K lékové soběstačnosti je daleko. Dovoz z Číny nezlomí dotace ani lékárny

Úřad vlády si podle informací Práva nechal vypracovat stručnou analýzu českého farmaceutického trhu, ze které plyne několik doporučení. Více by se mohlo u strategických léků spoléhat při výpadcích na výrobu v lékárnách, podpořit by měl stát tuzemské firmy i klinický vývoj léků. I to má ale své limity. Skeptičtí jsou především lékárníci.

„S ministerstvem průmyslu se bavíme o tom, že bychom vytvořili sektorovou analýzu, která by zmapovala produkční kapacity na území ČR, jak léčiv, tak účinných látek. Na základě toho by mohl vzniknout systém pobídek, který by výrobu pomohl podpořit,“ řekl Právu náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.

Jak ale dodal, vidí velký otazník, zda se záměr podaří překlopit do výroby. Bezpečnostní riziko spojené s dodávkami z Asie, které se naplno ukázalo například při covidové pandemii nebo při letošním nedostatku antibiotik, tedy ještě dlouho potrvá.

Změna by vyžadovala obrovské investice, notné snížení byrokracie, ústupky ve vztahu k ochraně životního prostředí, takže je otázka, zda by obyvatelé tolerovali výstavbu takových fabrik v sousedství. A navíc by zvýšené náklady zvedly ceny léků.

V Číně a Indii se levněji a bez ohledu na ekologické standardy, na něž jsme zvyklí v Evropě, vyrábějí klíčové přísady široce užívaných léků – účinné látky. Třeba paracetamol nebo různé typy antibiotik. Tyto chemické substance (zvané API) se následně prodávají farmaceutickým firmám, které vytvoří výsledný lék – například Paralen – a dodají ho na trh.

„Přibližně 5000 API (substance), které se nyní využívají celosvětově, je výroba z asi 70 procent soustředěna v Asii, především v Čině a částečně v Indii. Ovšem ne všechny API se po­užívají všude, existují regionální modifikace,“ vysvětlil Právu Martin Fusek z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

V Česku je 35 firem, které se této oblasti věnují, ovšem v malém objemu, z toho dvě desítky mají českého vlastníka. Zároveň jde většina výroby do zahraničí. Zatím zde i v Evropě chybí seznam strategicky důležitých látek, na které by bylo třeba se zaměřit. Třeba Světová zdravotnická organizace má na takovém seznamu přes 460 položek.

V krizi by mohla s výrobou nepostradatelných léků pomoci i síť lékáren nebo nasmlouvání zkušených výrobců státem, popsala možnosti analýza pro vládu. Podle lékárníků to ale není reálné, nejsou na to podmínky. A k větší soběstačnosti by to podle viceprezidenta České lékárnické komory Martina Kopeckého nepomohlo.

„Už z názvu individuálně připravovaný léčivý přípravek vyplývá, že v lékárnách nelze provádět hromadnou přípravu, která by nahradila výrobu léků v továrnách. V lékárnách lze připravit pouze některé lékové formy – tobolky, sirupy, roztoky, čípky, vaginální globule, masti, emulze, suspenze apod.,“ řekl Kopecký.

Problém vidí i v nedostatku odborného personálu, který by se tomu mohl soustavně věnovat, i ve velké finanční náročnosti.

Skeptický je k tomu také náměstek Dvořáček. „Ve většině případů to takto funguje v nemocničních lékárnách. Nebo si takový systém vytvořily lékárnické řetězce, které jsou schopny vyrábět ekonomicky udržitelně,“ řekl náměstek s tím, že pro menší lékárny nemá takový model smysl.

„Chceme najít řešení, které bude pro lékárny dlouhodobě udržitelné, a nenutili jsme lékárny ke ztrátové činnosti,“ dodal.

Investovat by mohl stát skrze granty také více do klinického vývoje a výzkumu léků, na kterých pracuje v Česku několik vědeckých ústavů.

Stále jde ale jen o jednu část komplikovaného výrobního řetězce. Řešení by mělo podle odborníků přijít na úrovni EU. I kdyby Česko dávalo finanční pobídky výrobcům léčivých látek nebo těm, kteří pak dávají na trh výsledný lék, zaseknout se může vše na dodávkách základních surovin nebo obalových materiálech. I ty většinou pocházejí ze zemí mimo Evropu.