Šéf GIBS se zastal policistů z mítinků: Je to mediální lynč

Řešíme případ z Borovan na jihu Čech. Ještě jsme to ne­ukončili, ale mohu konstatovat, že jako generální inspekce jsme v minulosti řešili řadu mnohem závažnějších zákroků, kde došlo k daleko významnějším újmám na zdraví či právech osob, proti nimž bylo zakročováno. Mediální odezva v tomto případě byla vůči zasahujícím policistům velmi silně negativní, někdy až hysterická a za hranou jejich presumpce neviny. Musím se vážně pozastavit nad tím, jaký se vůči nim spustil mediální lynč.

Jako orgán činný v trestním řízení máme to štěstí, že nás vůbec nezajímá, čí to byla demonstrace a proti příznivcům jaké politické strany se zasahuje.

Tyto politické a mediální komentáře jsou pro nás důkazně nezajímavý balast.

Každopádně to otravuje život a trochu odvádí od práce, ale musíme si na toto prostředí zvyknout a vzít na vědomí, že je to dnešní realita. My pouze na základě shromážděných důkazů nestranně rozhodneme, zda došlo ke spáchání trestného činu nebo kázeňského prohřešku. Ostatní mi nepřísluší, abych komentoval.

To je spíše věc ke komentování pro ministra vnitra či policejního prezidenta. Já budu komentovat pouze kauzu Borovany, a to po skončení našeho šetření. Ale ano, cítím to stejně, že atmosféra je velmi rozjitřená.

V souvislosti s policejní kauzou Dozimetr prověřujeme celou řadu informací. K dnešnímu dni mohu uvést, že není pravda, že by tam figuroval současný ředitel ÚZSI jako podezřelý. Navíc pokud jde o věcnou příslušnost GIBS, náš úřad by byl oprávněn prověřovat civilní osobu, která je dnes ředitelem ÚZSI, pouze v případě, že by taková osoba páchala trestnou činnost v součinnosti s policistou. Bez takové trestní součinnosti by byla pro jeho prověřování příslušná Policie ČR.

Ano, prověřujeme úniky, ke kterým tam mohlo dojít jak po zahájení trestního stíhání, tak i možnou trestnou činnost už v průběhu doby, kdy ta obviněná skupina ještě fungovala.

Obecně mohu potvrdit, že prověřujeme i možné úniky informací z policejních databází k obviněným.

Přesně tak. Zatím však ve věci nebylo dále rozhodnuto.

Jsem hlavně velmi rád, že ministr toto téma zvedl a že jsem měl možnost k tomu vystoupit na Bezpečnostní radě státu spolu s ním a představiteli státního zastupitelství. Je pravda, že v podstatě v každé politicky zajímavé kauze dochází k publikování relativně detailních a mnohdy i citlivých informací v tisku. Pokud je víc takových kauz, je i víc úniků.

Když shrnu naše poslední šetření, ať už jde o kauzu Dozimetr nebo před tím o případ obviněného soudce Zdeňka Sováka, kde jsme úniky prověřovali či nadále prověřujeme, pak mohu konstatovat, že v obou těchto případech většina zveřejněných informací v médiích byla čerpána z usnesení o zahájení trestního stíhání.

To bylo pečlivě odůvodněno, neboť v něm byly uvedeny i citlivé osobní informace získané z odposlechů či záznamů ze sledování. Navíc k těmto unikům došlo prokazatelně až poté, co se zmíněná usnesení dostala do rukou obviněných a jejich obhájců. Není to tedy tak, že by tady koloval trestní spis, ale pouze to usnesení, které bylo doručeno velkému počtu osob.

Takže ano, úniky do médií jsou pro orgány činné v trestním řízení i pro většinu obviněných nepříjemné, ale z posledních kauz nemáme žádné indicie, že by k nim došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení.

Případ z Borovan a kauza Dozimetr byly široce komentovány, ale spíš co se týká činnosti policie, nikoli té naší. Nevnímám, že by z úst politiků zazněla nějaká ingerence či kritika přímo na činnost generální inspekce.

V žádném případě. Od nikoho a nikdy! Pokud mohu mluvit za sebe, všem na potkání říkám, že generální inspekce neumí dělat na zakázku, zametat kauzy pod koberec a neumí účelově stíhat policisty, kteří dělají například kauzu, jež se třeba nemusí někomu líbit. To jsem řekl oběma premiérům i všem ministrům, se kterými jsem se pracovně potkal, a bylo to z jejich strany naprosto akceptováno. A říkám to i svým podřízeným.

To nebyli jen tito zmínění, ale i náčelník generálního štábu (Aleš Opata), náčelník Vojenské policie (Miroslav Murček), generální ředitel celníků (Milan Poulíček) nebo ředitel Finančního analytického úřadu (Libor Kazda).

Musím naprosto odpovědně říct, že jsem nezaznamenal žádnou vysloveně přímou negativní reakci vůči mé osobě, které bych byl osobně přítomen. Nicméně registruji šíření určitých pomluv a negativních informací. Ale to jsem si s řadou lidí už vyjasnil. Takže v současné době necítím žádné negativum ze strany kohokoli, kdo by vyvolával tlak na můj odchod.

