Článek
Pro případ takového vývoje bylo by velmi praktické, že Pražský hrad sousedí se sídlem arcibiskupovým. Stal by se totiž zázrak.
Vrchol kluzkého stožáru vybojoval si desátý prezident Česko(slovenska) a druhý prezident České republiky svojí vytrvalostí a disciplinovaností poslanců své strany, které zůstává členem. Bez hlasů komunistických by se to ovšem podařit nemohlo. Bylo by však hloupé Václavu Klausovi předhazovat jedno i druhé. Straníkem byl při zvolení i Edvard Beneš a také jemu ku zvolení dopomohli v prosinci 1935 komunisté. To zaprvé. Zadruhé o hlasy komunistických poslanců a senátorů se ucházeli všichni letošní prezidentští kandidáti s čestnou výjimkou Jaroslavy Moserové. A to stranictví nového prezidenta? Vývoj k tomu směřoval, nadstranictví demokraticky zvolených pražských prezidentů byla vždy jen tu zřetelnější, tu méně zřetelnější fikce. Nepoctivé by bylo i pasení se na paradoxu, že v čele státu je politik, který někdejší federaci rozdělil. Nebyla to jeho vina. Pouze moderoval proces, který nešlo zastavit.
Co však budí přinejmenším rozpaky už nyní, to je první trhlina v masce "nové tváře" Václava Klause. Ještě před včerejším složením prezidentského slibu pocítili jsme totiž závan doby "starého" Klause. To když on i jeho okolí začalo mlžit o rozhodujícím významu komunistických hlasů pro zvolení nového prezidenta. Proč? Vždyť o jejich hlasy usiloval a podařilo se mu Grebeníčkův klub přesvědčit. Navíc je to až hloupě naivní. To snad poslanci KSČM houfně volili Sokola a poslanci koaliční Klause? Naše schopnost věřit v zázraky na Pražském hradě podstupuje první zkoušku.
Při včerejší inauguraci viděli jsme však zase "nového Klause". Jeho poděkování bývalému prezidentovi bylo vkusné a oslovení Václava Havla "pane prezidente" vrcholně elegantní. Přiznávám, že nečekané od Klause "ročníku" 1997.
Věnec k Masarykovu pomníku, slib, jedenadvacet dělových salv a vlajka se vždy vítěznou pravdou na žerď! Jak to asi vnímal už zapomenutý Libor Novák? Při soudním vyšetřování peněžních machinací strany nechal ho ve štychu i tehdejší předseda ODS a nynější prezident. Na nic si nepamatoval. Obcházení pravidel ve sportovním utkání je přece součástí hry, jak se kdysi nový pan prezident vyjádřil. A politika je přece jen druh soutěže.
Heslo nebát se a nekrást připomíná na Hradě pomník TGM. Že pravda (vždy) vítězí, hlásá nápis na prezidentské standartě. Popřejme prezidentu Václavu Klausovi hodně štěstí a sil do hry podle těchto pravidel.
PRÁVO 8. března 2003