Festivalový pramen: Konečně aktuálně

Není samozřejmě namístě v tuto chvíli hodnotit jeho kvality. Soutěží, a porota bude teprve v dalších dnech vybírat, který z filmů bude hoden některé z cen. Ale o to v tuto chvíli ani tolik neběží, byť ocenění na velkém mezinárodním filmovém festivalu je věc významná.

Jde o to, že Sbormistr je jedním z mála českých filmů, které se zabývají současným tématem. Konkurence a žárlivost mezi mladými adepty, v tomto případě pěveckých úspěchů, se týká stejně tak mnoha dalších oborů, ať jde o umění, nebo o sport. Za úspěchem za každou cenu se ženou děti i dospívající, aniž by ještě mohli umět domyslet důsledky. A je pohříchu snadné jimi manipulovat.

Je skvělé, že se Ondřej Provazník do takového tématu pustil, že je skoro bílou vránou mezi současnými filmaři, kteří točí buď filmy historické, nebo takzvaně odpočinkové, přičemž ty druhé bývají ve skutečnosti hlavně velmi slabé.

Případně ponory do nitra postav, proti čemuž nelze namítnout nic jiného, než že to zpravidla diváky nezajímá. Příkladem budiž vítěz karlovarského festivalu z roku 2017 Křižáček režiséra Václava Kadrnky, na který přišlo do kin jen něco málo přes tisíc diváků, nebo loňský soutěžní film Světýlka Beaty Parkanové, který v kinech vyhledalo podobně málo lidí.

O to sympatičtější je fakt, že letos mohl umělecký ředitel Karel Och a jeho tým vybrat film divácky vstřícný a přitom aktuální, jaké převažují na ostatních velkých festivalech. Pokud bude mít následovníky, možná se i oni na některý z nich i probojují.