V žádném případě k něčemu takovému nedošlo, to absolutně vylučuji.

Viděl jsem se s ním krátce počátkem května a na jeho žádost jsme se dohodli, že náš rozhovor nebudeme blíže komentovat, což respektuji. Byl to však naprosto korektní a kultivovaný rozhovor a mohu jednoznačně uvést, že na něm nezazněl žádný apel a ani náznak, abych na svoji funkci rezignoval.

Ještě jsem se nerozhodl. Ale vím, že to pro mě je a bude velmi těžké rozhodování. Musím si sám sobě odpovědět na otázku, proč dál a zda mi to stojí za to. Pokud si odpovím negativně, tak ani necítím nutnost celé funkční období dokončit za každou cenu do posledního dne.

Důvody odchodu musí komentovat zejména ti, co odcházejí, popřípadě jim nadřízení politici. Obecně však vnímám tento trend dosti negativně, že se to děje po každé výměně vlád, je to bohužel takový náš folklór. Zákonem pevně stanovená a garantovaná pětiletá funkční období u hlav bezpečnostních sborů se v tomto světle zdají poněkud iluzorní.

Pozitivní alespoň je, že ke změnám dochází relativně korektně a v poklidu, kdybych to měl srovnat třeba se Slovenskem. Je také dobře, že v rámci výměny přichází někdo, kdo byl prvním náměstkem, nebo alespoň je respektovaným odborníkem. Nikdo z nových hlav bezpečnostních sborů a jiných úřadů se nejeví jako typický politický exponent.

A moje spolupráce jak s původními, tak s novými šéfy sborů je korektní a těchto lidí si povětšinou lidsky i profesně velmi vážím.

Až na jednotky případů máme stejný počet kauz i trestně stíhaných osob jako v roce 2020. Byl to další covidový rok a jsem rád, že jsme se naučili v tomto ztíženém režimu normálně pracovat. Pokud jde o případy, které jsme realizovali, tak mohu být spokojen. Dařilo se nám dokumentovat řadu celkem složitých a dosti závažných věcí. Troufnu si tedy říct, že to byla dobře odvedená práce.

Myslím si, že jsme se naučili pracovat s informacemi a také vyhledávat a rozpracovávat závažnou trestnou činnost. V tomto trendu pokračujeme i v tomto roce. GIBS je podle mě v dobré kondici.

Zpracováváme samozřejmě běžné případy trestné činnosti, což je kriminalita nejrůznějšího typu. Občas jde i o případy, kdy jeden příslušník udává druhého a takto si s ním vyřizuje účty. Ale řešíme i věci skutkově a právně velmi závažné. Takové případy se ovšem někdy dokumentují třeba i několik let.

Také nesmíme zapomenout, že když jde o trestnou činnost policistů, je v řadě případů velmi sofistikovaná, protože znají metody a formy naší práce, a dokumentování kauz je pak skutečně často velmi složité.

Měli jsme za celou dobu jediný případ, tuším z roku 2018, kdy jsme řešili nějakou zpronevěru v našich řadách, od té doby nic. A to každopádně nezavíráme oči před činností našich příslušníků. Ti, u kterých jsem cítil, že by tam mohlo být určité nebezpečí z nějakých nekalostí, opustili naše řady, které se velmi významně obměnily. Z 279 příslušníků máme za čtyři roky zhruba 120 nových, takže se blížíme plus minus ke čtyřiceti procentům.

Těší mě, že přicházejí lidé, kteří jsou velmi respektovaní a kvalitní, a že mají zájem k nám jít. Navíc všichni musejí získat předem bezpečnostní prověrku na stupeň „důvěrné“, což nám tedy poněkud prodlužuje jejich výběr.

Jde o případ ze severu Moravy, který se navíc postupně rozrůstá. Naši inspektoři loni v dubnu obvinili v rámci vyšetřování rozsáhlého úniku informací hned z několika trestných činů dva policisty z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a jednoho z krajského policejního ředitelství Moravskoslezského kraje. Trestní stíhání se dotklo také čtyř civilních osob, z nichž dvě byly v minulosti rovněž u policie, a rovněž jedné právnické osoby.

Zjistili jsme, že policisté společně se dvěma bývalými kolegy měli poskytovat za úplatu neveřejné informace z policejních evidencí movitým podnikatelům. Záměrem bylo zjištění, zda jsou tyto osoby, případně jimi ovládané společnosti prověřované policií. V případě, že ano, by tak mohli podnikatelé konkrétní trestní řízení ovlivnit ve svůj prospěch nebo dosáhnout zmaření úkonů. Podnikatelé za poskytování této „ochrany“ zaplatili minimálně jeden milion korun.

Loni v květnu pak naši inspektoři rozšířili trestní stíhání o policistku z odboru obecné kriminality z krajského ředitelství Jihočeského kraje a také o jednoho bývalého policistu. Načež v listopadu bylo stíhání rozšířeno o dalšího policistu, jednu civilní i jednu právnickou osobu kvůli krácení daně.

