Prezident Fremra jmenovat nemusí, tvrdí ústavní právník

Senátoři Pavlovi napsali, že by „neměl být jmenován“, protože před senátory nemluvil pravdu.

„Kandidát na ústavního soudce R. Fremr nemluvil před Senátem pravdu, když tvrdil, že nikoho za totality neodsoudil z politických důvodů. V době mezi lety 1983–85 odsoudil přes 100 lidí za emigraci. Mnozí přišli o majetek a rodiny byly postiženy perzekucí,“ uvedl Hilšer na Twitteru.

S nominací Fremra na funkci ústavního soudce v minulém týdnu souhlasili senátoři. Jak pro Novinky ale uvedl Antoš, nemusí to znamenat, že ho musí Pavel nyní soudcem jmenovat.

„Nemůže ho jmenovat, když nemá souhlas (Senátu). Když ale souhlas dostane a usoudil by, že z nějakého důvodu - třeba že vyšly najevo nějaké nové informace -, tak nemá povinnost ho jmenovat v této fázi,“ řekl Novinkám.

A vysvětlil: „Pokud usoudí, že vyšly najevo nějaké závažné informace, kvůli kterým změní své původní rozhodnutí, tak ho nemusí jmenovat, ta povinnost nevznikla.“

Jeho kolega ústavní právník Aleš Gerloch ze „sporné“ současné situace viní Senát a jeho výbor. „Bylo by to nestandardní, protože on ho jmenuje v okamžiku, kdy dá Senát souhlas, protože Ústava říká, že prezident jmenuje soudce Ústavního soudu se souhlasem Senátu a soudce se ujímá své funkce složením slibu,“ uvedl.

Doplnil, že nyní by tedy měl Fremr složit slib. Nevyloučil současně ale, že k tomu nemusí dojít. „Je to otázka interpretace,“ míní.

„Na druhé straně tím do určité míry popře názor většiny Senátu, která dala souhlas. Viděl bych chybu v tom, že ústavně-právní výbor a výbor pro lidská práva to neřešily, většina Senátu se pak vyjádřila pro, i když jich bylo jen 67. Museli bychom se pak ptát, proč takhle funguje Senát, proč si to neprověřili předem a k čemu jsou výbory. To je jejich úkol,“ zdůraznil.

Pavel Fremra navrhl na ústavního soudce a minulý týden jej Senát v tajném hlasování schválil. Jmenován ale ještě nebyl. V horní komoře musel Fremr vysvětlovat své dřívější působení v roli soudce v tzv. kauze Olšany, v níž v roce 1988 odsoudil ve zmanipulovaném procesu mladíky za poškození hrobu sovětských vojáků.

Jako „ideového vůdce“ skupiny odsoudil i Alexandra Ereta, na němž přiznání vynutila StB. Ten přitom na hřbitově vůbec nebyl a u soudu to pak i říkal s odkazem na vynucené přiznání. Fremr řekl, že o zapojení StB do kauzy nevěděl a je to pro něj novinka. Uznal, že řada důkazu byla pořízena protiprávně a soudci je správně neměli v líčení použít.