Citrusy z Vysočiny už nasazují na květy. Pěstuje je stavař

Skleník je rozměrný, lehce zahloubený. Ale představy o zařízení nepřetržitě vytápěném na pokojovou teplotu jsou mylné. Přes zimu tu exotické plody bez úhony přežívají v zelené džungli při teplotách kolem nuly. Občasné přitápění je v první řadě ochranou proti plísním, které jsou tu při vysoké vlhkosti vzduchu hrozbou.

„Zásadním faktorem pro pěstování citrusů je světlo, kterého je v našich podmínkách přes zimu málo. Řeší se to snížením teploty. Obdobně jako medvěd, který nejhorší zimní období prospí a nežere, u těchto rostlin s poklesem teploty pod 10 stupňů rapidně klesají požadavky na světlo. V tom je pro nás šance,“ prozradil pěstitel.

I v subtropech, jak připomněl, existují roční období, ale v zimě tam teploty zpravidla nepadají významně pod nulu. Pokud je skleník dobře utěsněný, nepromrzne.

Nejvíc tepla tak citrusy z Vysočiny spotřebují během předjaří, kdy se den prodlužuje. „Po první třetině února začínám teplotu pomalu zvedat, aby to v březnu narašilo a v dubnu vykvetlo,“ popsal zkušený citrusář, jehož království prý spolyká do deseti kubíků dřeva ročně.

K celoživotnímu koníčku přivedl člověka z úplně odlišné profese běžný obrázek totalitních časů: fronty na pomeranče a mandarinky. Nebyl zdaleka sám. „V Československu tehdy bylo několik citrusářských organizací. Vydával se dokonce časopis, který měl 10 tisíc výtisků,“ připomněl standardy doby. Po změně režimu a otevření hranic tak zálibu náročnou na vědomosti i práci mnozí rychle opustili; těm skalním se ale otevřely netušené možnosti.

V oranžérii u rodinného domu Brožových v Moravci tak záhy kvetly a plodily stovky druhů citrusů dovezených z celé jižní Evropy. První zahloubený skleník z 80. let, který vybudoval sám amatérský pěstitel, profesí stavař, se v průběhu času čtyřikrát rozšiřoval, nyní má s až třemi metry na výšku asi 150 metrů plochy.

„Tlak trhu na plynulé zásobování přinesl množství odrůd zrajících od konce září do jara. Jsou dokonce pomerančovníky, které dozrávají až v létě následujícího roku a mezitím na jaře znovu vykvetou. Nebo citroníky kvetoucí čtyřikrát do roka. Na jedné rostlině tak můžete vidět jarní plody, menší z letního kvetení, zelené plody z podzimního kvetení i tlačící se nová poupata,“ ukázal pěstitel, jak je možné, že je v nadmořské výšce 550 metrů stále plno zralého ovoce.

K touhám mnohých trhat pomeranče ve vlastním obýváku je ale silně skeptický. „V bytě potřebné podmínky nevytvoříte,“ připomněl Petr Broža čarování se světlem a teplotou. Jedině snad, pokud rostlinu letněnou od května do října umístíte na chladnější měsíce na okno do nevytápěné, ale nepromrzající místnosti. „Záruka úspěchu to ale není, změny vytvářejí rostlinám stres,“ shrnul.

Otázce na to, kolik ovoce ročně sklidí, se zasmál. „Metrák? Dva, tři? Nevím,“ pokrčil rameny.