Máme ještě několik dalších korupčních případů, například civilního zaměstnance věznice Rýnovice, který za úplatu pro­nesl odsouzeným za mříže minimálně sedm mobilních telefonů. V jiných pak figurují celníci či další policisté. Dílem jsme tyto případy odhalili na základě oznámení a dílem vlastním vyhledáváním, je to mix.

Dost často se nám daří dokumentovat i drogovou trestnou činnost, na které nějakým způsobem participují příslušníci bezpečnostních sborů.

Výrazně statisticky stoupla trestná činnost příslušníků Vězeňské služby. Jeden případ se týkal zmíněné korupce, ale co nejvíc hýbalo statistikou, byly případy určitého špatného zacházení s vězni. Jak jsem již uvedl několikrát v minulosti, na tuto problematiku špatného zacházení se zadrženými nebo vězněnými osobami klademe velký důraz. Takové případy nám hlásí velmi často i samotné bezpečnostní sbory nebo pak přímo poškození.

Některé případy jsou hraniční, ne všechny věci pak skončí odsouzením, protože často jsou někde na pomezí mezi trestným činem a kázeňským přestupkem.

V takových případech víc než kdy jindy věc konzultujeme s dozorovým státním zástupcem, zda na konkrétní osobu a skutek chce podat obžalobu. Pečlivě rovněž sledujeme judikaturu v této oblasti a snažíme se z ní v dalších případech vycházet. Snažíme se například zohledňovat míru provokace osoby, proti níž je následně veden útok ze strany příslušníka.

Řada takových případů je rovněž naprosto protichůdně posuzovaná nalézacím a následně odvolacím soudem, některé takové věci pak také relativně často končí dovoláním. Jsem velmi rád, že i nejvyšší státní zastupitelství coby iniciátor dovolání k tomu přistupuje s takovým zájmem.

Když se pak jedná o nějakou demonstraci, kde za daleko bagatelnější jednání policisty všichni křičí, aby byl pomalu pověšen někde na lampě, my se však musíme držet skutkového stavu věci a posuzovat všechny okolnosti, které tam nastaly, včetně možné provokace.

Musíme zvládat ve standardní kvalitě běžný nápad, to je automatické. Ale když porovnám jednotlivé roky, tak trend vlastního rozpracování jde nahoru. Nemusí to být vidět ve statistikách každý rok, ale uvědomte si, že rozpracování těch závažnějších kauz trvá velmi dlouho.

Také poměr nasazených prostředků na závažnější případy vůči těm bagatelním je silnější, než býval, a hlavně máme víc lidí, kteří jsou na to vyčleněna kteří to umějí. Podařilo se nám získat řadu kolegů z jiných elitních policejních složek a právě oni se většinou zabývají nejzávažnějšími kauzami. Zřídil jsem dvě speciální oddělení v Čechách a na Moravě, která se věnují pouze těmto věcem.

K tomu ještě nejvíc přispívá oddělení Praha. Tam se odehrává nejvíc případů včetně té sofistikovanější trestné činnosti, například většina závažných drogových kauz. A přidávají se i další teritoriální pracoviště, bylo by nespravedlivé na ně zapomenout. Tam však většinou daleko víc záleží na momentálním nápadu trestné činnosti v daném roce.

No vždy by mohlo být víc peněz na technické vybavení, ale jsme v současné ekonomické situaci realisté. Ještě bychom také nejméně v Praze potřebovali vlastní prostory pro naše dvě největší pracoviště.

Mrzí mne také, že se v minulém období nepodařilo projednat novelu zákona o GIBS, kde jsme mimo jiné chtěli prosadit možnost našeho propojení do policejních evidencí či změny režimu vstupu do věznic a některé další instituty.

Pokud jsem mohl číst programové prohlášení vlády, tak to tam bylo obecně zahrnuto. V současné době se ale zabýváme i další věcí, o které bychom rádi v rámci rekodifikace trestního řádu debatovali: jestli by nebylo vhodné, aby se generální inspekce zabývala nejen trestnou činností příslušníků bezpečnostních sborů, ale i trestnou činností spáchanou na nich při výkonu služby.

Může dojít k vymyšlenému útoku na příslušníky, ale nakonec se může zjistit, že to bylo naopak, že se příslušníci domluvili na poškozeného a udělali z něj pachatele, aby zakryli svoji agresi. Podjatost může být v obou případech, tedy když je příslušník pachatel nebo naopak poškozený. Tím, že bychom řešili oba případy, zvýšila by se podle nás objektivita a nestrannost takového řízení. Ale ještě na jednu věc kladu důraz.

Jsem rád, pokud se na nás s důvěrou obrací veřejnost nebo i samotní příslušníci mnohdy s velmi závažnými tvrzeními. Ovšem velmi důsledně dbáme i na to, aby, pokud je zjištěna tvrzená úmyslná nepravda, byly takové případy postihovány pro pomluvu či křivé svědectví. Takových následků by si měl být každý vědom.

Když to řeknu fotbalovou terminologií, snažíme se pískat rovinu, abychom byli nezávislým a objektivním orgánem stojícím mezi bezpečnostními sbory a veřejností.