Článek
„Je náročné si vybudovat kvalitní tým, když nevíte, jestli na něj budete mít peníze. Navíc se tu informaci dozvíte v červnu, když je půlka roku za námi,“ postěžovala si Radka Votavová, koordinátorka programu Blázníš? No a!
Fokus Praha podle ní na letošní rok peníze ještě najde. Příští rok - pokud bude s tímto celodenním programem zaměřeným na duševní zdraví pokračovat - by ho musel zdražit na zmíněných 20 tisíc. Náklady by pak nesly školy nebo rodiče.
Výsledky dotačního řízení na akce na prevenci rizikového chování a podporu duševního zdraví ve školách na rok 2025 se neziskovky dozvěděly až koncem června. Teprve v polovině roku, navíc před prázdninami, tak zjistily, že nemají z čeho financovat stovky už nasmlouvaných preventivních programů. Žádosti přitom na Ministerstvo školství (MŠMT), které příslušný dotační program spravuje, podávaly loni v říjnu.
„Programy duševního zdraví byly diskvalifikované“
Za vyloučením zavedených organizátorů prý stojí změna pravidel pro udělování dotace. Mimo jiné měly být zvýhodněné organizace poskytující péči tam, kde už problémy jsou, na úkor programů obecné prevence.
Kritéria byla známá už na podzim, výsledky je ale překvapily. „Těmi kritérii byly programy duševního zdraví diskvalifikované,“ vyčítala Votavová.
Ministerstvo navíc plošně snížilo vyplacené částky oproti požadovaným o deset procent, takže i ti, kdo uspěli, dostali méně, než požadovali.
„Opatření umožnilo podpořit širší spektrum projektů,“ zdůvodnila Novinkám změnu mluvčí MŠMT Veronika Lucká Loosová.
Ve skutečnosti je ale podpořených organizací méně – 29 oproti loňským 48. Peněz přitom bylo k dispozici stejně, necelých 29 milionů, a průměrná výše tak vzrostla.
Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) sice nařídil proces rozhodování o dotacích prověřit s tím, že chce odhalit systémové nedostatky a zvýšit předvídatelnost. Letošní rozdělení dotací ale MŠMT měnit nehodlá a neziskovky si tak musí poradit samy.
„Zřejmě skončíme“
Zamítavé stanovisko dostala i Veronika Šťastná, ředitelka organizace Magdaléna. Žádala o dotaci na víc než stovku programů pro školy. Ohrožené jsou podle ní třeba podzimní adaptační kurzy.
„Když peníze nedostanete, musíte školám nabídnout nedotovanou cenu,“ vysvětlila Veronika Šťastná. Školy pak buď cenu doplatí, nebo kurz neproběhne. Magdaléna přitom dotaci podobně jako další organizace dostávala dlouhé roky.
„Pokud bychom byli nucení zavřít, dotklo by se to zhruba 150 programů pro 25 škol,“ řekl Tomáš Pospíšil, ředitel organizace Portimo z Nového Města na Moravě. Dodal, že se pokoušejí najít jiný zdroj peněz, i tak ale už museli omezit polovinu úvazků.
Padesátku workshopů zrušila organizace Nevypusť duši, na osmdesát dalších shání peníze. I ta žáky vzdělává v oblasti duševního zdraví.
„Podpora primární prevence je sdílenou odpovědností více resortů. MŠMT připomíná, že adiktologické organizace mají možnost žádat i v rámci dotačního řízení Úřadu vlády,“ odkázala Lucká Loosová na další možnosti financování.
Programy na podporu duševního zdraví nicméně na peníze z Úřadu vlády nedosáhnou, jsou určené jen na protidrogovou prevenci. Ocitly se v meziprostoru.
„Neinvestovat do těchto programů je kardinální chyba,“ kritizovala postup MŠMT vládní zmocněnkyně pro lidská práva a speciální pedagožka Klára Šimáčková Laurenčíková.
Zdůraznila, že prevence má probíhat ve chvíli, kdy děti problémy nemají, ne až potom. Místo omezování volá po větší podpoře. Nemyslí si, že by roli specializovaných akcí mohli plně nahradit sociální pedagogové a školní psychologové, jejichž roli má posílit školská novela.
Nedostatek informací o duševním zdraví a absence programů „prevence deprese, úzkosti, škodlivého stresu a sebevražednosti“ zmiňuje i školská Strategie 2030+.
Alarmující výsledky přinesla předloni studie Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Třetina žáků devátých tříd projevila znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti.
„Téměř každému třetímu deváťákovi by prospělo vyhledání odborné pomoci. Čtyři z deseti oslovených žáků reportují známky středně těžké až těžké deprese,“ popsal koordinátor studie Matěj Kučera z NÚDZ.
V Česku je navíc nedostatek dětských psychologů a dalších odborníků, čekací lhůty jdou do měsíců. Přetížené jsou i služby jako Linka bezpečí.
