojenců a může zapomenout na snahy uchytit se na Blízkém východě a přes něj pronikat do Afriky. Tyhle ambice omezil už pád syrského režimu prezidenta Bašára Asada, nyní už však nemá v oblasti žádného kompetentního spojence. A zároveň nikdo nebude stát o něj, protože se ukázalo, že svým spojencům na pomoc nepřichází.
Tady se nemůže vymlouvat jako v případě Venezuely, že na takovou dálku se těžko pomáhá. Pro relativně blízký Teherán nehnulo ani prstem stejně jako loni v červnu při dvanáctidenní íránsko-izraelské válce. Obě země sice mají dohodu o spolupráci ve všech oblastech včetně obrany, ale není tam doložka, že se napadené zemi přijde na pomoc. Moskva jasně ukazuje, že se na ni nedá spolehnout. Není to Moskva z roku 2015, která vyslala jednotky do Sýrie a pomohla udržet u moci tísněného Asada.
Bát se nyní může Kuba, která ztratila svého venezuelského ropného sponzora a navzdory smlouvám uzavřeným v Moskvě zůstane jako kůl v plotě.
Americký prezident Donald Trump sice vysněnou Nobelovu cenu za mír nezíská, ale může se prsit, protože ukázal, jak silné jsou americké ozbrojené síly. Úspěšný útok na Írán je něco jiného než zabít pár desítek kubánských poradců a vojáků v Caracasu a odvléct prezidenta Nicoláse Madura. USA potvrdily svou pověst supervelmoci. Trump dosud dával najevo spíše izolacionistické a neintervenční tendence, ale teď se ukazuje, že se mu role světového četníka číslo 1 zalíbila.
V případě USA však platí ono známé nechvalme dne před večerem. Trump už otevřeně přiznal nejhorší možnost, že se v Íránu dostane k moci stejně špatný režim, jako je ten současný. Šéf Bílého domu se sice snaží vymanit se z dlouhé tradice dosazování nevhodných postav do vedení jiných zemí. Snad nejhorší bylo nahrazení ne úplně loajálního Norodoma Sihanuka v Kambodži Lon Nolem, které vedlo k vítězství brutálních Rudých Khmerů. Tomuhle se Trump vyhnul ve Venezuele a opatrný je i nyní.