Článek
„Více než čtyřicet procent Čechů se potýká s duševními obtížemi, přesto pomoc terapeuta využívá pouze šest procent dotázaných. Většina odborníka bohužel nevyhledá, a to především kvůli nedůvěře, finančním překážkám či pocitům studu,“ popisuje Martin Šlégl, generální ředitel společnosti STADA ČR.
Ta už několik let realizuje ve více než dvacítce zemí mezinárodní průzkum zaměřený na duševní zdraví.
Práci vnímá jako hlavní příčinu psychického vyčerpání čtvrtina lidí. A zatímco ještě v roce 2024 zažilo vyhoření nebo bylo na jeho pokraji 62 procent Čechů, letos je jich už 71 procent.
Odolat tlaku se mnozí snaží tím, že jim lékař na několik dnů či týdnů naordinuje klid a neschopenku. Loni ji kvůli duševnímu onemocnění čerpalo přes 32 tisíc lidí, což zahrnuje i pacienty s vážnými diagnózami. Před deseti lety byl ale počet o třetinu nižší.
V průzkumu STADA se k využití neschopenky kvůli stresu přiznává každý desátý Čech. U lidí se špatným duševním zdravím je to 23 procent.
Duševní zdraví se tak začíná stávat stále více i problémem zaměstnavatelů a pozvolna se jím začínají zabývat také politici.
I půl roku v neschopnosti
Zlom přišel během pandemie covidu a po ní. Lidé omezili osobní styky a více komunikují online, častěji pracují z domova, což stírá hranici mezi osobním a pracovním životem. V důsledku toho se začali víc starat o rovnováhu mezi prací a rodinou.
„Syndrom vyhoření vzniká pomalu a dlouhodobě, klienti do poradny přicházejí buď vyčerpaní, nebo na hranici vyčerpání,“ vysvětluje psycholožka a byznysová koučka Jana Klementová.
Podle ní jde o tři typy lidí. První si sami diagnostikovali vyhoření a s neschopenkou od lékaře odpočívají doma. Na terapie, které by mohly zlepšit jejich stav, ale nechodí, tudíž hrozí, že se jim opět přitíží.
Druhá skupina klientů se snaží využít klidový režim k přenastavení svého přístupu a změnit věci tak, aby se jejich život zlepšil a nemuseli práci opustit.
A pak jsou tu ti, kteří jsou už fyzicky i psychicky podlomení. „Tam neschopenku doslova indikuji, protože zdraví klienta je na prvním místě,“ líčí psycholožka.
„Pracujeme na tématech, které souvisí s tím, jak klient upozaďuje své potřeby, pracuje do noci, v podstatě sebe dává na poslední místo a nakonec je vyčerpaný a necítí se dobře. Někdy takový člověk zůstává v neschopnosti až půl roku,“ přiblížila Klementová. Cílem je, aby se vyhoření už nikdy neopakovalo.
Psychology do škol, více center
Část lidí se stále ostýchá pomoc vyhledat. Naráží také na vytížení psychologů, terapeutů či psychiatrů, z čehož pramení dlouhé čekací lhůty na první sezení. V Česku je kolem 1700 psychiatrů, přes patnáct set klinických psychologů a asi tisícovka psychoterapeutů.
Politici před volbami prohlašují, že zkrácení čekacích lhůt je pro ně klíčové. Říkají to ale ve vazbě na ambulantní specialisty, onkologii nebo zubaře a praktické lékaře, psychoterapeuty ani psychiatry nezmiňují.
Ze sedmi relevantních stran a koalic, které aspirují na zvolení do Sněmovny, řeší duševní zdraví obšírněji pouze Starostové a hnutí ANO. Spolu, Piráti a Motoristé mají dílčí bod nebo „tezi“. Stačilo! a SPD se tématu ve vystoupeních svých lídrů nevěnují a program ještě nepředstavily.
„Posílíme primární psychiatrickou péči, zejména pro děti,“ hlásá Spolu bez dalších detailů, při veřejných vystoupeních akcentují spíš jiné oblasti péče.
Piráti chtějí rozšířit regionální síť center duševního zdraví. Rozvoj komunitních center plánuje také ANO, zlepšit chce hlavně dostupnost psychoterapie. „Garantuji, že pokud budeme ve vládě, reformu duševního zdraví obnovíme,“ tvrdí exministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO).
STAN a Motoristé cílí hlavně na děti a chtějí školního psychologa v každé škole. Starostové slibují přístup k odborné péči zajistit navýšením peněz na veřejné služby a krizové linky, finanční podporou mládežnických center, rozšířením mobilních terénních týmů nebo začleněním tématu duševního zdraví do školních osnov.
