Sudetský tulák. Jak Švédové řádili v pohraničí

Běžným lidem bylo celkem jedno, která armáda se u nich doma zrovna usadila. Protestanti, nebo katolíci, vždy to byla pohroma. Ekonomicky šel celý kraj ke dnu, města odváděla povinné kontribuce na obrovské armády a pokud odmítla, hrozilo jim vypálení.

Např. těžce zkoušená Kadaň se musela starat např. o 1500 jezdců a 12 kompanií pěchoty Jana Wachtmeistera. Švédští vojáci se přitom chovali jako normální zloději - lezli do sýpek a statků, kradli vše, co našli. Zkušené obyvatelstvo si ale cennosti většinou schovalo. Vedle rabování fungovaly pravidelné odvody. Kvůli své poloze na mezinárodních trasách nabyla Kadaň významu i pro tažení známého švédského vojevůdce Jana Gustafssona Banéra.

Také Chomutov zchudnul, z velkého města se proměnil v ubohé, zadlužené městečko. Obyvatel ubylo, přesto museli živit vojáky. Proto císaře několikrát prosili, aby jim odpustil daně a ukončil umísťování vojsk ve městě. Nejhorší bylo období 1634-1635, kdy špatná úroda nemohla uživit ani místní, natož tisíce cizích vojáků. Podobně dopadla města Most, Teplice, Louny či Ústí nad Labem.

Často se v souvislosti s Krušnohořím hovoří o osobě Jana Banéra a bitvě u Přísečnice. Banér pocházel ze staré švédské rodiny. Narodil se na zámku Djursholm v roce 1596. Jeho otcem byl zpočátku mocný říšský rada Gustav Banér, jenže později ho popravili a rodina upadla v nemilost.

Jan Banér zřejmě od dětství snil o armádě a nový král Gustav II. Adolf mu poskytnul řadu příležitostí blýsknout se v boji. Poprvé se mohl ukázat při obléhání ruského Pskova a v roce 1621 při obléhání Rigy, kde byl raněn. O čtyři roky později jej král pasuje na rytíře a jeho význam ve švédské armádě evidentně roste.

Jeho osobnost však bývá popisována jako vzteklá, labilní. Snadno se rozzuřil a někdy propadal v pláč. Byl alkoholik. Svou rodinu měl zřejmě opravdu rád, ale hrozně se choval k civilnímu obyvatelstvu.

V odborné literatuře je podrobně popsán jeho vpád do Čech v letech 1639-1640, který zde nebudeme dlouze popisovat. V té době si Švéd udělal hlavní stan na zámku v Brandýse nad Labem. Nedalekou Prahu vzhledem k nedostatku děl a pěšáků nedokázal ovládnout.

V roce 1641 už Jan Banér z Čech ustupoval. V březnu se snažil přes Kadaň a horskou Přísečnici dorazit do Saska. Švédové občas ještě využívali zbytky krušnohorských hradů k dočasné obraně.

Banér se svými muži cestoval rozbahněným Krušnohořím, až koncem března dorazili do Kadaně, kde se utábořili. Nejdříve odeslali 26. března 1641 pomalé dělostřelectvo, aby vystoupalo do Přísečnice, kde došlo ke krátké, ale asi ne úplně bezvýznamné bitvě, kterou zachytil známý vlámský barokní malíř Pieter Snayers.

Banérův nepřítel, katolický vojevůdce Ottavio Piccolomini, tábořil v Ostrově nad Ohří, hodně blízko Kadaně, nebezpečí napadení bylo tedy bezprostřední. Banér prchal do hor, zatímco první Piccolominiho jednotky podle dobových zpráv spěchaly pouhou hodinu nebo dokonce půl hodiny za posledními Švédy.

Banér v Přísečnici umístil dělostřelectvo na pahorek u lesa (měl asi šedesát děl) a prý vytvořil i vozovou hradbu. Počet mužů se podle různých zpráv mohl pohybovat kolem 6000 až 14 000. Vystoupat v březnu z Kadaně do Přísečnice muselo být pro Švédy i pro císařské vyčerpávající, nahoře sníh, dole bahno a mezi tím tisíce lidí, vozů a děl tonoucích v břečce.

Švédští střelci měli lepší pozici na kopcích nad Přísečnicí, ale zásadně to nepomohlo. Nejtvrdší boj se strhl o tamní zámek, ve skutečnosti se ale většina armády bojů vůbec nezúčastnila - Banér už si nedělal ambice císařské rozdrtit, v podstatě chtěl utéct do Saska. Střetly se spíše stovky mužů než tisíce. Město v údolí poměrně brzy ovládli císařští a pak už zbyla jen děla na kopci, která Banér obětoval a ujížděl na Lipsko, přičemž za sebou dělal záseky, aby ho Piccolomini nemohl pronásledovat. Jeho muži na kopečku za městem zajali zbytky Švédů a děla zabavili. Bitva skončila.

Město bylo zcela zničené, vypálené. Oslabený Banér krátce po svém neslavném odjezdu z Čech zemřel v německém Halberstadtu.