Bumbal jak Brumbál. Sloupek Štefana Švece

Jenom těch nadávek, co dokážeme říct! Neexistuje ve spisovné řeči slovo, které by mělo tolik synonym jako v řeči nespisovné kretén. Nebudu vám je tu vypisovat, vzpomenete si sami. A kdo si chce rozšířit slovní zásobu, ať se podívá do Šmírbuchu jazyka českého od Patrika Ouředníka.

Nebo ta úsloví! Mám tchána z Moravy, rozšafného a šikovného, který mě tuhle sledoval, jak se snažím něco dělat rukama. „Neblbni, bude to vypadat jak z kozepíče patrontaška,“ pravil a můj vnitřní češtinář zaplesal okouzlením (můj vnitřní rukodělník ovšem plakal).

O sprosťárnách a úslovích toho už odvážnější bohemisté napsali mnoho. Vždyť vedle Šmírbuchu máme ještě nejméně dva další slovníky nespisovné nebo nekonvenční češtiny. Za svůj vlastní objev ale pokládám takzvané univerzální jazykové nabíječky.

Netušíte? Jsou to první půlky přirovnání, za které můžete přidat cokoliv a bude to fungovat. Dejme tomu „ožralej jak…“. Dán, samozřejmě. Slíva. Ale klidně třeba baloňák. Paladin na bojišti. Krabička od tiktaků. Nafukovací tramvaj. Máte nepřeberně možností, co si dosadit za „ožralej (nadranej, lízlej, sťatej) jak…“, a ve většině případů to bude znít skvěle. Nadranej jak závodní houpačka. Sťatej jak palindrom.

Univerzálních jazykových nabíječek je dost. „Blbej jak…“ Taky: „Má ránu jako…“ Anebo klidně: „Čuměl jak…“

Zvlášť půvabná je jejich demokratičnost. Vhodně doplnit je dokážou univerzitní profesoři i dělníci od pásu, doktorky filosofie i prodavačky v Lidlu. Jediným měřítkem je míra přirozené jazykové tvořivosti, která není skoro nikdy dána školou. Netvořiví lidé je nepoužívají vůbec, ti běžní je doplňují podle starých vzorců („čuměl jak puk“, „blbej jak pučtok“), nejznamenitější si tvoří vlastní variace. Čuměl jak Hitlerovo varle. Má ránu jako bikini na Mont Blanku.

Čeština je nejkrásnější ve svých nejrozpustilejších patrech. A víte co? Možná bychom to měli říkat i dětem ve škole. Jednak by je hodiny bavily a krom toho by jim začalo být jasné, že rodná řeč je posvátná a úctyhodná.